Pan Andrej Babiš je mocný byznysmen, majitel firmy Agrofert Holding, druhý nejbohatší Čech v dějinách České republiky, zakladatel a předseda politického hnutí ANO a nejnověji i mediální magnát, neboť v tomto týdnu zakoupil nejmocnější vydavatelství MAFRA, které zastřešuje nejen nejčtenější deník MF Dnes, ale i poměrně významné Lidové noviny a několik dalších titulů. Přesto, že jsem si ještě v loňském roce kladl otázku, zda jsou ještě vůbec nějaké noviny u nás české a nyní mohu říci, že alespoň ty „Babišovy“, nějak mi nejde na rozum, proč se Andreje Babiše někteří politici tak bojí a také, proč pan miliardář přímo neřekne, že chce do vysoké politiky a dokonce tvrdí, že nebude ani zasahovat do koncepce novin, které koupil.
Pokud je pravda to, co pan Babiš veřejně tvrdí, tj. že po převratu začínal podnikat s pouhými sto tisíci korunami a postupně, bez jakýchkoli podvodů či neprůhledných praktik, pouze svým podnikatelským umem, vybudoval firmu a mnoha miliardovými ročními obraty, je třeba si ho vážit, protože je to „zázračný muž“ a takových schopných lidí u nás není mnoho. Jeho zkušeností je třeba využít nejen v zemědělství a ve službách, ale i v průmyslu a v obchodě, kde žádné pronikavé výsledky již celá léta nemáme. Nechápu tedy, proč doposud nebyl pan Babiš ještě vyhlášen podnikatelem roku a proč mu doposud nebyla nabídnuta ani funkce ministra zemědělství, ministra obchodu či dokonce předsedy vlády, kde byli, až na světlé výjimky (např. Miloš Zeman či Jiří Paroubek), doposud samí amatéři, kteří vedou naši zemi takřka do záhuby.
Dovedu si představit, že pan Babiš už v podnikání získal naprosto všechno, má obrovský majetek a protože lidé jeho typu nevydrží jen tak někde sedět či ležet a užívat si života, musí mít vždy vyšší a vyšší cíle, rozhodl se, že půjde do vysoké politiky. K tomu také již podnikl několik zcela zřetelných kroků. Založil vlastní politickou stranu, objíždí regiony a říká právě to, co chtějí obyčejní lidé slyšet, shání příznivce a potenciální voliče i přesto, že doba voleb ještě nenastala. A aby byl více vidět, zakoupil i ono vydavatelství, které si samozřejmě už nebude moci dovolit o něm nepsat. Proč by ho jinak kupoval? Aby tam platil redaktory, kteří takřka o žádných menších či malých a nově vznikajících politických stranách nenapíší ani řádek, protože tyto strany nedostávají od státu žádný příspěvek, jako politické strany parlamentní, a nemohou proto novináře „sponzorovat“? Proto ale nechápu, proč pan Babiš zcela jasně neřekne, že zakoupil vydavatelství právě proto, aby o něm nejčtenější noviny psaly jen v superlativech, aby ho zviditelnily a aby tak získal více příznivců a tím pádem i voličů? Proč přímo neřekne, že jde do politiky proto, aby získal další a další státní lukrativní zakázky, státní i evropské dotace a stal se nejmocnějším mužem v zemi? Proč pan Babiš na rovinu neřekne, že chce, jako úspěšný podnikatel, udělat všechno proto, aby byl předsedou vlády a nebo prezidentem? A nebo je to všechno opravdu jinak?
Když jsem jako vědeckopedagogický pracovník ministerstva vnitra a akademický pracovník Policejní akademie České republiky v Praze počátkem devadesátých let minulého století analyzoval aktivity všemocné „Mafie“ a dalších významnějších světových zločineckých gangů (podrobněji viz. moje monografie “Organizovaný zločin“, 224 stran, vydalo Naše vojsko Praha v roce 1995 a dále „Mafie a zločinecké gangy“, 390 stran, vydalo vydavatelství právnické a ekonomické literatury Eurounion v Praze, v roce 2003) a jejich průnik na naše teritorium, dospěl jsem zcela jednoznačně k závěru, že řadu nejvýznamnějších světových politiků do jejich vysokých funkcí instalovala právě „Mafie“, která poté jako „šedá eminence“ rozhodovala o veškerém politickém dění v konkrétní zemi, instalovala tam svoje lidi do oficiálních struktur toho kterého státu a samozřejmě „inkasovala“ neskutečné miliardy dolarů a eur, na úkor občanů daných zemí.
Typickým příkladem nebyla pouze smutná historie jinak velmi sympatického amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, jehož otec právě ve spolupráci s americkou mafií italského původu „La Cosa Nostra“ zařídil jeho zvolení americkým prezidentem a bohužel, tak nepřímo určil i jeho konec, ale i vzestupy a pády italského politika Silvia Berlusconiho a dalších, o kterých se raději ani moc nepíše, aby měli obyčejní slušní lidé ještě vůbec čemu věřit.
Když sleduji „zázračného muže“ Andreje Babiše, zdá se mi, že je buď opravdu génius a měl by být minimálně předsedou vlády a nebo, že je to opravdu jinak a on v řadě věcí neříká pravdu, různě mlží a zatím potichu, ale naprosto systematicky a cíleně, jde cestou bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho, který byl rovněž velmi schopným podnikatelem, takřka z ničeho vybudoval obrovské impérium, postupně ovládl tisk, televizi a další média a nakonec se spojil i s Mafií, která ho ochraňovala, vynesla do vládních funkcí a odtud si pak Berlusconi podrobil i parlament, který pro něho osobně také schválil i zákon o jeho doživotní beztrestnosti. Nebo se jedná o podobnost čistě náhodnou?
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
