Stát Palestina byl vyhlášen 15. 11. 1988 na zasedání Palestinské národní rady v Alžíru a uznalo jej přes 150 států. Stát Palestina dosáhl 29. 11. 2012 uznání za nečlenský stát na Valném shromáždění Organizace spojených národů. Členství v OSN není možné kvůli vetu USA v Radě bezpečnosti, jež přijetí člena musí doporučit.
Československo uznalo Stát Palestinu po jeho vyhlášení a navázalo s ním diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví. Při rozdělení Československa uznala Česká republika všechny státy, jež uznávalo Československo k 31. 12. 1992 dle čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem Československa, přijatým Českou národní radou 15. 12. 1992 na návrh vlády Václava Klause. V důvodové zprávě vláda uvedla: "Ustanovení odstavce 1 je ústavním základem kontinuity zahraniční politiky. Je potřebné, a to vzhledem k tomu, že dosud ČR neměla kompetenci v oblasti zahraničních věcí a neměla tudíž možnost svým chováním projevit vůli uznat cizí státy a vlády. Podle pravidel mezinárodního práva stát uznává ostatní státy a vlády tím, že se k nim jako k takovým chová. Namísto uskutečnění řady konkludentních chování vůči cizím státům a vládám se navrhuje projevit vůli generálně formou ústavního zákona, který se tak stane východiskem pro navazování diplomatických styků a pokračování v mezinárodních vztazích vůbec a vytvořit tak předpoklady k mezinárodnímu uznání samostatné České republiky.".
Česká národní rada nemusela uznat všechny státy, které uznávalo Československo, ale udělala to kvůli kontinuitě s Československem. Uznání státu de iure je neodvolatelné, byť se to v politice vlády neprojevuje. Tato dvojakost je i v tom, že v Praze působí velvyslanectví Státu Palestina, zatímco Česká republika provozuje jen styčný úřad v Ramalláhu.
Jiný je případ Tchaj-wanu, kdy některé státy jej uznávaly za reprezentanta Číny a později to opustily, protož zde jde o uznání vlády, ne státu. Uznání vlády je změnitelné. Všechny státy Čínu uznávají, jen někdo uznává vládu v Pekingu a jiní v Tchaj-peji (zásada jedné Číny).
Přístup k uznání Státu Palestina je primárně otázkou, zda ministerstva, členové vlády i prezident musí dodržovat ústavní řád. Není-li ústavní zákon změněn, platí a prezident i členové vlády jej musí respektovat, což slíbili při svém jmenování.
