Přihodilo se to někdy v roce 1944.

    Jakási ruská žena byla zatčena, že prý rozdávala potraviny německým zajatcům. Byla předvedena před politického komisaře. Ten jí přísným tónem oslovil: „Je Vám občanko známo, že existuje přísný zákaz rozdávání potravin německým zajatcům?“

   Dotyčná odpověděla: „Soudruhu komisaři nerozdávala jsem potraviny, nýbrž chleba.“ Politruk otázku zopakoval: „Je Vám občanko známo, že existuje přísný zákaz rozdávání potravin německým zajatcům?“

   Zatčená trvala na svém: „Soudruhu komisaři, nerozdávala jsem potraviny nýbrž chleba. Když hladověli naši vojáci v německých zajateckých táborech, rozdávala jsem chleba jim. Když Němci vydali zákaz prodeje potravin Židům, rozdávala jsem chleba naším židovským spoluobčanům. Kdybyste zítra hladověl Vy, soudruhu komisaři, dala bych chleba Vám.“

Politruk zjistil: Předvedená se jmenuje Jekateřina Furceva, byla posluchačkou Moskevské univerzity a je nejenom členkou komunistické strany SSSR, nýbrž dokonce funkcionářkou.

 V daném případě nemohl politruk s kauzou nic podniknout a musel ji předat politickému oddělení  16.   Rudé armády vedené maršálem Rokosovským, kde byl velitel Frontové ideologické komise generálporučík Nikita Chruščov. Ten si přečetl protokol a nechal si Furzevovou předvolat. Vyjádřil se velice stručně: „Soudružko, nabízím Vám funkci vedení mého kádrového oddělení Rudé armády. Pakliže nabídku nepřijmete nechám Vás zastřelit za porušení zákazu rozdávání potravin německým zajatcům, který vydal sám soudruh Stalin.“

Jekatěrina Furceva nabídku přijala.

Tento příběh tak zaujal prezidenta Spolkové rapubliky Německo, Gustava Heinemanna (1969 – 1974), že ho pojal do svého novoročního projevu k německému národu.

Furceva se stala za vedení Nikity Chruščeva (1960) ministryní kultury a zůstala jí i za Kossiginyho vlády až do její smrti 1974.

Údajně nesouhlasila s okupací ČSSR v srpnu 1968, zastávala se ruského disidentského hnutí a v roce 1974 prý vyřešila dilema sebevraždou.

Je pochována na moskevském hřbitově Novoděvičí hřbitov, který je spolu s Kremelskou zdí posledním odpočinkem ruských osobností.

Po pádu Chruščova nechal Leonid Brežněv v roce 1970 hřbitov uzavřít, neboť se obával politických demonstrací ruských intelektuálů za kterými stála Jakatěrina Furceva. Hřbitov byl znovu zpřístupněn veřejnosti až po její smrti v roce 1978.

Co chci touto glosou říci? Neexistuje situace, kdy by slušný člověk nemohl zůstat slušným člověkem.