Ukrajinci se v uplynulých více než dvou měsících soustřeďovali výhradně na své vlastní záležitosti. V Kyjevě a v dalších ukrajinských městech probíhala revoluce. Cílem opozičních skupin bylo jak bližší napojení na Evropskou unii, tak později také svržení stávající vlády. Pád vlády a změna režimu se opozičním silám podařila. Neustále jsem upozorňoval na to, že pokud chce být ukrajinská revoluce úspěšná, musí být do této změny zahrnuty všechny společenské skupiny v zemi. Ukrajina je etnicky a jazykově rozdělená na ukrajinsky mluvící a ruskojazyčné obyvatelstvo, které žije převážně na východě a jihu Ukrajiny. Ukrajinci bohužel nepředpokládali, že se do jejich revoluce vloží tak tvrdým a brutálním způsobem jejich východní soused Rusko.

Nyní na Ukrajince čeká obrovský úkol. Vedle hrozícího finančního a ekonomického kolapsu budou muset řešit i územní celistvost země. Má-li být Ukrajina úspěšná, je potřeba vytvořit konsensus a spolupracovat na sjednocení stále více se rozdělující země. Do procesu je nutno zahrnout i Stranu regionů, která má přes všechny změny stále více než milion členů. Tuto stranu volilo deset milionů voličů nejen z řad rusky mluvícího obyvatelstva.

Poslední události ukazují, že nové ukrajinské vedení se snaží pracovat v tomto směru i přes těžké chyby, které udělalo - jako například zrušení jazykového zákona. Ke stabilizaci by mohlo přispět zapojení nejbohatších lidí na Ukrajině, jako je například Rinat Achmetov. Ten byl úzce spojen se Stranou regionů a působí na východě země, kde vlastní více než 70 dolů, hutních a dalších průmyslových závodů. Zaměstnává více než 300 tisíc lidí a má dobré kontakty na Rusko. Jedině, jestli se podaří Ukrajincům ukrajinského a ruského původu sjednotit, mají šanci obstát vůči svému sousedovi, který se bohužel nechová podle slušných demokratických a mezinárodněprávních norem.

Pokud jde o konflikt na Krymu a na východní Ukrajině, je nutné tuto situaci deeskalovat. Měla by se řešit s pomocí zahraničních pozorovatelů a mírových sborů. Nepodaří-li se to, obávám se, že se Rusové navzdory celosvětové kritice z území, které považují za svoje vlastní, těžko stáhnou.

Pojďme se podívat i na evropskou politickou scénu. Na konferenci Strany evropských sociálních demokratů v Římě byla potvrzena kandidatura současného předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze na předsedu Evropské komise. Jedná se o novinku v evropské politice, podle které by nominace na předsedu Komise měla odrážet výsledek voleb do EP. Jaké má podle Vás M. Schulz šance?

Myslím, že šance Martina Schulze je minimálně 50 na 50. Podle Lisabonské smlouvy to bude hlavně Evropský parlament, který bude rozhodovat o příštím předsedovi Evropské komise. Podle nejnovějších celoevropských průzkumů veřejného mínění vede mírně sociální demokracie. Martin Schulz je velmi zkušený, v Evropě oblíbený a schopný politik, který má navíc také potenciál vyjednat si podporu pro získání většiny v EP s opozicí. A tuto většinu budou muset respektovat i šéfové vlád evropské osmadvacítky.

Tuto novinku v evropské politice, že vítěz evropských voleb by se měl stát předsedou Evropské komise, lze jen přivítat. Zatraktivní a zprůhlední výběr a volbu jednotlivých kandidátů. O předsedovi Evropské komise tak budou rozhodovat všichni občané a ne pár lidí v zákulisí!

A neměl by být tedy v této souvislosti vybrán také kandidát na českého komisaře? V této souvislosti se ve sdělovacích prostředcích objevilo i vaše jméno.

Uvítal bych tento způsob rovněž při výběru českého kandidáta na pozici evropského komisaře. Je známo, že česká veřejnost si například dodnes myslí, že kandidatura bývalého českého komisaře Vladimíra Špidly byla jen nějaká, jak se česky říká, trafika. Jestliže máme do budoucna předejít podobným spekulacím při výběru českého kandidáta, nebylo by nic jednoduššího a demokratičtějšího, než pojmout nadcházející volby do Evropského parlamentu i jako volby, které určí příštího českého komisaře. Jinými slovy, strana, která tyto volby vyhraje, by měla mít právo nominovat českého zástupce na příštích pět let do Evropské komise.

Pokud jde o mě, ano, moje jméno se objevilo ve sdělovacích prostředcích s tím, že jsem v úzkém výběru sociální demokracie. Já bych tuto otevřenou soutěž, přestože jsem až na devátém místě kandidátky ČSSD, uvítal.

Na svém posledním zasedání schválil Evropský parlament mimo jiné novelu tabákové směrnice. Vnímáte ji jako pozitivní opatření, které pomůže omezit kouření a přispěje ke zlepšení veřejného zdraví? Jaký bude mít dopad na Českou republiku?

Schválení novely tabákové směrnice považuji jednoznačně za pozitivum. Tato směrnice se netýká ani tolik stávajících kuřáků. Měla by především ochránit mladé lidi předtím, než se rozhodnou začít kouřit. Zakáže například prodávání cigaret v menším množství než 20 kusů. Dále omezí prodej cigaret s nejrůznějšími chuťovými příchutěmi jako třeba s mentolem. Je dokázáno, že to jsou hlavně náctileté dívky, které jsou ovlivněné reklamou propagující tyto cigarety jako něco cool, co neškodí zdraví a co má dokonce příjemnou a osvěžující chuť. Praktické zdravotní následky jsou potom ale stejné jako u jakýchkoliv jiných cigaret.

Rovněž bude tato směrnice nařizovat, že do budoucna bude muset být na všech krabičkách zezadu i zepředu zdravotní varování pokrývající 65% celé plochy. Hlavním smyslem této směrnice je snaha, aby mladí lidé – náctiletí – nezačali s tímto škodlivým zlozvykem.

A na závěr otázka k projevu prezidenta Miloše Zemana na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Jak hodnotíte jeho vystoupení a jak bylo přijato poslanci EP?

Projev prezidenta Zemana splnil hlavní účel, a sice to, že řekl poslancům a evropské veřejnosti, že se Česká republika řadí do hlavního proudu evropské integrace a že končí s euroskeptickými praktikami, které bohužel celé jedno desetiletí panovaly za minulého prezidenta Klause a pravicových vlád. Velmi jsem usiloval prostřednictvím předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze o to, aby mohl prezident Zeman vystoupit ještě před volbami do EP. Jsem spokojen, že se to podařilo, a jsem přesvědčen, že evropští poslanci s evropskou veřejností tento postoj ocenili.

Vystoupení v Evropském parlamentu se nekoná často. Prezident jakékoliv země má tuto šanci většinou jen jednou za své funkční období. Hlavy států, které přijdou do Evropského parlamentu, se proto snaží tuto příležitost plně využít včetně daného času 25 – 30 minut. Domnívám se, že v tomto ohledu mohl český prezident udělat více. Jeho projev, který trval osm nebo devět minut, byl vůbec nejkratší v historii všech projevů, které byly kdy na půdě Evropského parlamentu z úst hlavy státu proneseny. Je škoda, že prezident Zeman nevyužil příležitost blíže vysvětlit poslancům a evropské veřejnosti kupříkladu jeho představy o evropské integraci: Jaká byla evropská minulost? Proč tuto integraci vítá? Proč je federalistou? Jaké výzvy čekají Evropu a Českou republiku v příštích letech a desetiletích? Co by konkrétně měla Evropa učinit v oblastech, které zmínil - ve společné obranné politice, daňové politice a sociálních záležitostech?