Ředitel školy zřízené městem či státem je úřední osobou, která při svém rozhodování vystupuje jménem veřejné moci. Musí proto jednat v souladu se správním řádem, školským zákonem a respektovat závazná rozhodnutí soudů. Pokud tak nečiní, překračuje své pravomoci a může se dopustit i trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby nebo maření výkonu úředního rozhodnutí. Takové jednání může mít pro ředitele vážné důsledky – od trestního postihu přes odvolání z funkce až po ztrátu profesní důvěryhodnosti.

Zásadní je však i morální rozměr celé věci. Škola má být místem, kde se děti učí respektu k pravidlům, spravedlnosti a odpovědnosti. Jaký příklad dávají žákům ředitelé, kteří tyto hodnoty sami nerespektují? Pokud vedení školy vědomě obchází zákon či ignoruje soudní rozhodnutí, ztrácí nejen morální autoritu, ale i právo vést instituci, která má vychovávat k občanským hodnotám.

Znepokojivé je také to, že orgány, které mají zákonný dohled nad školami – Česká školní inspekce, zřizovatelé a Ministerstvo školství – často před těmito problémy zavírají oči. Inspekce má přitom chránit nejen kvalitu vzdělávání, ale i zákonnost rozhodování škol. Zřizovatelé, ať už města nebo kraje, jsou zodpovědní za činnost svých škol a nesmí se vymlouvat na to, že jde o interní záležitosti.

A konečně Ministerstvo školství by mělo v podobných situacích aktivně zasahovat. Mlčení a nečinnost vytvářejí nebezpečný dojem, že ve školství lze zákony porušovat bez následků. Pokud stát nevyžaduje dodržování vlastních pravidel, vysílá tím dětem i veřejnosti velmi špatný signál.

Škola, která nerespektuje zákon, nemůže učit respektu k právu. A ředitel, který ignoruje soud, nemůže být vzorem pro žáky. Jestliže stát tyto případy přehlíží, neohrožuje tím jen důvěru ve školství, ale i základní principy spravedlivé a právní společnosti.