Evropská komise tento návrh následně převzala a představila jako svůj. Věděli jsme ale, že to nestačí. Od ledna jsme připravovali sadu pozměňovacích návrhů. Cíl byl jasný:
- Zrušit pokuty, které dnes trestají výrobce za každé „neekologické“ auto navíc.
- Zabránit zákazu spalovacích motorů v roce 2035.
-
Zavést skutečnou flexibilitu – nebo alespoň průměrování emisí za pět let, ne za tři.
Vyjednávali jsme v rámci frakce, mezi delegacemi, připravovali půdu pro hlasování. Na stole ležely návrhy, které mohly evropskému průmyslu dát šanci na přežití. Když ale došlo na hlasování, politická vůle chyběla. Komise nakonec prosadila pouze tříleté průměrování.
Ano, i to je náš otisk – výsledek iniciativy, kterou jsem odstartoval. Ale všechno ostatní bylo zamítnuto. A ne hlasy zelených aktivistů. Odmítli to ti, kdo se dnes nejvíc chlubí, jak prý automobilkám pomohli.
Je to lepší než nic, ale nestačí to. Je to jen oddálení krize. Poloviční krok v tragickém příběhu, který může zničit evropský průmysl. Tento výsledek není naším cílem. Je to důkaz, že tlak funguje, ale že musíme přitvrdit.
Víme, co je třeba udělat. Víme, kdo nás podporuje. A víme i to, kdo to celé brzdí.