Pro samoživitelky, seniory, lidi se zdravotním postižením nebo pracující chudé to nejsou žádné „modelové příklady“. To jsou reálné životy, reálné nájmy, reálné ledničky. Hazardovat tímto způsobem s osudy statisíců lidí a říkat si: „Uvidíme, jak to dopadne“,– to je politická i lidská nezodpovědnost.

Stát nemá být pokusná laboratoř. A lidé nejsou statistika. Pro mnohé z těch, kteří propadnou sítem, už nebude žádné „zpětné vyhodnocení“ nic platné. Dluhy, ztráta bydlení, rozpad rodin, to už nepůjde vzít zpět.

My to říkáme od začátku: Pomáhat ano. Zjednodušovat systém ano. Ale ne tak, že část lidí shodíme přes palubu a budeme čekat, kdo se ještě udrží na hladině.

Na tohle se mlčet nedá.