Politika již dávno není o programových prioritách. Nyní se odehrává v mediálních prostoru a na sociálních sítích. Opoziční strany oprávněně kritizují kroky vlády, protože občané doplácí na současnou pravicovou koaliční vládu snížením své životní úrovně, zvýšením bezpečnostních rizik a kostlivci ve vládní skříni, kteří rozhodně nejsou pozitivními vyhlídkami do blízké budoucnosti.

Končící vládní koalice mobilizuje ty své voliče, kteří stojí na správné straně. A snaží se přesvědčit mladou generaci a voliče z roku 2021 strašením před změnou. K tomu si vybrala vnitřní nepřátele v podobě parlamentních i mimoparlamentních politiků a vnějšího nepřítele Vladimíra Putina. A stále věří, že historická paměť společnosti není delší než jedno volební období.

A předvolební průzkumy ukazují, že politika „strašení“ široké veřejnosti přináší své ovoce a překrývá minulé i současné korupční skandály či propojenost vládních politiků s kriminálníky. S pomocí každodenních lží, podporou masmédií a médií veřejné služby šíří vládní propagandu, která necílí na „statistického“ voliče, co obědvá polovinu kuřete. Ale cílí na ty, co si mohou dovolit kuře celé. A sytý hladovému nevěří a také se s ním nechce dělit.

Proto je hegemonem české politiky v posledních letech pravice, ať již ta vládní či opoziční, sedící v poslaneckých a senátních lavicích. Ta totiž nechce spravedlivější daňovou reformu, která by více zdanila bohaté zavedením skutečné daňové progrese a více zdanila majetek. Pravice nechce ani pozitivní změny v penzijním systému a raději volí cestu sociálních dávek a příspěvků na bydlení, aby mlčící většině nedošlo, že česká pravice nehájí jejich oprávněné zájmy.