Poslední mediální přestřelka mezi exministrem obrany za ANO2011 a ministryní obrany za ODS odhalila řadu dlouhodobých problémů naší armády. Vzpomínám si ještě na doby mého působení ve Výboru pro obranu, kde jsem coby tehdejší zpravodaj k rozpočtu kapitoly 307 – MO, opakovaně kritizoval stav naší armády.
Pro nezasvěcené připomenu základní etapy rozvoje naší armády. 12.3.1999 vstoupila naše země do Severoatlantické aliance a tím na sebe převzala závazky z toho plynoucí. Po dlouhých diskusí vláda 13.11.2002 přijala strategický dokument (zřejmě pod vlivem nadcházejícího summitu NATO v Praze) Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Ten stanovil mimo jiné, že rozpočet bude mít následující složení: % osobní výdaje, 25-30% provozní výdaje a 20-25% kapitálové výdaje. Zároveň MO mělo mít cílový stav 36 800 osob, z toho 26 200 vojáků, 8800 civilních zaměstnanců a 1800 čekatelů – studentů. Stačí se podívat v každém roce do státního rozpočtu, abychom viděli neplnění těchto základních ukazatelů.
Pražský summit NATO proběhl ve dnech 21. až 22.11.2002 a mimo jiné přijal Pražské závazky ke zlepšení obranných schopností AČR: vytvoření jednotek k ochraně proti biologickým, chemickým a ZHN, posílení zpravodajské a komunikační činnosti a zlepšení strategické letecké přepravy. Opět se můžeme dnes podívat na tyto závazky, zda byly splněny. Dlouhodobé neplnění závazku 2 % HDP si vyžádalo svoji daň v poklesu obranyschopnosti a k budování expedičního sboru namísto budování obrany země. Proto vznikla 18.5.2011 Bílá kniha o obraně, která ukázala na tehdejší deficit 90 miliard korun a stanovila stav a úkoly AČR na další období. Opět se můžeme tázat, zda a proč nebyly tyto cíle naplněny.
Neustálé změny Koncepce výstavby AČR (KVAČR) ukazují na nedostatek dlouhodobého plánování a na neschopnost naplánovat akviziční procesy tak, aby byly dodrženy a naplněny. Mimo jiné na tytu „neduhy“ dlouhodobě upozorňuje NKÚ, ale prioritou MO je i nadále utrácet a utrácet. Zaštiťuje se sice systémem CALS (řízení životního cyklu), ale reálně se tak neděje. Příkladem mohou být roky trvající opravy, nedostatek výstroje a výzbroje, nákupy nevyhovujících pontonových mostů, a tak bych mohl pokračovat. Namísto dlouhodobých plánů na pořízení vojenské techniky ke zvyšování vojenských schopností nakupujeme chaoticky, neefektivně a s politickou manipulací. Nástrojem je i šíření a zneužívání veřejného strachu k „posílení“ výdajů na obranu. Nyní na 5% HDP.
Ovšem nejzávažnějším problémem naší armády je její personální zajištění, protože jakákoliv nejmodernější vojenská technika se neobejde bez odborně a fyzicky zdatných vojáků. V personální oblasti schází rozdělení kompetencí mezi jednotlivými hodnostními sbory, AČR má vysoký počet důstojníků a generálů, a to i v porovnání s jinými armádami NATO. Existuje nevhodný poměr mezi počtem rotmistrů a praporčíků, tím dochází k devalvaci praporčických hodností. Nevhodné je i rozložení hodností v rámci rotmistrovského a praporčického sboru.
Doslova personální bombou je nevhodná věková struktura rotmistrovského a praporčického sboru, vysoký věk v základních a nižších hodnostech i vysoký věk rekrutů. A je otázkou, z jakých důvodů nebyl v resortu MO zaveden realistický a měřitelný systém řízení kariér. Přitom je klíčovým prvkem pro kontinuální odborný rozvoj a kariérní růst zejména rotmistrů a praporčíků, na základě jasně stanovených a měřitelných kritérií.
A to nehovořím o početních stavech v jednotlivých vojenských útvarech a jednotkách. Počty dobrovolných záloh nevyjímaje. Prostě AČR promarnila šanci na vybudování kvalitních a transparentních personálních struktur a mechanismů, na vybudování funkčního řízení vojenských akvizic založeného na dlouhodobém plánování, transparentnosti a efektivitě. Škody, které byly napáchány se budou velmi těžce, nákladně a dlouho odstraňovat.
