Vystřižený Nohavica, jako kdysi zmínka o Bakalovi. Tak dnes funguje ČT

První téma Týdne v médiích otevírá Petr Žantovský jednou z nejdiskutovanějších událostí týdne. Ústavní soud předběžným opatřením uložil vládě, aby zajistila účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře. Kabinet přitom prezidenta na pondělním jednání do delegace nezařadil, na což Pavel reagoval kompetenční žalobou.

Podle člena Rady Českého rozhlasu a mediálního analytika však vláda postupovala v mezích svých pravomocí. „Toto je podle všech mně známých a dostupných právních názorů regulérní a legitimní a vláda má na tento postup právo,“ uvádí Žantovský.

Odmítá také argument, že prezident měl na summit odjet jednoduše proto, že tomu tak bylo zvykem i v minulosti. „Argumentovat tím, že se má něco dělat jenom proto, že se to tak dělalo doposud, mi připomíná Vančurův citát z Rozmarného léta: ,Což je tak pošetilý, abyste věřil tomu, že staří oslové hýkají lépe?‘ To je krásná věta, hodící se přímo na tuto situaci,“ dodává.

Petr Žantovský dodává, že spor zbytečně nafukuje především okolí prezidenta Petra Pavla. „Je úžasné, jak se nám opět rozdělil ten mediální svět. Tu důležitost do toho neustále gravíruje pouze okolí Petra Pavla a stavějí z toho takovou bábovičku, kterou jim na písečku někdo rozšlapal a oni teď pláčou a žádají svou dominanci,“ uvádí a celý postup označil za „nevhodný a nevkusný“.

Následně zpochybňuje samotnou legitimitu předběžného opatření Ústavního soudu a rychlost, s jakou bylo přijato. „Předběžné opatření bylo v podstatě přijato ze dne na den. To je samozřejmě naprostá politická objednávka, jasná přihrávka panu prezidentovi,“ pokračuje Žantovský. Podle něj tím Ústavní soud vstoupil do politického střetu: „Tím se z Ústavního soudu stává v podstatě služka jednoho politického zájmu proti jiným politickým zájmům. Diskutovat o tom, že ústavní soud má nějakou právní relevanci a autoritu je v podstatě plané,“ konstatuje.

Především pak Petr Žantovský upozorňuje na další otázku, která v celé debatě zůstává stranou. Po konzultaci s jedním z právníků začal zpochybňovat samotnou pravomoc Ústavního soudu vydat předběžné opatření vůči rozhodnutí vlády. „Je to problematická okolnost. Uvědomujeme si, že Ústavní soud tady předběžným opatřením pozastavil rozhodnutí vlády? Pozastavil rozhodnutí vlády, opakuji,“ pozastavuje se.

Podle jeho názoru je úlohou Ústavního soudu především posuzovat soulad zákonů s ústavním pořádkem, nikoli zasahovat do rozhodnutí vlády. „Já bych opravdu docela stál o to, aby nějací právníci posoudili vůbec právní platnost tohoto úkonu. Může Ústavní soud pozastavit rozhodnutí vlády?“ ptá se.

Na podporu své úvahy připojuje i hypotetický příklad možných důsledků. „Co když bude příště vláda rozhodovat o tom, že se máme bránit napadení ze zahraničí nějakého státu, a Ústavní soud to zruší? To znamená, odevzdá klíček republice nějaké cizí mocnosti? To není vyloučená situace v dnešním světě a je třeba si tu otázku položit,“ uvádí Žantovský, který na závěr dodává, že právě této ústavněprávní rovině se česká média vůbec nevěnují.

Odborná debata, nebo „klacek na bití jiných názorů“?

Druhé téma Žantovský otevírá konferencí FutureEdu zaměřenou na odolnost společnosti v éře umělé inteligence. Organizátoři kladou důraz na posilování stability společnosti, digitální odolnosti a kritického myšlení prostřednictvím vzdělávání.

I když připouští, že samotné téma konference nepovažuje za nezajímavé, očekával by jiné složení řečníků. „Člověk by čekal, že se tam začnou vyjadřovat lidé relevantní, například sociologové, inženýři, počítačoví experti přes AI, programátoři a podobně,“ upozorňuje, že za odbornou obec zde vystupují pouze ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček a psychiatr Tomáš Rektor.

Vedle nich pak zmiňuje řadu dalších řečníků. Například velvyslance Ukrajiny v České republice Vasila Zvaryče a dodává, že ukrajinská ambasáda patří mezi pořadatele konference společně s Aspen Institute Central Europe, proto mezi řečníky figuruje také Tomáš Klvaňa.

Dále zmiňuje Konstantina Gudauskase, který je představen jako humanitární aktivista, Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, dnes působící v nadaci Blíž k sobě, a Jana Dobrovského, označeného jako filantropa, k němuž poznamenává: „Je zde představen jako filantrop. No nevím, co filantropuje, sleduji jeho publicistické výstupy a je mi z nich smutno, protože přispívají přesně k tomu, čemu se říká rozdělování společnosti.“

Mezi řečníky připomíná také někdejšího vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna. „Je zde prezentován jako právník a vojenský důstojník. Asi by tam mělo také zaznít, že je to člověk, který si myslí o českém národu, že jsou to svině,“ uvádí.

Na základě složení řečníků Žantovský zpochybňuje deklarovanou nestrannost celé akce. „Tak si dávám ta jména dohromady a říkám si, co asi může být výsledkem té šesté konference FutureEdu, když se tam účastní tito lidé. Neviděl jsem tam ani jednoho člověka z jiného názorového nebo zájmového tábora,“ všímá si, že se opět politické zájmy přenášejí do prostředí, které se prezentuje jako akademické. „Toto ovšem není akademická konference ani náhodou. Už podle výčtu těch řečníků je zjevné, že se jedná o záležitost zájmovou. Je to další klacek na bití jiných názorů,“ tvrdí.

Závěrem dodává, že očekává rozsáhlou mediální pozornost. „Je to smutné, bude to mít velikou publicitu a jistě se tomu budou věnovat všichni důležití moderátoři České televize i našich mainstreamových médií. Bude to vytvářet dojem, že se jedná o seriózní záležitost. Už podle toho výčtu řečníků je ale zjevné, že se jedná o záležitost zájmovou,“ podotýká mediální analytik.

ČT a Nohavica: Technická chyba nebo cenzura?

Ve třetím tématu se Petr Žantovský vrací ke kauze Jaromíra Nohavici, jehož vystoupení při zahájení mistrovství světa v hokejbalu v Ostravě diváci ČT sport neviděli. Moderátor přenosu podle médií stihl oznámit, že na hrací ploše vítá Jaromíra Nohavicu, poté však Česká televize přešla na jiný obraz a k dění v hale se vrátila až po hymně, kterou Nohavica zpíval. Televize zásah vysvětlovala technickými komplikacemi. „Cenzurovat něco takhle banálně a ještě technicky nedovedně, to je opravdu důkaz toho, že Českou televizi potřebujeme a budeme ji platit ještě sedmnáctkrát lépe než doposud,“ dodává ironicky mediální analytik.

Kromě toho se pozastavuje i nad reakcí bývalého pracovníka České televize Marka Wollnera, který nyní působí na webu Forum24. Ten ve svém textu odmítl výklad, že šlo o cenzuru, a označil věc za technické pochybení.

Žantovský připouští, že technické pochybení nelze zcela vyloučit. Podle něj však právě minulost České televize podobným vysvětlením příliš nenahrává. „Možná jo, možná ne. I tak to otevírá otázku, když Česká televize na jedné straně kastruje z vysílání nevhodné osoby, jako je Nohavica, nebo před lety z prezidentova projevu vykastrovala jméno Bakala, tak těžko může někomu vysvětlovat, že všechny tyto věci se stávají jen technickými náhodami,“ říká.

Podle Žantovského byl Nohavica z vysílání jednoduše „vystřižen a vycenzurován“. „Svědčí to o tom, jak asi funguje dnešní Česká televize,“ poznamenává.

Wollner se dle jeho názoru České televize zastává především z ideových důvodů. „Wollner se tu zastává České televize ne proto, že by ji miloval, protože odtamtud musel odejít, ale prostě proto, že je mu ideově blízko. Tak tomu rozumím,“ uvádí. A zmiňuje možnosti výkladu Wollnerovy reakce. „Pan Wollner se přihlásil k tomu, že se mu líbí cenzura. Nebo bych dodal druhou možnost, že cenzuru prostě popírá. Ať si každý podle svého názoru udělá závěr,“ zakončuje Žantovský.