Ing. Antonín Seďa

  • ČSSD
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,09. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

25.10.2019 10:20:14 - laco

Šlo o boj s komunizmem nebo šlo a jde o boj za energetické, surovinové, lidské zdroje Ruska a území Ruska?

Od dvacátých let minulého století (1922 vznik SSSR) bojoval demokratický Západ proti komunizmu v SSSR. Tento boj skončil v konci minulého století rozpadem SSSR a vznikem kapitalistického Ruska. Komunizmus v Rusku není, komunistická strana u moci taky není a demokratický Západ opět bojuje, tentokrát proti kapitalistickému Rusku. Na denním pořádku jsou výpady proti Rusku, uvalování ekonomických sankcí, vylučování z mezinárodních organizací a označování Ruska za hlavního nepřítele států NATO. Vyvstává tak stručný závěr, nešlo ono tomu demokratickému Západu až tak o poražení komunizmu v Rusku jako spíše o získání a rozdělení si mezi sebe energetických zdrojů Ruska, zdrojů surovin, lidských zdrojů a rozdělení si mezi sebe území Ruska a ruského trhu. A jaký je Váš názor na důvod boje demokratického Západu proti SSSR a nynějšímu kapitalistickému Rusku?

Odpověď

25.10.2019 11:23:06 - Ing. Antonín Seďa
 Pokud se podíváme do historie, pak platí, že v minulosti šlo o boj proti komunismu jako takovému. Také za studené války šlo o omezení vlivu SSSR ve světě a pokud dlouhodobě sledujeme politiku USA,pak jeho podpora demokratickým režimům, dokonce často i diktátorům či autoritářským režimům měla původ v obavě před komunismem. Na straně druhé celé koloniální a post koloniální období bylo založeno na boj o surovinové zdroje. Mimochodem i současné boje v Sýrii, posilování vlivu RF a Číny v Africe, dělení si arktických vodních cest aj. má svůj původ v boji za surovinovými zdroji. Pozice současného demokratického Západu je dnes poněkud jiná. Za prvé pramení ze změny kurzu současného vedení Ruské federace vůči NATO. Nebyla to Severoatlantická aliance, ale ruská obranná doktrína, která NATO definovala poprvé jako svého nepřítele. Prostě události na Krymu a na východě Ukrajiny ukázaly pravou podobu a záměr RF. Souhlasím, že sice existovaly jisté závazky a dohody mezi Ruskem a USA kolem nerozšiřování Aliance na východ. Nicméně jako demokrat uznávám právo každého nezávislého státu, aby si sám určil, zda v NATO či EU chce být či nikoliv. Proto ty dřívější vojenské či polovojenské zásahy ruských jednotek v Jižní Osetii, Abcházii, na Krymu či ekonomické a politické intervence v Moldávii, v Podněstří či na Balkáně. Za druhé není pravdou, že celý Západ usiluje o to, aby Rusko bylo odsunuto z mezinárodních organizací či s ním nebylo jednáno. Pozice USA a řady evropských zemí se velmi liší a zde převažují národní zájmy. Připomenu například návrh na novou smlouvu o rozmístění balistických raket, kterou navrhuje Evropská unie. Či snaha některých zemí posílit energetickou a ekonomickou spolupráci s RF. Do anexe RF na Krymu probíhala velmi úzká spolupráce v rámci PS NATO. Na straně druhé, stále doznívají ekonomické sankce a problémy spojené s anexí na Krymu a účast RF v separatistických regionech na východě Ukrajiny. Za třetí je to úsilí ruských zpravodajských služeb ovlivňovat politické dění v zemích ruského zájmu. Byli jsme svědky ovlivňování voleb  v USA či voleb do evropského parlamentu. Naši zpravodajci společně s policií rozbili v loňském roce ruskou zpravodajskou skupinu. Denně čelíme fake news či dezinformačním kampaním, které mají zdroje na ruském území. Probíhá ať chceme či nechceme informační válka a je jen otázkou, kdy opět proběhne nějaký kybernetický útok ze strany RF. Takže vztah Západu vůči Ruské federaci nelze označit bílé nebo černě, tak jako nelze označit vztah RF k Západu stejnými barvami. Prostě diplomacie a zahraniční politika je velmi složitá na to, aby mohla být jednoduše nálepkována.