Pane docente, jak vnímáte povolební vývoj a spory kolem personálního složení nové vlády? Je na místě, aby prezident Pavel zasahoval už do samotných debat o konkrétních možných ministrech a vzkazoval, že například odmítá Filipa Turka kvůli jeho údajným výrokům, u nichž novináři z Deníku N ani neumí prokázat jejich autenticitu?

Prezident vládu jmenuje. Jak moc bude aktivní či pasivní, je na něm. Ovšem též na nastupujícím předsedovi vlády. Pokud by kandidát na premiéra prohlásil, že personální zásahy prezidenta není ochoten akceptovat a odmítá pověření sestavit vládu, ať si ji prezident sestaví sám, je jasné, že prezident není schopen najít jiného kandidáta na premiéra, jenž by vytvořil vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny, kde má většinu ANO, SPD a Motoristé. Navíc je nutné schválit státní rozpočet, jinak se nebudou zadávat nové velké veřejné zakázky, jako jsou stavby železnic a dálnic. To výrazně poškodí hospodářství a povede k velkému tlaku na prezidenta ze strany podnikatelů.

Petr Pavel se navíc vyslovil obecně ke kandidátům na členy budoucí vlády, že pokud o někom zpravodajské služby řeknou, že je rizikem pro stát, nemá se ministrem stát. Je to v pořádku? Nebo to naopak nese riziko, že budou takto odepsáni možní ministři z politických důvodů? A jak to celé je z ústavního hlediska?