V posledních dnech se znovu otevírá debata o rušení koncesionářských poplatků a změnách ve fungování veřejnoprávních médií. Na první pohled to může znít lákavě. Kdo by nechtěl ušetřit pár stovek ročně.

Jenže otázka nestojí tak jednoduše „platit vs. neplatit“.

Pokud bychom poplatky zrušili, musíme si férově říct, co bude dál:

• budou média financována přímo ze státního rozpočtu?
• kdo pak ponese odpovědnost za jejich nezávislost?
• a jak zajistíme, aby sloužila všem, ne jen aktuální politické většině?

Veřejnoprávní média vnímám jako důležitou součást demokratické společnosti. Mají informovat, vzdělávat i kultivovat veřejnou debatu. A to i v regionech nebo tématech, která komerční sféra často opomíjí.

To ale neznamená, že se nemají měnit.

Diskuse o jejich fungování je na místě:

• jak hospodaří s prostředky
• jak plní svou veřejnou službu
• jak reagují na digitální dobu

I proto považuji za důležité, že byl schválen senátní návrh, který rozšiřuje kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu i na Českou televizi a Český rozhlas. Posiluje to transparentnost a důvěru, aniž by to narušovalo jejich nezávislost.

Ale i další řešení a zásahy by neměly ohrozit to nejcennější. Důvěryhodnost a nezávislost médií veřejné služby.

Historie i současnost v Evropě ukazují, že oslabení nezávislých veřejnoprávních médií a jejich plné navázání na státní rozpočet může postupně vést k jejich větší politické závislosti. Příkladem je například Maďarsko, kde se dlouhodobě diskutuje o koncentraci vlivu nad veřejnými médii po změnách ve financování a řízení.

Právě tomu bychom se měli vyhnout. Veřejnoprávní média mají zůstat službou veřejnosti, ne nástrojem aktuální moci.

Za mě platí: změny ano, ale promyšlené.

Úspory ano, ale ne za cenu oslabení veřejné služby.

Jaký je váš pohled na financování veřejnoprávních médií?