Desítky roků jsme slýchali, jak je Rusko na kolenou, jak je ekonomicky slabé a není nebezpečné. Vylidňující se zemi, zaostávající v průmyslu, vědě, kultuře, neschopné naskočit do zběsilých změn postmoderní doby, jistá skupina ruské společnosti nabídla východisko, válku se sousední zemí, sny o obnově sovětského impéria, které skrze své satelity sahalo až na hřebeny Šumavy a Českého lesa. S houževnatým odporem Ukrajinců ovšem jejích vůdce Putin nepočítal. Existuje řada signálů, že Rusko má problémy.
Dvakrát si ve dvacátém století Amerika počkala, až se válčící strany vyčerpají, a svoji čerstvou vojenskou silou přispěla k ukončení válečného běsnění. Ne tak ovšem Trump. Místo aby USA a samozřejmě i ostatní demokratické země Ukrajině efektivně pomohly, přichází zcela nestoudný návrh, který by znamenal kapitulaci Ukrajiny a pro Rusko potřebný oddech před další válkou. Zatím světové demokracie, pokud je lze ještě takto označovat, ukazují, jak jsou slabé, neakceschopné, zbavené řady hodnot, na jejichž základech vyrostly v úspěšné a prosperující země.
Snad jediné pozitivum na posledním návrhu amerického "řešení" pro Ukrajinu je, že politici několika evropských zemí, Kanady a Japonska intenzivně jednají, jak dalšímu Trumpovu excesu odolat. Zároveň jim musí být jasné, že na USA už Evropa spoléhat nemůže. Pokud ano, i nás čeká zcela jiná perspektiva než dosud a radostná nebude.
Asi by Trumpovi měli připomenout větu, kterou Margareth Thatcherová varovala někdejší členy našeho ještě Federálního shromáždění: "Nepotrestané zlo plodí další zlo." Nadšenci ze svobody tehdy neposlouchali. Dnes sklízíme hořké plody této benevolence a naivity. Den cesty z Prahy však nejde o korupci a zlodějny. Tam se zabíjí.
Patřím ke generaci, pro kterou byla Amerika pevnou kotvou a jistotou naděje. Ale poslední dobou se mění, bez ohledu na to, zda vládne Trump, nebo někdo jiný. Bez svých voličů by tam nebyl. Evropa musí pochopit, že se musí o sebe postarat, a to co nejrychleji. 3. dekáda XXI. století - nic neplatí a vše je dovoleno. Rozhoduje síla.
