Je symbolickou skutečností, že země, která se v době mugabismu neštítila dokonce zpochybnit i Rhodesovo právo na věčný spánek na jejím území, nebyla schopna udržet ani vlastní měnu, natož jakýkoliv náznak hospodářské prosperity. Naopak země, kde nám Cecil (snad) stále kyne z parlamentního parčíku v Kapském městě, hraje stále důležitější roli ve světovém hospodářství i mezinárodní politice. A Rhodesova univerzita v Grahamstownu připravuje pro život nejskvělejší experty, kteří mohou konkurovat americkým i evropským vysokoškolákům.

Jak dokazuje ruská agrese na Ukrajině, není imperialismus jako imperialismus. Jestliže ten britský, jehož byl Cecil Rhodes čelným představitelem, šířil světlo v temnotách, ten ruský činí právě naopak. Šíří jen tmu, zmar a bídu. Je tomu tak už od bolševické revoluce. Kam vstoupila noha bolševika, zrno už nevzešlo. Ukrajina už jeden hladomor zažila. Nyní to asi nebude hladomor, ale ekonomická zbídačenost. Viníkem je Rusko.

I tuto skutečnost by si měli uvědomit různí intelektuálové a mudrlanti, rádi hovořící o negativech imperialismu a kolonialismu a horují za omluvy koloniálním národům. Kdo pozná Afriku trošku více než ze zájezdu s cestovní kanceláří, uvidí, že mnohdy základy, které bývalé koloniální vlády vybudovaly, slouží dodnes. Ať už v podobě železnic, silnic, říční dopravy, architektury. Zavítáte-li třeba náhodou do Ujiji na samém západě Tanzánie, tam kde se kdysi setkali Livingstone  a Stanley a zaznělo slavné „Dr. Livingstone, I presume“, oči zaslzí při pohledu na kolejnice z Kruppových německých dílen. V Butare v Jižní Rwandě se zase můžete divit zázraku svítících pouličních lamp na příjezdové silnici jako pozůstatku světelné mánie belgické administrativy. Jedete-li železnicí po zimbabwských drahách, stále se můžete setkat s vagony nesoucími logo „Rhodesian Railways“.  A kdo četl Conradovo „Srdce temnoty“, uvědomí si, s jakými poměry musela belgická správa bojovat, aby vybudovala funkční stát, který se pak po jejím odchodu vrátil zpět ne do divočiny, ale do necivilizovanosti, nelidství a barbarství, přetrvávající v podobě hromadných lidských masakrů dodnes.

Cecil Rhodes je představitelem imperialismu osvícených elit, tak krásně popsaného v řadě děl Julesa Vernea, který budoval svět, kde je radostí žít. Proto má smysl si jeho dědictví stále připomínat. Vladimír Putin je představitelem imperialismu mužiků, který přináší lidem zkázu a neštěstí, včetně jeho vlastního ruského národa. Takového je třeba co nejrychleji rozdrtit, přiřadit do galerie lidských nestvůr a připomínat si je jako memento, co nás může čekat, dostanou-li se k moci.

„Boots, boots, boots, moving down and up again, there is no discharge in the war“ zní v Kiplingově slavné válečné básni  odrážející utrpení britských vojáků na jihoafrických bojištích, budovatelů nového světa. Budovatelů, k nimž patří a navždy bude patřit také Cecil John Rhodes.