Věřitelé mají lepší paměť než dlužníci - tento výrok pronesl americký státník, diplomat a spisovatel Benjamin Franklin již v 18. stol. a platí stále. Důvodem je stoletími neměnný vztah věřitel vs. dlužník a obou těchto stran k dluhu jako takovému. Napadá mne tedy, jaká bude po posledních volbách v Řecku paměť Řeků k veřejnému dluhu v aktuální absolutní výši 320 mld. eur?
Hospodářská recese, propad řecké ekonomiky, masivní úsporná opatření v podobě snižování důchodů a mezd a zvyšování daňového zatížení, vysoká nezaměstnanost… Odtud plyne frustrace Řeků z posledních let, kdy po desetiletích neodpovědného vedení země dostalo Řecko šanci v podobě půjčky od EU, ovšem „něco za něco“. Oním druhým „něco“ byla právě ona výše zmiňovaná, jistě poměrně radikální, úsporná opatření. Chápu, život v Řecku asi v tu chvíli začal být spíše nelehký, ale… Zde ale přeci vystačíme i s logikou selského rozumu: setrvale přistupovat k životu a k veřejným financím stejně jako v dobách, které mne do takové situace dostaly, nelze! Dlužím, půjčil jsem si, musím splácet a asi si budu muset „utáhnout opasek“, jak již řekl i jeden náš domácí ekonomický klasik. Zpět k Řecku. V tamních volbách právě zvítězila krajně pravicová strana Syriza a její deklarovaný populistický přístup k veřejnému dluhu EU teď vyvolává trochu mrazení na zádech řeckých zahraničních věřitelů. Panos Skurletis, mluvčí strany hned po ohlášení průběžných výsledků voleb prohlásil, že „jde o historické vítězství, které Evropě vysílá poselství proti úsporným opatřením a ve prospěch důstojnosti a demokracie“. Ohánět se důstojností a demokracií zní pěkně, jenže Syriza se veřejně staví právě proti nastaveným záchranným opatřením vyplývajícím z mezinárodní finanční pomoci, plánuje vyjednávat s EU o změně podmínek a odpisu velké části řeckého dluhu. Jak se nechal slyšet mluvčí strany Syriza pro ekonomické otázky Euclid Tsakalotos „nikdo nevěří, že řecký dluh je udržitelný…, že Řecko všechen dluh splatí. To není možné provést.“ Vítěz řeckých voleb teď tedy oficiálně vystoupí se svými požadavky. Právě ty ho však mohou v rámci eurozóny dostat do obtížné situace a v extrémním, možná ne nereálném, případě až ohrozit jeho členství v EU… A tak si nyní i já sám s určitými obavami říkám, že se tedy nyní Řecko možná vydává na cestu k důstojnosti a demokracii, klíčové však je, jak dopadnou další vyjednávání. Zda Řecko zůstane i monetárně nadále navázané na euro, zda splatí své mnohamiliardové půjčky od EU v plné výši a zda nakonec vůbec v této instituci zůstane. Uvidíme!
