Žijeme v éře, kterou lze bez ostychu pojmenovat jako jakýsi „digitální feudalismus“. Aktuální data z World Inequality Report 2025 potvrzují děsivou skutečnost: propast mezi hrstkou vyvolených a zbytkem světa dosáhla úrovně, která si nezadá s Francií těsně před pádem Bastily. Zatímco se tehdejší šlechta topila v luxusu na úkor hladovějících, dnešní globální oligarchie koncentruje moc způsobem, který je nevídaný několik posledních staletí.

Čísla mluví jasně. Nejbohatších 10 % populace dnes ovládá přes 75 - 77 % veškerého světového bohatství. Na opačném konci spektra stojí 4 miliardy lidí – celá polovina lidstva – kteří si musí vystačit s pouhými 2 % globálního majetku. Vrcholem absurdity je pak existence mikro-elity (0,001 %), která vlastní třikrát více než celá tato spodní polovina světa dohromady.

V téměř každém regionu světa drží jen horní 1 % více bohatství než spodních 90 % dohromady. Nejde o náhodu, ale o systémové selhání kapitalismu. Zatímco zisky z kapitálu raketově rostou, mzdy pracujících stagnují a veřejné služby kolabují pod tlakem škrtů. Bohatství se netvoří „prací“ miliardářů, ale je vysáváno z práce miliard lidí a z drancování planetárních zdrojů. A neustálá propaganda médií a sociálních sítí v rukou těch nejbohatších pak masíruje, že jde o přirozený, snad správný stav. Pokud 10 % nejbohatších ovládá téměř stejný podíl majetku a moci jako francouzská šlechta a duchovenstvo v roce 1789, musíme se ptát: jak dlouho může společnost takový tlak vydržet?

Řešením není charita, ale systémová změna. Je nezbytné zavést progresivní zdanění majetku, uzavřít daňové ráje a vrátit moc do rukou lidu. Žádná společnost nemůže dlouhodobě přežít, pokud v ní hrstka vyvolených vlastní vše a zbytek světa téměř nic.