Tak třeba Rakušan podle nich odpracoval za rok 2017 o 167 hodin méně než Čech. Němec rovnou o 424! A když se na to podíváme přes počet pracovních dní, tak Rakušan chodil v tentýž rok do práce o zhruba 23 dní méně, Němec dokonce o téměř 60 dní! A aby té soli do ran našich zaměstnanců nebylo málo, mrkněme se na odpracované roky za celý život. I tentokrát se ohlížíme po roce 2017. Oproti zmíněným sousedům na jihu chodil Čech do práce o 4 roky déle, ve srovnání se severními sousedy hned o celých 11 let! Promiňte mi ty vykřičníky, ale jistě uznáte, že jsou na místě.

Jak jsou na tom Češi se mzdami a platy, o tom si nikdo myslím iluze nedělá. Dost dobře na to poukazuje kampaň odborů Konec levné práce.

Z předchozích řádek tak trochu vyplývá, že před třiceti lety nastartovaný kapitalismus v Česku zneužívá slabost českých pracující pro charitu. V tomto případě charitu ve prospěch zaměstnavatelů. I tohle by mělo být jedním z hlavních témat letošních oslav „sametové revoluce“. Ale oslavy neoslavy, tohle nemůže a nesmí mít dlouhého trvání. Odborová angažovanost naštěstí zjevně sílí a levice, mám na mysli tu opravdovou, tlačí nebo podporuje zákony jednoznačně ve prospěch pracujících. Od zvyšované minimální mzdy po týdnu dovolené navíc pro všechny. Konec levné práce by měl jít ruku v ruce s koncem dlouhé práce.