Pane profesore, jak se díváte na vývoj války na Ukrajině? Ukrajinci sice ostřelují ruské území včetně rafinerií, ale na frontě úspěchy nemají. Západ za Kyjevem svou podporou stojí, ale válku to vyhrát nepomůže.

Situace je dnes trochu složitější v tom smyslu, že se v otázkách Ukrajiny Trump přiblížil Evropě. Americká administrativa, která dávala najevo jasnou distanci od toho, jak Evropa přistupuje k Ukrajině v podobě další podpory války, se rétoricky Evropě přiblížila. Neznamená to, že by se Trump rozhodl dodávat Ukrajině nějaké zbraně za své peníze, ale chce Ukrajině umožnit Ukrajině vyrábět Patrioty, což je spíš symbolické gesto a je otázka, zda je to vůbec uskutečnitelné. Zahájení výroby by trvalo několik let a Američané by samotný systém Patriot tímto krokem výrazně ohrozili, protože se dosud mimo USA vyrábějí pouze v Japonsku a Německu a to ve velmi kontrolovaném prostředí zamezujícím úniku informací. To je v ukrajinském prostředí těžko představitelné. Jakkoli jde spíš o symbolická gesta, dávají Američané najevo, že budou Ukrajincům dál pomáhat. Například ve zpravodajské sféře a podpoře. Stejně tak Kyjev politicky podporují v úderech na ruské území. Rusové v této chvíli dochází k závěru, že už nebudou mluvit o speciální vojenské operaci, ale o válce. O válce nikoli pouze s Ukrajinou, ale o válce se Západem.

Co z toho vyplývá?

Že jsme mnohem blíž než kdykoli předtím nějaké zásadnější eskalaci. Jak Trump otevřel určitou možnost a šanci na mír, jsme od toho teď dál. Aspoň ve smyslu, že k míru nemůže dojít bez větší eskalace, která se podle všeho odehraje na úkor Ukrajinců. Můžeme možná očekávat mnohem brutálnější útoky na ukrajinské území ze strany Ruska.

A co útoky Ukrajiny dovnitř území Ruské federace? Ty nic nezmění?

Ukrajinské útoky na ruské území nejsou něčím, co by mohlo změnit situaci na frontě, protože ta se vyvíjí příznivě pro Rusko. Před týdnem či dvěma padla důležitá pevnost. Samozřejmě jsou ale ukrajinské útoky na ruské území citelné, protože v Rusku komplikují život a v ruské společnosti vzniká tlak, aby Rusko válku ukončilo. Ovšem způsobem, který by znamenal knockout Ukrajiny, nikoli tak, že by Rusové přijali podmínky Západu. Podle mého názoru jsme nyní před velmi nebezpečnou fází ukrajinské války, která hrozí obrovskými zničujícími ztrátami. Nelze vyloučit, že se do toho nakonec zapojí část evropských států NATO.

V Rusku silněji zaznívají hlasy, které vyzývají prezidenta Putina k radikálnímu řešení. Opakovaně slyšíme třeba hrozby jadernými útoky ze strany Medveděva a jiných. Tyto hlasy jsou uvnitř Ruska mnohem více slyšeny. Mohlo by dojít třeba na útok taktickou jadernou bombou?

Rusko má stále obrovské možnosti eskalace konvenčním způsobem, které v této chvíli nebyly vyčerpány. Nemyslím si proto, že by v této fázi nutně přicházely na řadu taktické jaderné zbraně. Uvidíme, jak dopadne konvenční eskalace. Jinak je ale pravda, že nespokojenost ruské společnosti roste a Putin se může dostat pod tlak. 

Zajímavé je, že radikální jestřábi, které slyšíme z ruské strany, jsou i na té straně západní. Různá volání po zničení Ruska jsme již také slyšeli. Na jaké straně mají tito lidé větší váhu?

V Rusku je komunikace možná trochu řízenější. Medveděv a jiní pronášejí skutečně velmi radikální výroky, které však neodpovídají tomu, co by dělal Putin. Plní ale jasnou úlohu určitého ventilu. Je to hra na zlého poldu a hodného poldu. Putin ten hodný, Medveděv jako zlý. Není to spontánní, je to samozřejmě dohodnuté, protože Medveděv má v ruském systému poměrně vysokou funkci. Pokud jde o Evropu, nejsem si úplně jist, do jaké míry je to řízené a do jaké míry úvahy zaznívají spontánně. Jakési řízení tam patrně bylo s cílem vybičovat rusofobii, nenávist vůči Rusku a představit návrhy, které byly samozřejmě nesmyslné a utopické, ale tím, že zněly z různých stran, byla snaha je normalizovat. Zkrátka dát určitou věrohodnost extremistickým představám o Rusku. Vedle nich by věci, které by jinak vypadaly extremisticky, se celkem jeví jako mainstreamové. Když zazní slova o porážce a zničení Ruska, tak myšlenka, že Rusko sice nebude úplně poraženo, ale donuceno k určitému ústupu, zní jako do značné míry rozumně. Taková představa ale rozumná není, protože je tam zmíněná asymetrie, kdy Ukrajina pro Rusko znamená něco úplně jiného než pro kohokoli na Západě. Tím pádem je ruský zájem a ruské nasazení na Ukrajině podstatně větší, protože otázka Ukrajiny nebo aspoň její části je pro Rusko otázkou životních zájmů.

Ještě jiné téma. Spolek Svatopluk, jehož jste zakladatelem a předsedou, organizoval Letní školu v Třebíči. O čem akce byla? Co jste probírali?

Velkým tématem byla střední Evropa a vzájemná spolupráce v tomto regionu. Šlo dosud o největší letní školu, kdy se sešlo 70 účastníků, nejvíc za čtyři roky, kdy ji organizujeme. Ubytovací a logistická kapacita byla zcela vyčerpaná a některé zájemce jsme museli odmítnout. Dorazili zajímaví hosté. Váš redakční kolega Ladislav Zemánek, europoslanec Ivan David, historik Michal Téra, profesor Ivo Budil měl skvělou přednášku a svá vystoupení přednesli tři zakladatelé Svatopluku, tedy Ilona Švihlíková, Michal Semín a já.

Základní myšlenka je mluvit o střední Evropě jako o možné geopolitické alternativě v okamžiku, kdy struktury, do kterých jsme zapojeni, prokážou definitivně svou neživotaschopnost a začnou se hroutit. To je chvíle, kterou očekáváme. Na české scéně není vedle Svatopluku jiný subjekt, který by byl nositelem jakékoli realistické představy o geopolitické budoucnosti České republiky. Jsme v podstatě jediní. Naše představa o střední Evropě je realistická v tom smyslu, že vycházíme ze střední Evropy, která odpovídá konceptu Dvojmoří. Tedy mezi Jaderským a Černým mořem, kde Česko a Slovensko představují severní hranici, Bulharsko a Makedonie jižní hranici. Jiná představa než tato není realistická a možná. I proto chystáme na podzim velkou konferenci Střední Evropa a globální jih, kde chceme ukázat, že střední Evropa může být partnerem nových mocenských center budoucího multipolárního řádu. Z tohoto hlediska nemá v českém prostředí Svatopluk konkurenta ani partnera. Smyslem nynější letní školy bylo tuto myšlenku diskutovat, vysvětlit a rozvinout.

Četl jsem na nějakém marginálním serveru kritiku, že šlo o setkání proruských důchodců. Kdo se akce účastnil?

Někdo mi o tom říkal, že vyšel jakýsi článek, který bez znalosti věci tvrdil, že se na naší letní škole sešli jen frustrovaní důchodci. Přitom skladba účastníků byla taková, že dorazila drtivá většina lidí středního věku, spousta mladých a někteří senioři také, protože nikomu nejsme uzavřeni. To mohla být necelá čtvrtina. Spolek Svatopluk je pro všechny generace a kdo chce, může se podívat na veřejné fotky z konference na našich sítích.

Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. je český politolog, diplomat a vysokoškolský pedagog specializující se na mezinárodní vztahy, zahraniční politiku a geopolitiku. Působí jako profesor na Katedře politologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. V letech 2017–2019 zastával funkci mimořádného a zplnomocněného velvyslance České republiky ve Francii, předtím byl prvním náměstkem ministra zahraničních věcí a politickým tajemníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. Více než deset let vedl Ústav mezinárodních vztahů a dlouhodobě přednášel na Univerzitě Karlově i Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval řadu prestižních zahraničních studijních pobytů a jako hostující profesor působil mimo jiné na pařížské Sciences Po. Je autorem odborných publikací a pravidelně vystupuje v české veřejné debatě o zahraniční politice a mezinárodním dění.

Psali jsme:

Drulák o summitu NATO: Smyslem bylo, aby Američané zase vymáčkli z Evropanů peníze

Porážka vlády, trapnost pro prezidenta. Drulák si o sporu nebral servítky

Otevřít Rusko, jinak je konec. Český miliardář se omluvil a vypustil bombu

EU by měla změnit postoj k Rusku, říká Drulák