jestli mohu, protože si myslím, že si veřejnost zaslouží, když toho není schopna vláda, tak aby alespoň ze záznamu z Poslanecké sněmovny se o migračním paktu dozvěděli trošičku více. Dovolte mi začít takovým trošičku zpátky do minulosti. Všichni si můžeme ty údaje najít na Wikipedii, kde se tomu Wikipedie velmi intenzivně jmenuje. Jmenuje se to uprchlické kvóty, návrh Evropské komise na rozmístění žadatelů o azyl. Uprchlické kvóty, někdy také migrační kvóty jsou návrh Evropské komise na rozmístění žadatelů o azyl, které se dostaly do Evropské unie v rámci evropské migrační krize mezi členské státy Evropské unie. Návrh kvót padl poprvé v dubnu 2015 jako součást takzvané nové agendy v migraci a měl být jedním z opatření, jak řešit problematickou situaci imigrace do Evropy.

Ten vývoj kvót - hlavními vlastně představiteli nebo podporovateli uprchlických kvót v Evropské unii byly především ty země, které byly logicky zasaženy imigrační vlnou, to znamená Německo, Rakousko, Itálie, Řecko a podobně. Jiné státy, zejména státy Visegrádské čtyřka, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko, princip kvót ostře odmítají, především v souvislosti i s veřejným míněním, které je silně odsuzuje.

Podle původního návrhu z května 2015, který byl součástí prvního implementačního balíčku Evropské komise na řešení migrační krize, mělo být přemístěno celkem 40 tisíc imigrantů z Itálie a Řecka a dalších 20 tisíc běženců z uprchlických táborů v Jordánsku a autonomní oblasti Kurdistán do ostatních zemí 26 členských států Evropské unie. Na Českou republiku tak připadalo 525 osob z uprchlických táborů a 1338 osob z Itálie a Řecka. Celkem tedy 1863 uprchlíků.

Kvóty byly výhodné zejména pro Itálii, Německo a Švédsko, kterým by ulevily od náporu uprchlíků. Naopak nevýhodné byly pro většinu středoevropských a východoevropských států. Tyto kvóty byly ale na konci června 2015 po odporu některých zemí včetně České republiky na jednání evropského parlamentu zamítnuty. Namísto toho bylo rozhodnuto, že země EU si mezi sebe rozdělí stejný počet běženců jak bylo původně navrhováno, ale na dobrovolné bázi, tedy 40 tisíc osob, a to v průběhu roku 2015.

Druhá verze kvót. Po nebývale silné migrační vlně na přelomu srpna a září roku 2015 se opět začalo o kvótách uvažovat. Novou verzi kvót, navrženou do druhého implementačního balíčku, od začátku podporovaly země jako Německo, Švédsko, Itálie a Rakousko. Týkala se přemístění 120 tisíc úspěšných žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska do ostatních členských států EU. Tento návrh opět ostře odsoudily státy Visegrádské skupiny. Kvóty se projednávaly na mimořádném summitu ministrů vnitra zemí EU 14. září 2015, ale k názorové shodě zde nedošlo.

Na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku ve druhém týdnu září 2015 apeloval předseda Evropské komise Jean-Claude Junker na země Visegrádské skupiny, aby změnily svůj postoj k příjímání migrantů a souhlasily s kvótami na jejich přerozdělení. Vláda České republiky, stejně jako prezident Miloš Zeman, však i nadále odmítali celý návrh jako nesmyslný a nic neřešící. Obdobné postoje vyjádřili i představitelé dalších zemí. Odmítl je například polský prezident Andrzej Duda, který jej nazval diktátem mocných.

Kvóty schválili ministři vnitra členských států EU na jednání Rady Evropské unie dne 21. září 2015. Proti - opakuji proti - návrhu hlasovali ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska. Finsko se zdrželo hlasování a ministři ostatních zemí s návrhem souhlasili.

No a protože neustále slýcháme obvykle v médiích jak to vlastně s tím hlasováním bylo, no tak se na té stejné Wikipedii můžete dočíst, jak hlasovali čeští poslanci. Tak si to tedy připomeňme.

29. dubna 2015 přijal Evropský parlament usnesení o migrační azylové politice, které obsahuje bod číslo 8, kde vyzývá Evropská komise, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy. Při hlasování o usnesení jako celku hlasovali pro zástupci TOP 09, STANu, KDU-ČSL, ČSSD. Proti hlasovali všichni zástupci z hnutí ANO, hlasovali proti za ODS pan Zahradil a pan Tošenovský a za Svobodné pan Mach. Zdrželi se za TOP 09 pan Pospíšil a zástupci KSČM.

9. září téhož roku se konalo hlasování o návrhu Evropské komise na přerozdělení 40 tisíc uprchlíků. Mezi odmítavými hlasy byla většina českých zástupců v Evropském parlamentu. Proti hlasovali všichni poslanci ANO, KDU, za Svobodné a proti hlasovali i Jiří Pospíšil a dále i zástupci ČSSD. Z českých poslanců pro toto usnesení zvedli ruku pouze pan Luděk Niedermayer za TOP 09, Stanislav Polčák za STAN a Jaromír Štětina z TOP 09.

10. září 2015 Evropský parlament přijal usnesení, ve kterém důrazně podporuje závazný mechanismus přemísťování a vyzývá komisi, aby pozměnila stávající dublinské nařízení a zapracovala do něj stálý závazný systém pro přerozdělení žadatelů o azyl mezi všechny členské státy. Pro hlasovali opět pan Niedermayer za TOP 09, pan Polčák za STAN a Jaromír Štětina z TOP 09.

17. září Evropský parlament schválil návrh komise na přerozdělování 120 tisíc uprchlíků podle závazných kvót, který s ním Rada konzultovala. I pro toto legislativní usnesení hlasovali za Českou republiku pouze pan Luděk Niedermayer z TOP 09, pan Stanislav Polčák za STAN a Jaromír Štětina.

V dubnu 2016 Evropský parlament podpořil nový návrh Evropské komise, který mimo jiné obsahuje trvalé kvóty na migranty. Můžete hádat, kdo hlasoval pro. Pro hlasovali pouze dva čeští europoslanci z TOP 09 pan Štětina a pan Niedermayer.

V květnu 2017 bylo přijato usnesení, ve kterém je obsažen bod o tom, že Evropský parlament vítá, že komise zahájí řízení o nesplnění povinnosti s některými členskými státy včetně České republiky. Česká republika vždy odmítala přijetí kvót. Pro usnesení, aby se takové řízení s těmito státy zahájilo, hlasoval pan Luděk Niedermayer z TOP 09 a Stanislav Polčák za STAN.

Zároveň je potřeba říci, že bylo ještě jedno hlasování, a to v říjnu roku 2019, kdy se Evropský parlament zabýval návrhem usnesení, kterým mimo jiné vyzývá komisi, aby do nových pravidel v oblasti azylu zahrnula rovněž mechanismus přerozdělování osob, které připluly po moři /v říjnu 2019/. Dále vyzývá členské státy, aby své přístavy otevřely pro lodě neziskových organizací a urychleně přesunuly část migrantů z detenčních zařízení v Libyi do Evropské unie. Usnesení nakonec těsně neprošlo, ale z českých europoslanců se opět našli eurohujeři a tentokrát to podpořili za Piráty paní Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa.

Takže tady vidíte, že až do roku 2021 jsme se úspěšně jako vlády České republiky, prezident České republiky, bránili přijetí kvót. No a jsme v roce 2022 s novou vládou Petra Fialy a všechno je jinak.

Takže mi dovolte, abych se opravdu velmi detailně věnovala tomu, co bohužel schválilo české předsednictví, nebo se na tom výrazně podílelo, což samozřejmě potvrdila jak česká vláda Petra Fialy, tak i evropská komisařka Johansson. Od samého začátku, kdy komise pakt předložila, je jasné, že neřeší klíčové věci z pohledu zvládnutí migrace a kontroly nad ní. To jsou především efektivní ochrana vnější hranice EU, tu zajišťují hlavně státy na vnější hranici s pomocí evropské agentury pohraniční a pobřežní stráže Frontex, efektivní návratová politika, ti, kteří na pobyt v EU nemají nárok, mají být okamžitě vyhoštěni, což se neděje, viz případ pachatele útoku na švédské fotbalové fanoušky v Bruselu v říjnu 2023.

Efektivní boj proti pašeráckým organizacím, které vydělávají na masivních přechodech migrantů do Evropy. Bližší a intenzivní spolupráce mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, buď zdrojovými zeměmi nebo tranzitními za účelem zastavení odchodu migrantů z těchto zemí. Tyto body nejsou součástí migračního paktu, nikdy nebyly, a proto nelze očekávat, že s jeho případným přijetím dojde ke zlepšení situace. Co se týče náporu příchozích na hranice Evropské unie, lze očekávat spíše pravý opak.

Migrační pakt totiž ve svém celku neřeší příčiny migrace, ale pouze její následky. Místo toho, aby říkal, co podniknout v rámci prevence migrace, říká, co má Evropská unie a jednotlivé členské státy dělat, když už na hranici Evropské unie migranti jsou.

Dojednaná podoba migračního paktu naopak obsahuje části jako povinná solidarita, krizové nařízení ohledně záchranných operací na moři a podobně, které naopak povedou k tomu, že se zájem o Evropskou unii ještě zvýší.

Detailně tedy k povinné solidaritě. Je jednou z hlavních součástí dohodnutého nařízení o řízení azylu a migrace. Původní návrh Komise uváděl k solidaritě následující možnosti, které by mohly členské státy využít jako solidární příspěvek - přerozdělit si žadatele o azyl z jiné země, pomoci s návratovou procedurou u odmítnutých žadatelů a technická pomoc.

Česká vláda nám velmi ráda neustále dává za příklad, že si členská země z těchto tří variant může vybrat. Prosím vás, tak to není. Ta technická pomoc je pouze na vyžádání členského státu. Když členský stát odmítne pomoc policistů a dalších lidí, tak členskému státu nezbude nic jiného, než buď přerozdělit nebo se vyplatit, žádná jiná varianta tam není.

Členské státy tento návrh v rámci jednání pozměnily. A nejvíc se dojednalo k povinné solidaritě v průběhu českého předsednictví v druhé polovině roku 2022, což - jak už jsem sdělila, přiznává jak česká vláda Petra Fialy, tak také evropská komisařka Johansson.

První problém je, že v jednání úplně vyloučili možnost pro státy zapojit se s pomocí při návratech, a to je v přímém rozporu s tím, co tvrdíme, že jedním z hlavních bodů k řešení je výrazné zlepšení návratové politiky. Vláda bude tvrdit, že pro toto ustanovení nebyla v Radě většinová podpora, to ale není validní argument. Měli to jako předsednictví prosazovat daleko tvrději.

Druhý a zásadní problém je nová podoba solidárního mechanismu, která se pod českým předsednictvím dohodla a nakonec přijala s podporou českého ministra vnitra pana Rakušan 8. června 2023 na jednání Rady v Lucemburku a tam vznikly ty klíčové škody.

Další zásadní problém je, že státy se dohodly na vzniku nového mechanismu, v němž bude - a teď, prosím, dávejte pozor - každoročně, každoročně na základě vyhodnocení a návrhu Evropské komise, každý rok přerozděleno po celé Evropské unii minimálně 30 000 žadatelů o azyl. Státy, které tyto žadatele nebudou chtít přijmout, tak musí za každého určeného migranta uhradit příspěvek ve výši 20 000 eur za jednoho, v přepočtu na české koruny zhruba 475, 480 tisíc korun nebo poskytnout tak zvanou technickou pomoc, například vyslání policistů, poskytnutí výpočetní techniky, pokud si to členský stát vyžádá. Pokud si to nevyžádá, platí pouze první dvě varianty.

Naprostá novinka - a nikde dříve to v návrzích nebylo a Česká republika díky vládě Petra Fialy a pana ministra vnitra pro to zvedla ruku během jednání ministrů právě na tom jednání v červnu 2023. Tento systém, který tato vláda připravila v rámci předsednictví, je jasným půl faktorem, tedy důvodem, proč se do Evropy mohou dostat a vydat další migranti. Oni totiž budou vědět, že se o ně nějaká země postará v rámci tohoto solidárního mechanismu. A já doufám, že nejsme tak naivní, že si myslíme, že ti lidé neumí číst, doufám, že tak naivní nejsme.

Celý koncept povinné solidarity je na papíře velmi složitý. I ti, kteří se jednání účastnili, neví, jak v praxi bude reálně fungovat. Ten návrh dává velké pravomoci Komisi, aby určovala výši kvót pro relokace a další solidární příspěvky. Státy se k tomu budou vyjadřovat, ale Komise má první a poslední slovo.

Není vůbec jasné, co se bude dít, pokud země Evropské unie nebudou chtít přijímat další žadatele o azyl a přerozdělovat je. A tady prosím o vaši pozornost. Pokud bude ochota přerozdělit nízká, pod 60 % stanoveného počtu, Komise může požádat a v případě krize i nařídit, aby všechny země solidárně přispívaly například tím, že budou zpracovávat žádost o azyl daného člověka. Jak toto v praxi bude fungovat, vůbec netušíme. Dokonce padaly takové návrhy, že když ten nelegální migrant řekne, že má nějaké studium za sebou v České republice, v Praze nebo tady má nějaké své kamarády a známé, automaticky bude tento uprchlík dán do České republiky.

Mimochodem je dnes již zřejmé, že ochota zemí přerozdělovat žadatele bude nízká. Sporné nařízení o kvótách z roku 2015 a 2016, které udávalo povinné kvóty na přerozdělení 160 000 migrantů po celé Evropské unii, dopadlo fiaskem. Po dvou letech bylo rozděleno méně než 28 000 osob. Z tohoto příkladu vyplývá, že když se tomu budou členské země bránit, tak jim to prostě Evropská komise nařídí.

Takový systém je samozřejmě výhodný pro země, které jsou na vnější hranici a migranti do něj přicházejí nejčastěji - Itálie, Řecko, Španělsko. Tyto země, pokud budou zasaženy migrační vlnou, se nebudou účastnit přerozdělení, a (o) to více připadne potom na ostatní země. Naopak tyto jižní země budou dostávat i finanční pomoc. A mohou si vybrat, pokud jim nabízená technická pomoc nebude vyhovovat, dostanou prostě zaplaceno.

Další zásadní věcí je způsob, jakým se bude o solidaritě rozhodovat. Bude to v Radě Evropské unie mezi členskými státy a bude to kvalifikovanou většinou. Tady opět prosím o vaši pozornost, protože tady absolutně pro mě nepřijatelným způsobem byly otázky migrace vyvedeny z jednomyslnosti. Přitom se to opravdu velmi týká suverenity a bezpečnosti jednotlivých členských zemí, ale bohužel bylo prosazeno, že se bude rozhodovat v Radě EU kvalifikovanou většinou. Tedy je možné, je možné většinou přehlasovat země, které s některými návrhy nebudou souhlasit.

V praxi to tedy znamená, že vláda vyjednala pakt, který neobsahuje vůbec žádné záruky na tom, abychom jako Česká republika přispívali pouze těmi způsoby, které považujeme za vhodné. Prostě žádné takové záruky pakt neobsahuje.

Pak nastavuje podmínky pro to, že pokud bude většina zemí i proti našemu nesouhlasu přesvědčena o tom, že musíme nějaké migranty přijmout, tak nás mohou přehlasovat a své rozhodnutí nám vnutit. Taková možnost tam je a není, jak se z toho případně vyvléct.

Povinný solidární systém je součástí také tak zvaného krizového nařízení, které se má aktivovat ve chvíli, kdy do Evropské unie začne proudit vysoký počet migrantů. Tento systém je v principu stejný jako výše popsaný solidární mechanismus, obsahuje ale jeden naprosto zásadní problém. Je tam ustanovení o tom, jak se vypořádat s vyšším počtem lidí, které budou zachraňovat na moři lodě a vozit je do Evropské unie tak zvaný search and rescue operace. Krizové nařízení považuje vylodění lidí z lodí v rámci těchto záchranných operací za krizovou situaci a stanoví, že členské státy mají situaci a žádosti těchto zachráněných osob na moři řešit přednostně. Takže nejenom, že my dáváme pozvánku, že ta Evropa se postará o kdekoho, ale ještě navádíme, přijeďte po moři a budete mít přednost. To jsou prostě opravdu jako neuvěřitelné věci, které se v rámci toho migračního paktu schvalují nebo budou schvalovat. Evropský parlament by o tom měl jednat v dubnu letošního roku.

Určitě jste všichni narazili na reakci nebo některá prohlášení pana ministra vnitra, jako že pakt obsahuje pro nás výjimku kvůli vysokému počtu běženců Ukrajiny na našem území. Pakt žádnou výjimku pro Českou republiku neobsahuje. Obsahuje obecné ustanovení pro země, ve kterých je vysoký počet osob v režimu takzvané dočasné ochrany, tedy v podstatě všechny země, které přijaly větší počet Ukrajinců například nebo jiných uprchlíků. Je důležité říct, že jakmile režim dočasné ochrany pro Ukrajince skončí, například za rok nebo za dva, tak nás nic z povinnosti solidarity v rámci migračního paktu neomlouvá. A tady bych se opravdu ráda zeptala pana ministra, jak to vlastně má ošetřeno v české legislativě, kde Ministerstvo vnitra má svoji vlastní vyhlášku, kde je Ukrajina označena za bezpečnou zemi, to znamená, že to azylové řízení s touto zemí neprobíhá a zároveň se dohodli na Evropské unii, že bude kandidátskou zemí Evropská unie. Takže se chci zeptat, označila tedy vláda a pan ministr vnitra Ukrajinu za nebezpečnou zemi? Je potřeba si i na tyto otázky odpovědět.

Co pro mě bylo zcela úsměvné je, že vláda otočila o 180 stupňů a nechala toto vlastně informovat veřejnost a média panem ministrem Kupkou, což je opravdu velmi úsměvné. A pan ministr řekl, že nebylo možno podpořit konečnou podobu paktu, jelikož negarantuje efektivní ochranu hranic Evropské unie. Tak a tady si řekneme ta fakta. Efektivní ochranu hranic Evropské unie pakt nikdy negarantoval a ani nebude. Ani ta podoba návrhu, kterou pan ministr Rakušan pomohl vyjednat a schválit v Lucemburku, nic takového neobsahovala. Konečné znění pak(?) v oblasti povinné solidarity je zcela totožné s tím, co pan ministr Rakušan dojednal a schválil. Jedinou změnou je, že po jednání států s parlamentem, se do návrhu dostalo zřízení nové pozice na evropské úrovni, takzvaný koordinátor solidarity. To je jediný rozdíl, všechno ostatní zůstává stejné jako v červnu 2023 a pan ministr Rakušan se opravdu pouze vymlouval.

Migrační pakt je nyní ve fázi dohody z trialogu. To znamená vlastně se toho zúčastnili zpravodajové parlamentu, Komise a španělské předsednictví. Asi ty nejzásadnější dvě klíčová nařízení se týkají systému povinné solidarity. Takzvané řízení azylu a migrace povinná solidarita. Prostě všechny členské státy budou muset přispět pomocí zemím EU, které jsou uznané jako pod migračním tlakem, to jest tam, kde jsou příchody žadatelů značného rozsahu a vyžadují okamžité solidární akce. Na výběr je relokace nebo finanční příspěvky. Rozhodně není na výběr technická pomoc. Znovu opakuji, tu si musí ten příslušný stát vyžádat. Takže prosím na rovinu, mluvme tedy pouze o relokaci nebo finančním příspěvku.

Každý rok bude vytvořen takzvaný fond solidarity, do kterého budou muset všechny země Evropské unie přispívat relokacemi, to jest přesuny žadatele nebo osoby požívající mezinárodní ochrany v území přijímajícího členského státu na území přispívajícího, anebo finanční příspěvky. Výpočet příspěvku každého členského státu je založen na velikosti populace, 50 %, a jeho HDP 50 %. Přičemž každá země se může svobodně rozhodnout, zda přijme uprchlíka nebo se vyplatí. Ale - tady je potřeba potom znova říci, že pokud to přerozdělení nebude naplňovat minimálně 60 %, tak nám to prostě Evropská komise nařídí. Členské státy, které budou prohlášeny za pod migračním tlakem, oznámí Radě a Komisi svůj záměr využít fond a budou moci požádat o částečný nebo úplný odpočet svých vlastních příspěvků solidarity. Nové nařízení, jak bylo dohodnuto, stanoví minimální hranici pro přemístění nad 30 000 žadatelů ročně, 30 000 žadatelů ročně a finanční příspěvek ve výši 20 000 euro na 600 milionů euro, což odpovídá třicet krát dvacet této částce.

V případě nedostatečných příslibů k přemístění může přijímací členský stát požádat ostatní členské země, aby převzaly odpovědnost za posouzení žádostí o mezinárodní ochranu těch osob, které mají být vráceny k přijímacímu členskému státu, místo toho, aby přispěly k přemístění. Vůbec poprvé se zavádí mechanismus přerozdělení migrantů na každý rok. To bude vytvářet velký tlak, jak už jsem říkala, je to opravdu velký půl faktor pro příchozí do Evropy. Toto množství je minimální a může být navýšeno. A pravděpodobně bude navýšeno, protože se tady bavíme třeba i o stovkách tisíc migrantů. Stejně tak jako finanční příspěvky a jejich výše. To bude vytvářet každý rok napětí mezi státy Evropské unie a velké napětí. Co hůře. Dohoda říká, že informace o fondu solidarity, včetně počtu relokací celkových i pro jednotlivé země bude komise utajovat a bude neveřejné. Takže si dovedete představit tu melu, co se potom v těch jednotlivých Radách EU bude dít.

Další je operace search and rescue na moři, nevládní lodě. Při posuzování migračního tlaku je zohledněna specifická situace zemí s opakujícími se pátracími a záchrannými operacemi na jejich hranicích a určité procento solidárních opatření by mělo být odděleno od fondu solidarity pro členské státy pod tlakem kvůli právě záchraně na moři. Kromě toho, co bude povinná solidarita, má být ještě specifická solidarita vyčleněna pro nevládní lodě, které vozí migranty do Evropy. Jestli už i vy doma krčíte rameny, tak se vám vůbec nedivím. Navíc se v jiné části paktu píše, že tito žadatelé mají mít přednost, přednost při zpracování azylových žádostí. To je v podstatě výzva, jezděte po moři, my vás zachráníme a postaráme se o vás rychleji, než o ostatní. Jinak ve zkratce, pokud byste se někde dočetli, říká se tomu nový Dublin.

Dohodnutá pravidla zahrnují další kritéria pro určení který členský stát je odpovědný za zpracování žádosti o mezinárodní ochranu, právě známá jako dublinská pravidla. Aby bylo možné určit odpovědnou zemi za azylanta a jeho žádost, budou upřednostněny případy sloučení rodiny a co nejrychleji budou identifikovány možné rodinné vazby. Další kritéria jsou diplomy získané v členském státě, existující smysluplné vztahy a jazykové znalosti. Pokud se neuplatní žádná jiná kritéria, bude za její posouzení stále odpovědný první členský stát, v němž je žádost o mezinárodní ochranu registrována. Parlament navíc prosadil povinnost, podle které bude k těmto kritériím poskytováno bezplatné, znova opakuji bezplatné právní poradenství azylantům, včetně informací o právech a povinnostech ve všech procesních krocích.

Dnes platí, že za vyřízení žádosti o azyl odpovídá první země Evropské unie, do které žadatel přijde. Většinou země na vnější hranici. Nově se ale budou hledat další kritéria, takže například pokud člověk řekne, že vystudoval v Praze, nebo má v Německu rodinu, dostane jeho žádost o azyl přiděleno Česko nebo právě Německo, bez vůle toho státu. Prostě automaticky, pokud to řekne, bude přidělen třeba do České republiky. Druhá situace je situace krize, takzvané krizové nařízení. Nová pravidla se použijí ve výjimečných situacích hromadného příchodu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti po zemi, vzduchem nebo po moři, včetně osob vyloděných po pátracích a záchranných operací. Aby byla situace považována za krizovou, musí být nefunkční azylový přijímací nebo návratový systém daného členského státu a může mít vážné důsledky i pro fungování společného azylového systému EU. Pravidla by se vztahovala i na situace, kdy třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí i osob bez státní příslušnosti na vnější hranice.

V případě krize bude muset dotčený členský stát podat odůvodněnou žádost Evropské komisi, která do dvou týdnů posoudí situaci a přijme rozhodnutí o tom, zda krizová situace existuje nebo ne. Rovněž předloží Radě návrh opatření a odchylek v oblasti solidarity spolu s doporučením, které stanoví kategorie osob, které by měly mít nárok na ochranu. Nová pravidla předpokládají předvídatelný a trvalý systém povinné solidarity, ve kterém může všechny členské státy přispívat k podpoře členského státu v krizi. Mezi možnými povinnými solidárními opatřeními k řešení konkrétní krize může členský stát navrhnout Komisi, aby zvolila relokaci žadatelů o azyl a cílené finanční příspěvky. Určité kategorie lidí, například žadatelé pocházející z konkrétní země původu, mohou být identifikovány jako osoby oprávněné k ochraně prima facie, to je úřady by musely upřednostnit posouzení jejich žádosti.

I toto doplňující nařízení obsahuje další půl faktory pro příchozí. Stanoví speciální režim pro lodě vozící migranty, posiluje režim povinné solidarity. Otázku instrumentalizace migrace bude česká vláda prezentovat za vlastní vítězství. Na Radě o to hodně usilovali. To je sice fajn, ale instrumentalizace se dnes týká především zemí, jako je Finsko nebo Polsko. My jsme jako Česká republika měli raději usilovat o změnu pravidel pro solidaritu.

Takže už se budu blížit k závěru, ale podle mě si to zaslouží ještě některé rekapitulace. Pakt bude s vysokou pravděpodobností schválen, protože ho česká vláda během předsednictví posunula do horké fáze proti odporu Polska a Maďarska. Čtyři další země se zdržely. Posunula ho do horké fáze, včetně relokačních kvót a rozhoduje se kvalifikovanou většinou.

Pakt obsahuje nejen de facto kvóty ve smyslu, že za každého nepřijatého migranta budeme muset zaplatit 20 000 eur, což je řádově vyšší částka, než nám Evropská unie přispívá na ukrajinské uprchlíky. Jenom pro vaši informaci. Polsko sdělilo, že na jednoho ukrajinského uprchlíka - a má jich daleko více než Česká republika - přispívá Evropská unie 200 eur. Tak to je trochu nepoměrné, že my teď budeme přispívat 20 000 eur na jednoho uprchlíka.

Zároveň de iure kvóty, protože při velkém migračním náporu se už nebudeme moci nijak vyplatit. Komise chce, aby každý rok se rozdělovalo nejméně 30 000 žadatelů. Ale představme si, že migrační vlna dosáhne třeba dvojnásobku, kvóty budou opravdu povinné, protože pokud přislíbené relokace nedosáhnou 60 % celkových potřeb určených Radou pro daný rok, nebo nedosáhnou počtu stanoveného nařízení, to znamená 30 000. Takže znovu tady opakuji. Je to velmi důležitý point z toho migračního paktu. Pokud se nebude rozdělovat podle představ Evropské komise, tak nám to prostě Evropská komise nařídí.

Co se týká výjimky, o které rád hovoří pan ministr, tak znovu říkám, výjimka explicitně pro Českou republiku v paktu neexistuje. Je to § 7b, který se věnuje vyššímu počtu běženců v členské zemi. Ani tam není specificky dáno, že se jedná o Ukrajince, prostě vyšší počet běženců. Pak vlastně žádá ten členský stát o udělení výjimky Evropskou komisi a záleží jen na libovůli Evropské komise.

Například počet ukrajinských uprchlíků v dané zemi je pouze jedním z 27 kritérií, které bude Evropská komise posuzovat. Je tam například, kolik žadatelů vůbec žádalo, jak jsme na tom s detenčními zařízeními, jaká je obsazenost, kolik lidí má dočasnou ochranu, kolik je návratů. Prostě opravdu těch kritérií je tam celá řada a ta dočasná ochrana je jedním z 27 kritérií, které musí Evropská komise vzít v úvahu. Každý další rok bude dosažení výjimky složitější, protože o stejnou výjimku budou usilovat i státy často větší a mocnější.

Přiměřená kapacita každého členského státu se stanoví na základě vzorce. Takže my to máme přímo v tom migračním paktu. Je to nazváno vzorec pro distribuční klíč - na základě toho se budou samozřejmě vypočítávat ty kvóty - který zohlední počet nedovolených překročení hranic a odepřených vstupů za období tří let. Přihlížet se má i k počtu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez občanství těšících se dočasné ochraně. Tu v Evropské unii požívají zejména Ukrajinci prchající před válkou ve své zemi. Přispívající členský stát převezme odpovědnost za posouzení žádosti o azyl osob, které by za normálních okolností podléhaly přemístění do příslušného zvýhodňujícího členského státu. Tento režim se stane povinným, pokud přislíbené relokace nedosáhnou 60 % celkových potřeb. Členská země, která odmítne přijetí, bude muset zaplatit nejméně 20 000 eur, zhruba 475 000 korun.

Šest zemí tuto dohodu nepodpořilo. Česká republika bohužel, bohužel musím říci, ano. Nyní česká vláda otáčí o 180 stupňů, ale netěšte se, ono se jí samozřejmě nerozsvítilo v hlavě, ona se pouze zdrží. Dohoda byla uzavřena Radou ministrů vnitra. Hlasovalo se většinově. Za nás zvedl ruku pan ministr Vít Rakušan za STAN. Podle Deutsche Welle se zdrželi zástupci Slovenska, Malty, Litvy a Bulharska. Zástupci Polska a Maďarska hlasovali proti. Na pozdější schůzce premiérů tyto země odmítly podepsat závěrečné komuniké s tím, že jejich země dohodu nebudou respektovat.

Konečnou podobu dohoda dozná po jednání s Evropským parlamentem, a to se očekává v dubnu. Proto bych si dovolila - ale samozřejmě nevím, zda bude tato schůze otevřená - načíst usnesení, ve kterém důrazně Parlament České republiky vyzývá vládu Petra Fialy, aby učinila kroky k nepřijetí tohoto migračního paktu v rámci Parlamentu Evropské unie.

Jsme tedy jedinou zemí V4, která se po mnoha letech odporu migračním kvótám podvolila. Kompletně to otáčí českou pozici a zpochybňuje naši dlouholetou imigrační politiku. Vládě, která něco takového podpoří bez mnohaměsíční celostátní debaty o tak zásadním bezpečnostním tématu - navíc je zřejmé, že drtivá většina populace je proti - bychom měli vystavit červenou kartu.

Teď ještě pár názorů ekonomů a některých novinářů. Ekonomický rozměr vystoupení z kvót. Česku tak na základě migrační dohody může být určen i citelně vyšší počet migrantů k přijetí a v případě neochoty je přijmout to může být i výrazně vyšší částka. To, kolik má Česko migrantů přijmout, přitom určí Evropská komise, stejně jako případně částku, kterou se může země z jejich přijímání vykoupit, varuje ekonom Lukáš Kovanda.

Představme si, že se třeba za tři nebo čtyři roky, když už bude po válce na Ukrajině, zopakuje rok 2015 a do EU jako tehdy přijde přes 1,2 milionu migrantů ze zemí Afriky nebo Blízkého východu. Evropská komise dle nyní podepsané migrační dohody určí, že má Česko přijmout 80 000 z nich, což je realistický předpoklad, dodává ekonom. Česká republika by v takovém případě platila 40 miliard ročně. Tak to si, vážená vládo, tedy ujasněme priority, jako co vlastně všechno chceme. Jestli tedy už přestaneme platit zdravotnictví, školství, důchodce, jako úplně, protože opravdu ty peníze asi netiskneme a je potřeba prostě opravdu s rozmyslem některé věci schvalovat.

Proč migrační dohodu odmítlo Polsko, které má nejvíce ukrajinských běženců? Zatímco premiér Petr Fiala tvrdí, že migrační dohoda je pro Českou republiku výhodná, protože u nás máme mnoho běženců z Ukrajiny, polský premiér má na věc jiný názor, přestože má Polsko na svém území občanů Ukrajiny ještě více. Možná proto, že se pan Petr Fiala spokojí s méně než stokrát nižší finanční podporu EU, než budou sankce za nepřijetí migrantů z jiného konce světa, které nám časem bude chtít Brusel solidárně vnutit neboli relokovat.

Premiér Viktor Orbán a premiér Morawiecki využili toho, že na summitech premiérů se rozhoduje jednomyslně a ani po 11 hodinách jednání nedovolili přijmout závěrečné komuniké, v němž chyběl závazek, že o věcech týkajících se imigrace se bude rozhodovat jednohlasně. Jde totiž o bezpečnost členských zemí.

Zároveň například pan Morawiecki sdělil, že není možné zacházet jinak s obyvateli Ukrajiny na jedné straně a s lidmi z Blízkého východu a Afriky na straně druhé. Narážel tím na příspěvky v řádu desítek eur, které podle něho Polsko dostává od Evropské unie na jednoho ukrajinského běžence, zatímco za žadatele o azyl mají přetíženým zemím, jako je Itálie a další státy, platit 20 000 eur za jednoho běžence.

Možná bychom se mohli i od pana ministra dozvědět, kolik vlastně ta Česká republika za ty Ukrajince dostává. Další názory jsou potom podle Daniela Kaisera z Echo24, zda se vláda nedopouští šíření dezinformace tím, že pan premiér Fiala hlavně dává najevo, že několik set milionů nebo miliard korun má přednost před návratem kompetence v přistěhovatelské politice z Bruselu domů. Pouhá vidina rychlých peněz z evropských fondů tak vede k rezignaci na jeden ze základních znaků suverénního státu. Nebo snad šíří dezinformace přímo pan ministr Rakušan? Jak upozorňuje Robert Kocián, podle zápisu z jednání Rady EU, kde ke schválení Migračního paktu došlo, maďarský zástupce všechny na tomto jednání výslovně na migrační kvóty upozornil. Tedy i Víta Rakušana, ten ale Migrační pakt přesto podpořil.

Jak je to s dočasnou výjimkou pro Českou republiku? Už jsem tady znovu říkala, pan ministr Rakušan to velmi bagatelizuje v médiích, nicméně znovu opakuji, že tam žádná výjimka pro Českou republiku, nejsou tam ani explicitně zmíněni Ukrajinci, prostě neexistuje. Je tam vyšší míra běženců, musí členský stát o výjimku požádat Evropskou komisi a komise potom bude na základě 27 kritérií rozhodovat. Teprve až výjimku schválí Rada Evropské unie, bude Česká republika na jeden rok, znovu opakuji na jeden rok, osvobozena od přispívání ostatním státům, pokud to vyhodnotí Evropská komise kladně, to jest o přebírání migrantů a placení výpalného.

Radu Evropské unie tvoří členské státy se svými zájmy a léta nakupenými problémy v oblasti migrace a vždy proto existuje riziko, že nám tu výjimku neschválí jen tak. A i když ji schválí, bude to vždy na jeden rok. Každý další rok se bude muset celý proces opakovat, přičemž dosáhnout výjimky bude rok od roku složitější, protože o stejnou výjimku budou nepochybně usilovat i jiné státy, často větší a mocnější, žádnou záruku tedy nemáme.

A co tedy říci na úplný závěr. Samozřejmě si všichni asi položíme otázku: Lze ještě zabránit schválení paktu? No, ta otázka je určitě na místě, ale podle mého ta šance už je velmi malá. Tato vláda, vláda Petra Fialy, většinu času promrhala. V normální zemi by zvedl premiér telefon a zavolal s omluvou za změnu postoje do Varšavy a Budapešti, aby se rychle sešli ministři vnitra a pokusili se najít u dalších států blokační menšinu. To by ale u nás musel být ministrem vnitra někdo, kdo ty kvóty skutečně nechce, což se obávám, že není náš případ. (Potlesk z levé části sálu.) V normální zemi by se tedy muselo začít výměnou ministra, který nese za přijetí kvót odpovědnost. A proto na závěr otázka: Žijeme ale ještě v normální zemi?

Děkuji za pozornost.