já na úvod budu stručný a pak některé věci rozeberu detailu. Řeknu vlastně úplně jednoduše, proč této vládě důvěru prostě dát nemohu já ani moji kolegové z klubu KDU-ČSL. Což není překvapivé, ale já jenom shrnu vlastně to nejpodstatnější, protože prostě tato vláda a poslanci, kteří ji budou podporovat, budou mimo jiné podporovat také to, že nevydají Andreje Babiše a nevydají Tomia Okamuru. Já myslím, že tady i na půdě Sněmovny několikrát zaznělo dokonce i z úst Andreje Babiše, že on je člověkem, který chce být vydán. A v minulosti vydán také byl. A tady není důvod, aby on v kauze, ve které je ta žádost o vydání, aby nebyl vydán.
Prostě my poslanci, ani senátoři nemáme být nějakými nadlidmi. A pokud máme mít imunitu, tak já jsem přesvědčen, že pouze na to, co říkáme u tohoto mikrofonu, abychom tady mohli mluvit opravdu svobodně, ale ne na to, co děláme ve svém občanském nebo podnikatelském životě. Na to se fakt imunita vztahovat nemá. A argumenty, že něco běží dlouho, není pravda. Ten soud běží tři roky a je před finále, je před finálním rozhodnutím. Odvolací soud jasně vymezil mantinely. Takže tady premiér této země vlastně svým příkladem říká všem ostatním lidem - když najdete kličky, jak utíkat, uhýbat před spravedlností - tak vlastně já vám ukazuju, že to dělám. A to si myslím, že první zásadní problém, proč vlastně nemůže mít premiér, ani tato vláda důvěru normálně myslícího uvažujícího člověka, protože vlastně to je vzkaz tedy úplně špatně.
Ten druhý důvod je, jakým způsobem vlastně tady nám běží ty další věci, jako je otázka přístupu, podpory v zahraniční politice, někomu, kdo je napaden, kdo se zoufale brání, kdo potřebuje pomoc. A tady to kličkování, to, že prostě není premiér této země - se znalostí toho, že byl členem vlády, byl premiérem, zná všechny související věci bezpečnostní - schopen říct. V takové situaci máme pomoci, máme pomáhat, ano, bavme se o tom, s jakým úsilím, s jakými finanční prostředky. A taková ta kličkovaná, nedůstojná, kdy pro voliče SPD vlastně říká, já jedu na koalici ochotných, ale vlastně ochotný nejsem k ničemu, k žádné pomoci a podobně, to je opravdu věc, která je za mě jako nepřijatelná, naprosto nedůstojná.
Ale teď se chci podívat na to, co tato vláda tady přináší v programovém prohlášení vlády a chci se na to podívat z pohledu občana a z pohledu podnikatele. Z pohledu občana coby rodiče, coby člověka, kterému záleží na tomto státu, záleží na státu, který má dělat dobré prostředí pro děti, pro rodiče, pro prarodiče, pro všechny generace a má vytvářet opravdu stabilní, soudržnou, solidární, ale také zodpovědnou společnost.
Když si to programové prohlášení vlády člověk přečte, já jsem si ho přečetl celé, na rozdíl od pana premiéra, který včera tady vlastně říkal, že ho nečetl, tak se tady ptal, cituji: "Alenko, máme to tam, nebo to tam nemáme?" Tak co to je za premiéra, který přijde a vlastně ani si nepřečte vlastní programové prohlášení vlády? Tak ono to působí komicky, ale jako za mě je to spíš jako docela trapné. Chápu, že člen vlády, ani premiér nečte všechno, co jde přes vládu, ale jsou dokumenty, které by číst měl.
Když se na to podíváme, tak vlastně spousta věcí je tam fakt dobrých a já jako v tomhle ohledu chci být konstruktivní a podpořit, aby v celé řadě věcí, které tady jednotliví ministři mají před sebou, aby se jim ty úkoly podařilo naplnit. Od oblasti školství, sociálu, zdravotnictví až přes ta ekonomická témata. A vlastně, kdybychom to vzali v nějakém principu, tak podle mě 70 procent věcí se nám překrývalo v tom, co jsme psali do programového prohlášení my. A určitě za sebe říkám, budu chtít být člověkem, který konstruktivně ty věci bude chtít podporovat, posouvat je kupředu.
Ale zase má to určité ale. Když tady včera zaznívalo z úst pana premiéra, když mluvil o budování úřední čtvrti, Metropolitní nemocnice a podobně. Za prvé, v některých momentech jsou to věci, které úplně nepřísluší vládě, přísluší třeba krajům nebo hlavnímu městu Praze. No jo, dalo by se tomu věřit, kdyby to říkal člověk, který nikdy ve vládě nebyl, kdyby nebyl premiérem, kdyby už čtyři roky neměl jednu vládu. On vlastně mluvil o spoustě věcí, teda kritizoval v zásadě, řekněme, i poměrně oprávněně.
No jo, ale u některých z nich to mohl změnit on za ty čtyři roky. Hala pro Martinu Sáblíkovou nestojí. O Metropolitní úřednické čtvrti mluvil už Andrej Babiš, když vystupoval tady před osmi roky jako premiér. A není z toho vůbec nic. Já jenom tady připomínám, že celá řada těch věcí je postavena píárově. A když už mohl v minulosti s těmi věcmi pohnout a změnit je, tak s nimi nepohnul a nezměnil je. Proto v tomhle ohledu vlastně zase říkám, nemám důvěru v to, že se ty věci posunou kupředu.
Andrej Babiš tady včera vystoupil a v úvodu svého vystoupení srovnal celou řadu ekonomických parametrů. Já vlastně tento způsob jako debaty do určité míry sám také používám a mám ho rád. Ale mně tam chybělo to, aby sám řekl, jaká si stanovil vlastní vnitřní, takzvaná ká pé íčka, jaká stanovil svým členům vlády v těch rezortech, aby řekl, kde chce mít v těch konkrétních parametrech tuhle zemi v roce 2029, když ji bude předávat. To bylo samé: "Budeme konzultovat, budeme se snažit." OK, to je podle mě jako v pořádku. Ale když přijdu s tvrdou kritikou, tak mám prostě říct, kde já chci mít ty cílové hodnoty. Někde se to podaří, někde ne. Já, když jsem byl ministr práce a sociálních věcí a bavilo se tady hodně za poslední den a půl o úsporách, tak jsem přišel a řekl jsem, chci snížit počet úředníků o tolik o tolik. Jdeme, změříme agendu, změříme zátěž a snížil jsem počet úředníků o 2150 za čtyři roky, což je zhruba o 10 procent v rezortu. A je to úspora zhruba 2 miliard korun ročně. Tak bych čekal, že vlastně tady zazní z jeho úst nebo z úst paní ministryně financí přesně vyjádřeno: my budeme to mít takto rozpočítáno na konkrétní ministerstva, konkrétní lidi, konkrétní provozní výdaje. Zatím to zní jako, někde se tam nějaké úspory najdou. Určitě se najdou a je to jako dobré, ale to musí mít nějaký systém, to musí mít nějakou logiku, to musí mít nějaké manažerské rozhodnutí. Proč ty lidi propouštím? Snížil jsem tu agendu? Změnil jsem ji, zdigitalizoval, zrušil? Protože jestli to uděláme bez tohoto procesu, jenom je propustíme, no, tak ten zbytek to bude mít ještě složitější, bude ještě pod větším tlakem, budou ty lidi mít ještě větší chuť s tím seknout a odejít. A samozřejmě, co máme za problém, všechny vlády za poslední roky? Že prostě je problém udržet kvalitní kompetentní lidi, kteří pracují pro tento stát. Takže já bych moc prosil, aby opravdu jako potom jsme tyto věci mohli vidět v reálu, těch konkrétních promyšlených, ne ad hoc rychlých rozhodnutí.
A aby tady s tím ta vláda, a to se mi zase líbilo. To já oceňuju. Pan premiér říkal, že bude každého půl roku to vyhodnocovat. Tak já budu moc rád, když to bude zařazeno jako samostatný bod nebo jako samostatná schůze, nejenom v rámci interpelací, představení KP íček na ty čtyři roky a jak se daří je postupně naplňovat, jestli se tedy k tomu směřuje, anebo nesměřuje.
Co musím říct, že vlastně jako z pohledu občana jsem nezaznamenal, byť o tom mluvil pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a já zase celou řadu věcí, o kterých on mluvil, oceňuju, ale když tady premiér představoval klíčové priority, tak já bych moc prosil, aby jedna z top tří klíčových priorit byla příprava této země na stárnutí. Je to věc, která je za minutu dvanáct. My jsme o tom dlouhé roky jako politici mluvili, ale nám se podařilo až v posledních dvou letech díky velkému propojení dat mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí a díky i know how týmu profesora Duška na konci srpna loňského roku poprvé ta data dát do opravdu velmi přesné projekce, co bude tato země potřebovat v roce 2030, 2035, 2040, 2045, 2050. Kdy jsme schopni přesně říct, co to znamená, ten demografický vývoj, kolik kapacit sociální a zdravotní oblasti budeme potřebovat pro naše lidi a jednou v budoucnu i pro nás, co tady jsme v konkrétních krajích, okresech i oerpéčkách. Já moc prosím, protože to je věc, která tady opravdu je už dneska v situaci, kdy jenom to, že budeme muset něco postavit a my budeme muset něco postavit. A ten největší nápor, ten nejrychlejší růst té potřeby bude mezi roky 2030 a 2035. Tak ty věci se musí začít dneska rozbíhat. A bude to vyžadovat manažerská rozhodnutí, změny legislativy, ale také finanční zdroje. Tak u tohoto moc prosím, aby se to stalo jednou z top tří priorit a budu to vždycky podporovat. Oba dva pány ministry budu v tomhle vždycky podporovat.
Když se podívám potom dál na to z pohledu zase občana, tak vlastně celá řada věcí zní velmi dobře, velmi dobře, ale má to jedno podstatné ale. Já tam vlastně jako nečtu, nikde nevidím, jak to tahle země zvládne, aniž by to bylo na vrub obrovského dalšího tempa vysokého zadlužování. To, že budou tady deficitní rozpočty, to jako člověk, který je znalý nějaké reálie, tak ví, že není možné to teď zvládnout a překlopit do vyrovnaného rozpočtu ani za čtyři roky, jak psali Motoristé v programu. To prostě jako představa Motoristů, kteří ve volební kampani slibovali, že za čtyři roky tady bude vyrovnaný rozpočet, to není reálně zvládnutelné. To by znamenalo obrovské společenské, sociální bouře v České republice nebo obrovské zhoršení kvality systému školského, zdravotního nebo sociálního.
Ale já tady nevidím opravdu jako nějakou odvahu té vlády přijít a říci, my samozřejmě chceme splnit celou řadu slibů, od toho je prostě politické rozhodování, ale zároveň máme nějakou reálnou vizi, jak to zvládnout s příjmy. Nejde slibovat vyšší a vyšší výdaje v řádu stovek miliard korun, slibovat snížení daní, dokonce některých klíčových daní a tvrdit, že se podaří snížit ještě tempo zadlužení České republiky. Ta trojčlenka prostě nevychází, ta prostě kulhá. Tak já bych fakt očekával, že zase jste i lidé, kteří v té vládě už byli, znáte ty věci, znáte ty mechanismy, že se na to prostě dokážete podívat opravdu daleko víc realisticky, odvážně. Třeba i v takových drobných věcech, zase i něco řeknu konkrétního. Já jsem se o to snažil, ale bohužel se to nepodařilo jako ani za nás posunout kupředu.
Obsluha státního dluhu. Já pamatuji doby, za Sobotkovy vlády jsme byli někde kolem 40 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu, teď jsme kolem stovky, teď budeme přes stovku letos. V téhle trajektorii si tady troufnu tipnout, na konci vaší vlády - čtyři roky když vydrží ta vláda - budeme někde kolem 150 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu. Pro běžného občana to zarámuji. Třeba takové ministerstvo střední velikosti typu třeba zemědělství má roční rozpočet zhruba kolem 55 miliard korun. To bude, 150 miliard korun zaplatíme jenom za to, že si půjčujeme. A teď vlastně to programové prohlášení vlády vlastně přichází v situaci, kdy si půjčujeme teďka úplně nejdráž. Dneska emise státních dluhopisů mají úrokovou sazbu za poslední půlrok loňského roku kolem 4,6 procent. To znamená, v době nejvyšších úrokových sazeb se ještě roztáčí rychlejší tempo zadlužování naší země.
OK, na klíčové věci si půjčme, půjčme si na dobudování infrastruktury, půjčme si na některé další podstatné věci, třeba investice do kvalitního vzdělání. Ale my si dneska půjčujeme na celou řadu běžných mandatorních výdajů a já nečtu kromě toho, že se bude snižovat na provozní výdaje, já nečtu nikde konkrétní odvahu v tom jít dělat nějaké reformní kroky, které by toto dokázaly změnit.
Když se na to podívá člověk z pohledu firmy. Já jsem to tady zmiňoval v prosinci. Velmi zase tak jako hezký návrh - snížíme tempo růstu odvodů minimálně u OSVČ. My jsme ho rozložili na tři roky, tak teď je tady ten návrh, který říká - ten odvod v částce zhruba 665 korun vám už tedy nezvýšíme. Ale už nezaznívá to, že jednou těm lidem v důchodu se to projeví tím, že budou mít měsíčně o zhruba 1 600 korun nižší důchod.
A ano, i já jsem člověk, který jedenáct let byl OSVČ, teď tu aktivitu mám přerušenou a taky jsem vždycky říkal - jasný, tak já přece chci být zodpovědný sám za sebe a na tom státu být nezávislý. Ale pak by musel platit i ten druhý krok, který by řekl - OK, ale pak nebudete mít ten nízký důchod saturovaný sociálním systémem z peněz všech ostatních daňových poplatníků. A to už vy vlastně neříkáte. A zase i tento krok bude znamenat snížení příjmů státního rozpočtu.
Když tady zaznívá - sníží se náklady na elektrickou energii pro občany, pro firmy - jo, ale neplatí věta Karla Havlíčka, že to zaplatí stát a nezaplatí to občané. Tento stát má jediné dva druhy příjmů - to, co odvedou občané ve svých daních přímých či nepřímých a jiných typech poplatků, a to, co zaplatí firmy ve svých daních. Nikdo jiný ten stát neživí finančními prostředky.
To znamená, tady vláda řekne - dáme 17 miliard korun na snížení cen energií, ale to stejné od těch lidí, jinak časově rozloženo, stejně vyberete nebo vyberou nějaké jiné vlády. A když k tomu připočtu právě i náklady na obsluhu toho státního dluhu, tak k těm 17 miliardám korun připočtěte zhruba nějaké 3 miliardy korun v pětiletém cyklu dluhopisů. Takže to opravdu z toho ranku - nechci slevu zadarmo. 17 miliard korun se tedy teď tady uleví, ale občanům je potřeba říct - ale budeme muset od vás vybrat 20 miliard korun, abychom tu slevu zaplatili. To podle mě jako není efektivní cílená zodpovědná hospodářská nebo národohospodářská politika. To je prostě takový jako rychlý slib, který potřebujeme rychle naplnit.
Proč tohle mají dostávat firmy, které nejsou v žádných problémech, mají vysokou maržovost? Proč tuhle formu podpory mají dostávat poslanci, senátoři, lidé s vysokými příjmy? Vždyť to přece nedává logiku. Logiku dává dělat cílená opatření. A já souhlasím s tím, aby se podpořily firmy, které mají vysokou energetickou náročnost. Ale safra, dělejme to opravdu jako cíleně, dělejme to adresně. Už jsme zase zpátky v období, kdy se tady dávaly peníze, jak se říkalo, z vrtulníku.
Tak to jsou nějaké mé osobní pohledy z pohledu občana, rodiče, z pohledu firmy na některé věci, které v tom programovém prohlášení vlády vlastně nejsou takhle zmíněny, nejsou popsány, jsou zabaleny jenom do toho, co vypadá strašně moc hezky.
Pak bych chtěl také zmínit jednu věc, která mně fakt vadí. Já si nepamatuju, že by v novodobé historii České republiky předstupovala vláda žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu a nebyla kompletní. To je podle mě poprvé, kdy se tady přichází, že nějaké ministerstvo má prostě ministr, který je primárně určen pro jiné ministerstvo. Podle mě nikdy nenastal tento stav.
A tady zazní - je to dočasně. Co to je dočasně? Dočasně tady byla vojska Varšavské smlouvy. A jak dlouho to trvalo. To je ten okřídlený vtip, že jo.
No, a když se člověk podívá na to, jakým způsobem byl Filip Turek jmenován, tak já musím říct, že vlastně mě překvapuje, že vláda udělá rozhodnutí, usnesení vlády, které je v rozporu se zákonem.
Já nevím, jestli členové vlády četli, o čem hlasovali v pondělí. Já jsem si to četl. Je tam usnesení vlády, ale je tam také status pro toho vládního zmocněnce. Ten status v článku čl. 1, arabská 2 říká... Já se vás takhle zeptám, četli jste to? Je tady někdo z členů vlády, kdo četl ten status toho vládního zmocněnce pro klima a Green Deal? Pak bych pro to jako člen vlády nikdy nehlasoval.
Protože ten status říká: "Vládní zmocněnec je zaměstnancem Ministerstva životního prostředí vykonávajícím činnost na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti." V případě poslance - senátora je to nemožná věc.
Takže vy jste schválili poslance Filipa Turka zmocněncem v rozporu se zákonem. Nikomu vám to nepřijde divné? Mně to divné přijde tedy. Já si nepamatuju, sedí tady celá řada zkušených politiků, že by někdy poslanec nebo senátor mohl být zaměstnancem ministerstva. Zákon to vylučuje. A prostě není možné takovýmhle způsobem řešit situaci, která je složitá - to nepopírám. Já si myslím, že možná jednou by bylo dobré, kdyby ta kompetenční žaloba padla, ať jsou ty věci jasně judikované.
Já si myslím, že to není komfortní ani pro premiéra, ani pro Motoristy, ani pro Filipa Turka, ani pro pana prezidenta. Ale nemůžete to dělat způsobem, který je v rozporu se zákonem. Jako potom z té země děláme pro všechny ostatní - nemusíte respektovat rychlost, můžete stavět načerno, vláda může porušovat zákon, premiér se schová před zákonem. Přece takhle to nemůže fungovat.
A já se potom přihlásím ještě i do konkrétní podrobné rozpravy. Ale zároveň také chci říci, že bych rád potom navrhl usnesení - já už ho přečtu teď, a to, že "Poslanecká sněmovna vyjadřuje nespokojenost s postupem vlády při vytvoření pozice vládního zmocněnce Filipa Turka pro Green Deal a klima; Poslanecká sněmovna jasně konstatuje, že touto formou nelze nahrazovat zodpovědnost ministrů za jednotlivé svěřené rezorty; funkce vládního zmocněnce není určena k tomu, aby nahrazovala práci ministra; a Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby pozice vládních zmocněnců vykonávali odborníci; pozice vládních zmocněnců není a nemá být politickou trafikou."
Já nevím, v čem ve vztahu ke Green Dealu a ke změně klimatu je Filip Turek odborníkem. Fakt nevím. Když tady někdo z vás přijde, vysvětlíte to, obhájíte to nebo Filip Turek sám, v čem je odborníkem pro tuhle oblast...
Tak já v zásadě jsem řekl všechny podstatné argumenty, které se týkají toho, co mně vadí. Ve svém závěru, také říkám, co oceňuju a za co jsem rád a čemu budu fandit a co budu chtít opravdu aktivně podporovat - a myslím si, že i celá řada nás kolegů z opozice.
Jenom velmi prosím, aby ty věci, které tady zmiňujeme, a i moji kolegové, tak aby se úplně neházely pod stůl. Myslím si, že celá řada z vás, kteří tady jste v té vládě, tak jste lidé kompetentní, kteří mají tu zkušenost a můžete celou řadu věcí, které se i nám nepodařilo posunout kupředu, tak kupředu posunout. V tom já vám fandím a budu rád, když budeme schopni konstruktivně pracovat pro Českou republiku.
Děkuju vám za pozornost.
