Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jelikož je pevně zařazen další bod už za pár minut, tak se pokusím být velice stručná, ale nemohu si odpustit ještě poznámku zejména k panu předsedovi Sklenákovi, že tady je krásně vidět na předkládaných pozměňovacích návrzích, že opravdu se nám blíží volby a snažíme se tady zaujmout jedním zvýšením sociálních dávek za druhým. Tak to jenom k tomu, že až pozměňovacími návrhy předkládáte poměrně zásadní změny, které mají neméně zásadní dopad i do rozpočtu.

Nicméně já se tady chci vyjádřit zejména ke svému pozměňovacímu návrhu. Již v prvním čtení jsem vystupovala a vyjadřovala jsem své pochybnosti nad záměrem úplného zrušení podmínky sledování docházky dítěte do předškolního zařízení u dětí mladších dvou let. Úplné zrušení podmínky považuji za poměrně nešťastné, nicméně abych tedy předložila něco, co bude takovým kompromisním řešením mezi tou současnou variantou a navrhovaným stavem, tak se přihlásím dále v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu, který nabízí právě kompromis, zajišťuje další podporu individuální péče než předkládaná novela a zároveň poskytuje rodičům dostatečnou možnost volby rozhodnout o vhodném individuálním řešení jejich životní situace.

Pozměňovacím návrhem, který upravuje hodnocení splnění podmínky celodenní péče v současném znění, se zvyšuje možný počet hodin umístění dítěte v předškolním zařízení ze současných 46 hodin na 92 hodin měsíčně a zároveň se snižuje věková hranice, po jejímž dosažení se návštěva předškolního zařízení již nesleduje, a to ze současných dvou let věku do jednoho roku věku dítěte.

Takovouto úpravu považuji za naprosto dostačující, jelikož 92 hodin měsíčně odpovídá zhruba zkrácenému pracovnímu úvazku, tudíž je to opravdu, jak říkám už po několikáté, kompromis mezi současným stavem a mezi navrhovaným stavem.

Děkuji vám předem za podporu tohoto návrhu. Děkuji.