,Redukování přípustných názorů ústí v autocenzuru, protože lidé stále víc cítí, že když se budou autocenzurovat, vyhnou se problémům v podobě veřejného odsouzení, výsměchu, ušetří se přívlastku „proruský“ nebo nálepky „dezinformátor“ či „dezolát“. Proto řada lidí přistupuje k autocenzuře preventivně. A tím se zase víc zužuje přijatelné názorové spektrum, protože už ani hypoteticky kontroverzní názory nejsou nahlas vyslovovány.

Naopak ti, kteří se odmítají autocenzurovat, jsou pak tlačeni do stále silnější opozice a větší podrážděnosti vůči těm, kdo razí ESG názory. Stávají se tak stále umíněnějšími obhájci tradičních pořádků, což je voda na mlýn jejich oponentům, kteří je mohou snadněji označit za konspirátory, dezinformátory, nebo za „toxické“.

Výsledkem je zánik šedé zóny středových názorů, zůstávají jen krajní polohy. Tato polarizace je ještě umocňována algoritmy sociálních sítí, které napomáhají k vytvoření stěží propustných sociálních a názorových bublin.

Při náhodném opuštění své sociální bubliny je pak člověk šokován. Zatímco lidé, žijící v undergroundu, jsou si opačného názorového spektra vědomi, neb na ně trvale útočí z všudypřítomné státní propagandy, pro konzumenty mainstreamu je střet s opozicí šokem, protože po tak dlouhotrvající mediální masáži už si odvykli na názorovou pestrost. V mozku jim okamžitě proběhne něco jako: „Pozor, špatné názory! To je ten dezinformátor, před kterými nás v televizi varovali! Útok, nebo útěk.“

Pokud svobodná diskuse je základem demokracie, pak už žijeme v době postdemokratické.