Prezident Petr Pavel nedávno znovu mluvil o „Spojených státech evropských“ jako možném řešení pro budoucnost Evropy. Kritici upozorňují, že by takový model znamenal zásadní omezení české suverenity. Vy jste se k tomu vymezoval i ve svém pořadu Čau Praho. Co by takový směr konkrétně znamenal pro Českou republiku?

Česká republika má být suverénním a sebevědomým členským státem Evropské unie, ne součástí nějakého evropského superstátu. Vznik „Spojených států evropských“ by pro Českou republiku samozřejmě znamenal jediné: přesun rozhodování z Prahy do Bruselu. O daních, migraci, energetice, bezpečnosti nebo průmyslu by se stále méně rozhodovalo u nás a stále více někde, kde český občan nemá reálnou možnost věci ovlivnit. Nejsem proti evropské integraci. Jsem proti tomu, aby se z EU stal jeden centralizovaný stát. S členskými státy můžeme spolupracovat, obchodovat, chránit společný trh a bezpečnost, ale nesmíme přijít o právo rozhodovat sami o sobě.

Prezident se zároveň dostal do sporu s vládou kvůli své roli v zahraniční politice a účasti na summitu NATO, kde dává najevo, že chce být osobně u klíčových jednání. Spor s premiérem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou se přitom dál vyostřuje. Co podle vás za tímto postupem je a proč podle vás prezident považuje svou účast za natolik zásadní, že v tomto směru neustupuje?

Česká republika je parlamentní demokracie. Za zahraniční politiku nese odpovědnost vláda, premiér a ministr zahraničí. Prezident má nepochybně důležitou roli, ale pokud se opakovaně dostává do otevřeného sporu s vládou o to, kdo bude Českou republiku zastupovat u klíčových jednání, není to dobrý signál ani dovnitř země, ani směrem k našim spojencům.

Vy se dlouhodobě věnujete kauze Dozimetr a sledujete i aktuální vývoj kolem vyšetřování. V centru pozornosti se znovu objevil i Vít Rakušan, tedy bývalý ministr vnitra a předseda STAN, který byl v době propuknutí kauzy ve vysoké exekutivní funkci a nyní připustil, že používal šifrovaný telefon, přestože to dříve zlehčoval. Jak na vás tyto posuny ve vyjádřeních působí z hlediska důvěryhodnosti, zvlášť u politika, který často vystupuje jako kritik poměrů a apeluje na transparentnost?

U Víta Rakušana je zásadní problém v důvěryhodnosti. Roky vystupoval jako morální arbitr, poučoval ostatní o transparentní politice, ale teď sám přiznává, že používal šifrovaný telefon spojený s prostředím kauzy Dozimetr. Nejdřív to zlehčoval, mluvil o telefonu jako o hračce pro děti, a teď z něj postupně lezou další informace. To působí velmi špatně. Samozřejmě neříkám, že tím je prokázána jakákoli trestní vina. To je věc policie a soudu. Ale politicky je to obrovský problém. Rakušan byl ministr vnitra a šéf STAN, tedy hnutí přímo spojeného s pražskou větví Dozimetru. Nad tím prostě nemůžeme mávnout rukou. Očekávám, že jasně vysvětlí, proč ten telefon měl, s kým přes něj komunikoval a proč o tom nic nepřiznal rovnou.

Jaký další vývoj v kauze Dozimetr lze v nejbližší době očekávat? A zapadá tento případ do širšího obrazu dalších kauz spojených s bývalou vládní koalicí, které nyní vláda Andreje Babiše slibuje znovu otevřít a důkladně prověřit?

Dozimetr zdaleka není uzavřená věc. Hlavní líčení běží, budou přicházet další svědectví a znovu se ukazuje, jak hluboko podle obžaloby sahaly korupční vazby i do politiky. Obžalovaní samozřejmě vinu odmítají, ale otázky tím nezmizí. S paní senátorkou Hanou Marvanovou chystáme na květnový kontrolní výbor další zásadní materiál k této kauze. Paní Marvanová navíc veřejně popsala, jak ji měl tehdejší náměstek primátora za STAN Petr Hlubuček úkolovat a říkat jí, koho má poslouchat. Mluvila také o tom, jak narážela ve chvíli, kdy odmítala hlasovat pro věci, které podle ní nebyly výhodné pro Prahu, nebo požadovala další posudky a úpravy materiálů. To je naprosto otřesný obraz fungování tehdejšího vedení Prahy. A nejde jen o trestní odpovědnost, tu musí řešit soud. Jde i o odpovědnost politickou. Protože tady se roky mluvilo o transparentnosti, ale reálně se kolem městských firem a zakázek děly věci, které teď musí být důkladně prošetřeny.