Jedna z klíčových změn se týká dopravy. Rozpočet počítá s navýšením prostředků na dopravní infrastrukturu o 26 miliard korun. Ne proto, že bychom si vymýšleli nové projekty, ale proto, že v původním návrhu chyběly peníze i na stavby, které už stát schválil a rozjel. Na tento fakt jsme dlouhodobě upozorňovali nejen my, ale také odborníci i regiony.

Rozpočet minulé vlády byl nereálně hlavně proto, že některé výdaje jednoduše neobsahoval. Vznikla tak situace, kdy stát navenek mluvil o investicích, ale neměl zajištěné jejich financování. Politickou odpovědnost za tento stav nese i tehdejší ministr dopravy Martin Kupka, který sice o rekordních investicích rád mluvil, ale nedokázal pro ně v rozpočtu zajistit peníze. Výsledkem nebyla úspora, ale odložený problém s reálným rizikem zdržování staveb a dalšího prodražování.

Současný rozpočet tenhle rozpor řeší. Ano, schodek je vyšší než v původním návrhu minulé vlády. Rozdíl je ale v tom, že jde o rozpočet, který počítá s reálnými výdaji, ne s tím, že se „nějak dořeší během roku“. Peníze navíc míří především do infrastruktury, kde každé zpoždění znamená vyšší náklady v budoucnu.

Když se nestaví dnes, staví se zítra dráž. A stát, který si to nechce přiznat v rozpočtu, to nakonec zaplatí stejně – jen později a chaotičtěji. Tenhle rozpočet proto nevnímám jako rozpočet velkých vizí. Je to spíš návrat k základní věci: počítat s tím, co stát skutečně dělá a musí zaplatit. V dopravě to po letech papírových čísel působí jako nutná korekce reality.