Co ale působí opravdu zvláštně, je způsob, jakým část opozice dokáže z každé symbolické věci udělat permanentní kulturní válku. Místo práce na tématech, která lidi skutečně pálí, se znovu a znovu řeší gesta, emoce a symboly — jako by to bylo důležitější než realita.

V politice by měl platit jednoduchý princip: výsledky voleb určují, kdo nese odpovědnost. A snaha to neustále přetáčet a hrát teatrální spory mi začíná připomínat spíš Kocourkov než seriózní debatu.