Dálnice
Nemyslíte, že místo toho dohadování se s vládou, kdo postavil jako dálnici, by bylo na místě řešit spíš to, proč se staví tak pomalu, proč stále není dokončená kompletní dálniční síť a proč třeba na řadě míst, kde dálnice jsou, jsou v dost bídném stavu? A když jsme u toho, jak se ANO v případné příští vládě postaví ke zdražování dálniček? Myslíte, že je opodstatněné hlavně vzhledem k tomu, co uvádím na začátku?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Odpověď
děkuji za věcný dotaz – velmi důležitý. Máte pravdu, že veřejná debata by se měla vést spíš o tom, proč dálniční síť stále není kompletní a co udělat pro to, aby se celý proces urychlil, než o tom, kdo si připisuje zásluhy za otevřené kilometry. I když – i to je potřeba někdy uvést na pravou míru.
Když jsme v roce 2013 přebírali resort dopravy, byla tehdejší příprava staveb v tragickém stavu. V přípravě bylo zhruba 600 metrů dálnic. Ano, čtete správně – 600 metrů. K tomu zcela nefunkční legislativa, která z výstavby udělala ne maraton, ale nekonečný byrokratický běh s překážkami. Jen ilustračně: případ paní Havránkové blokoval výstavbu celé trasy dlouhé roky. Ne proto, že by stát nechtěl stavět, ale protože legislativa neumožňovala řešit majetkoprávní vztahy efektivně.
Za našeho působení jsme ale dokázali prosadit zásadní změny, které situaci výrazně posunuly. Díky novému výkupnímu režimu už stát nemusí nabízet jen odhadní ceny, ale může se dohodnout na férové tržní ceně. A díky institutu mezitímního rozhodnutí už neplatí, že výkupní spor zastaví celou stavbu – stát může začít stavět, zatímco se právní spor řeší samostatně. Právě tyto změny vedly k tomu, že jsme odblokovali přípravu stovek kilometrů dálnic, které dnes Fialova vláda slavnostně otevírá. A i když to nahlas nepřizná, bez naší práce by dnes nebylo co stavět.
A proto nás pochopitelně zaráží, když slyšíme z úst ministrů této vlády, že „teprve oni staví“ a že „za nás se nic nedělalo“. Skutečnost je taková, že každý kilometr otevřený dnes byl připraven v minulých letech. Dálnice nerostou jako houby po dešti – rostou tam, kde někdo dlouho a trpělivě připravoval půdu.
Co se týče dálniční známky – Osobně jsem opakovaně vystupoval proti tomu, aby vláda zvyšovala cenu v době, kdy dálniční síť neodpovídala kvalitě ani rozsahu, který by takové ceně odpovídal. Teprve v posledních letech se díky projektům připraveným v minulém období začínají otevírat nové úseky – a v tomto kontextu je vyšší cena pochopitelnější, i když stále platí, že musí být přiměřená.
Zásadní ale je, aby stát přistupoval ke stanovování cen zodpovědně a transparentně. Pokud bychom byli po volbách součástí vlády, neplánujeme snižovat cenu dálniční známky – v dnešní rozpočtové situaci by to nebylo udržitelné. Zároveň ale nevidíme prostor pro další neodůvodněné zdražování, kvůli inflační doložce, kterou nyní vláda nenápadně propašovala do zákona. Tu bychom zrušili. Zvažujeme tedy „zlatou střední cestu“, cenu známky po určité období zachovat podle ekonomického vývoje naší země.
