Vážený pane velvyslanče, milý Pavle, dámy a pánové,

dovolte mi, abych začal tím, že ocituji jednu větu ze své řeči v Knessetu. Zradíme-li Izrael, zradíme sami sebe. Je skvělé, že většinou můžeme hovořit o přátelství. Teď bych ale chtěl mluvit o neustálém zrazování Izraele, a to ze strany dnešní EU i všech evropských zemí před 2. světovou válkou. Vzpomeňte si například konferenci v Évianu, kdy kromě Dominikánské republiky všechny zúčastněné státy odmítly přijmout židovské uprchlíky z nacistického Německa. Dalších příkladů existuje řada. Kvůli stručnosti zmíním pouze ještě jeden. Palestinský terorista měl šanci promluvit před plénem Evropského parlamentu. To považuji za ostudu nejen Evropského parlamentu, ale i všech Evropanů.

Přátelé, v prvé řadě bych chtěl vyjádřit plnou podporu blízkovýchodnímu plánu prezidenta Trumpa, který se snaží řešit problémy mezi Izraelci a Palestinci existující celá desetiletí. Dále, víte o mne, že nejsem typ uctivého politika a že si dokonce občas rád zaprovokuji. Chci tedy říci, že jsem rád, že Česká republika zašle své stanovisko Mezinárodnímu trestnímu soudu, který momentálně řeší mimo jiné izraelsko-palestinský spor, a postaví jej na argumentu, že Palestinu nepovažujeme za opravdový stát. Prezident Abbás už přesluhuje nějakých deset let. Na území Palestiny se mnoho let nekonaly skutečně svobodné a otevřené volby. A to ani nemluvím o Hamásu a Hizballáhu, které jsou obě teroristické organizace.

Ale zpět k původnímu tématu. Jsem rád, že Česká republika se nepřidala na stranu kritiků Trumpova plánu. Protiizraelskou pozici EU ovlivňují zbabělost, váhavost i komplex méněcennosti. Takovou politiku appeasementu přirovnávám k politice appeasementu před 2. světovou válkou. Nepodporuji proto fráze, ale konkrétní činy. Těší mne, že jsme v Jeruzalémě otevřeli Český dům a pevně doufám, že tam někdy otevřeme i velvyslanectví.

Takže příští rok v Jeruzalémě! A hodně štěstí!

Miloš Zeman
prezident republiky

Pražský hrad, 26. února 2020