Taková částka je za současné ekonomické situace České republiky prakticky nereálná. Je to důsledek zanedbání průběžné modernizace a odkládání projektů do budoucna.
Je proto nutné říci, že problém obrany České republiky nespočívá pouze v množství peněz, ale především v tom, jak byly prostředky v minulých letech využívány. Zejména vláda Petra Fialy nastavila systém masivních zálohových a předčasných plateb za vojenskou techniku, kterou Česká republika často obdrží až za deset let. Občané tak dnes platí stovky miliard korun za techniku, která armádě nepomůže ani dnes, ani v nejbližších letech.
Takový přístup nelze považovat za odpovědné budování obranyschopnosti státu. Armáda potřebuje reálné schopnosti nyní, nikoliv pouze přísliby budoucích dodávek. Bezpečnostní situace v Evropě se vyvíjí rychle a stát musí reagovat okamžitě, ne čekat desetiletí na splnění drahých kontraktů.
Nejvyšší kontrolní úřad navíc opakovaně upozorňoval, že i přes dramatický růst rozpočtu ministerstva obrany v předchozích letech nedošlo k odpovídajícímu posílení obranné schopnosti České republiky. To je zásadní varování. Nestačí utrácet více peněz. Je potřeba investovat efektivně, transparentně a především účelně.
Každý významný strategický nákup musí být podložen reálnými potřebami armády a musí mít za sebou řádné vojskové zkoušky. Není možné, aby stát nakupoval techniku za desítky miliard korun a teprve následně se ukázalo, že armáda nemá dokončené vojskové zkoušky nebo dostatečně ověřené parametry v reálném provozu. Takový přístup představuje obrovské riziko nejen pro státní rozpočet, ale především pro samotnou bojeschopnost armády.
Současně je potřeba otevřít debatu o budoucnosti kolových obrněných transportérů. Česká armáda musí včas řešit novou moderní platformu, která bude odpovídat současným požadavkům moderního bojiště, možnostem domácího průmyslu a spolupráci s partnery. Takový projekt však musí být připravován transparentně, odborně a s maximálním důrazem na praktické využití pro české ozbrojené síly.
Dlouhodobě zanedbanou oblastí zůstává protivzdušná obrana státu. Současný konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, že moderní válčení zásadně ovlivňují drony, protidronové systémy a schopnost ochrany kritické infrastruktury proti vzdušným útokům. Česká republika musí investovat právě do těchto schopností, které mají okamžitý význam pro bezpečnost občanů. Stejně tak je nezbytné, aby tyto priority jasně odrážela i nová Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040.
Touto problematikou by se zároveň mělo bezodkladně zabývat i nové velení armády, které vznikne v nejbližších týdnech a měsících. Právě nové vedení ozbrojených sil musí jasně definovat, jaké schopnosti bude Česká republika skutečně potřebovat v horizontu příštích let a jak zajistit, aby investované prostředky vedly k reálnému zvýšení obranyschopnosti státu.
Stejně důležité je posílení zásob munice, podpora aktivních záloh a především řešení kritického nedostatku personálu. Bez lidí nebude fungovat žádná moderní technika. Armáda potřebuje dobře motivované vojáky, specialisty a funkční systém přípravy záloh.
Je také potřeba zdůraznit, že výdaje na obranu by neměly překročit hranici 2 % HDP. Současně však existují i další započitatelné výdaje ostatních složek státu, které se podílejí na operační přípravě území a krizovém řízení. Obrana státu nesmí být pouze o drahých zahraničních nákupech, ale o celkové připravenosti země. Je také potřeba od sebe oddělit výdaje na obranu (do 2 % HDP) a ostatní výdaje z jiných rozpočtových kapitol.
Česká republika dnes potřebuje změnu priorit. Místo účetních triků a miliardových záloh za techniku budoucnosti musí stát investovat do schopností, které budou armádě sloužit reálně a okamžitě. Transparentní soutěže, efektivní hospodaření, podpora domácího obranného průmyslu a skutečné posílení obranyschopnosti – to musí být hlavní směr dalšího vývoje české armády.
Obrana státu nesmí být byznys pro vyvolené ani politický marketing. Musí být především službou občanům České republiky a zárukou jejich bezpečnosti.