Přestože se o tomto cíli stále častěji hovoří jako o hotové věci, v Programovém prohlášení vlády žádný takový závazek ani trajektorie postupného navyšování výdajů uvedeny nejsou. Je to závazek předchozí vlády. Rozhodnutí, které může na dlouhá léta zatížit státní rozpočet stovkami miliard korun, nelze přijímat bez široké odborné i politické diskuse.
Hnutí SPD dlouhodobě podporuje posilování obranyschopnosti České republiky. Obranyschopnost státu však nelze měřit pouze výší obranného rozpočtu. Skutečným měřítkem jsou schopnosti Armády České republiky – tedy to, zda je připravena bránit území státu, chránit jeho občany a plnit své úkoly v krizových situacích.
Proto považuji obranné výdaje ve výši dvou procent HDP, případně mírně nad touto hranicí podle reálných potřeb a ekonomických možností České republiky, za dostatečné. Neexistuje žádný odborný ani ekonomický argument, který by automaticky odůvodňoval navýšení na pět procent HDP, pokud není nejprve jasně stanoveno, jaké konkrétní schopnosti mají být za tyto prostředky vybudovány.
Správný postup musí být opačný. Nejprve je třeba definovat, jaké schopnosti bude Armáda České republiky potřebovat kolem roku 2040, jaké budou priority jejich budování, jaké budou personální požadavky a jaké budou skutečné pořizovací i provozní náklady. Teprve na základě těchto údajů lze odpovědně určit potřebnou výši obranných výdajů, ale v souladu se stavem veřejných financí a dalších prioritách vlády a potřeb našich občanů v oblastech zdravotnictví, sociálních věcí, školství atd.
Proto považuji za zásadní, aby financování obrany bylo přímo navázáno na připravovanou Koncepci výstavby Armády České republiky 2040. Tento strategický dokument musí nejprve určit potřebné vojenské schopnosti, jejich časový harmonogram i finanční náročnost. Až následně lze odpovědně rozhodovat o objemu prostředků. Stanovovat nejprve procento HDP a teprve potom hledat, za co budou peníze utraceny, je chybný přístup. Právě tak vznikaly v minulých letech předčasné nebo zálohové platby za vojenskou techniku, jejíž dodávky budou realizovány až za mnoho let.
Stejně důležitá jako výše rozpočtu je efektivita jeho využití. Česká republika si nemůže dovolit utrácet desítky miliard korun bez důsledné kontroly hospodárnosti. Každá koruna vybraná od daňových poplatníků musí přinést skutečné zvýšení obranných schopností. Prioritou musí být transparentní akviziční procesy, odpovědné hospodaření a maximální zapojení českého obranného průmyslu, který je nejen součástí bezpečnosti státu, ale také významným pilířem české ekonomiky.
Je rovněž vhodné připomenout, že předchozí vláda ani přes opakované sliby nedokázala jednoznačně naplnit deklarovaný cíl dvou procent HDP na obranu. Po změně metodiky vykazování NATO se navíc ukázalo, že skutečné obranné výdaje byly nižší, než vláda veřejnosti prezentovala. O to opatrnější bychom měli být při úvahách o dalším masivním navyšování obranného rozpočtu.
Na Ministerstvu obrany současně probíhají interní audity vybraných akvizičních projektů z minulých let a v několika případech byla podána trestní oznámení související s významnými obrannými zakázkami. Je proto odpovědné vyčkat na výsledky auditů i šetření příslušných orgánů. Jejich závěry mohou přispět nejen k objasnění jednotlivých případů, ale především k nastavení transparentnějších pravidel pro budoucí pořizování vojenské techniky a efektivnějšímu nakládání s prostředky daňových poplatníků.
Největší problém české obrany přitom dnes nespočívá v samotné výši rozpočtu, ale v lidských zdrojích. Armádě dlouhodobě chybějí tisíce vojáků i civilních odborníků. Bez stabilizace personálu, zlepšení podmínek služby, kvalitního výcviku a motivace nových zájemců nelze žádné moderní zbraňové systémy plnohodnotně využít. Technika sama o sobě stát neubrání.
Diskuse o financování obrany proto nesmí být soutěží o to, kdo navrhne vyšší procento HDP. Musí být především odbornou debatou o tom, jakou armádu Česká republika skutečně potřebuje, jaké schopnosti musí mít pro obranu našeho území a občanů a kolik bude jejich vybudování objektivně stát. Silná armáda nevzniká politickými prohlášeními ani taxativně stanovenými procenty HDP. Vzniká promyšlenou koncepcí, odpovědným hospodařením, transparentními akvizicemi, a především kvalitními, dostatečně vycvičenými, motivovanými a po všech stránkách zabezpečenými vojáky. Proto platí jednoduchá zásada: nejdřív schopnosti, pak peníze.
