Při vyšetřování kauzy se zjistilo, že to nebylo jen tak, ale jednalo se o maso z krav zdravotně nezpůsobilých jít na porážku, polomrtvých nebo chromých, navíc porážených v noci, kdy teprve ráno dorazil veterinář, který už jen podepsal příslušné dokumenty. Tedy naprosté selhání kontrolního mechanismu.
Ukončení těchto plošných kontrol ze strany ČR se stalo na výslovný příkaz Evropské unie, i když problém není vyřešen. ČR smí nadále realizovat jen namátkové kontroly, a to přesto, že dovoz problematických potravin neustává. Naposledy bylo, dle informace Státní veterinární správy z 2. dubna 2019, do ČR dovezeno půl tuny kuřecího masa nakaženého salmonelou ze stejného zdroje jako předchozí, tedy rovněž zdravotně závadná dodávka. Ale ministr zemědělství Miroslav Toman (ve vládě za ČSSD) plošné kontroly dovozu masa obnovit nebo rozšířit nenechal.
Je třeba se ptát, jakým způsobem chce Evropská unie zajistit bezpečnost potravin, když nebudou probíhat jejich kontroly, tedy kontroly před tím, než je potravina prodávaná? Namátkové kontroly, kdy se potraviny kontrolují tzv. kontrolním nákupem, a současně spotřebitelé už si odnášejí stejné potraviny domů a vaří je k večeři, nic neřeší. Bez důkladných národních kontrol se musíme spoléhat na kontrolu v zemi původu dané potraviny, tedy musíme důvěřovat tamním kontrolním orgánům. Pokud se ale tato důvěra ztratí, je to varující a velmi špatné. To přesně se stalo ve vztahu k polským potravinám už opakovaně. Viz velká kauza s posypovou solí přidávanou do potravin, menší kauzy nadměrných množství pesticidů v jablkách a nedávná aféra ohledně hovězího masa z uhynulých nebo nemocných krav.
Polské dozorové orgány nad tím přivíraly oči, ale největší problém je, že když kauzy vypukly, nesnažily se je aktivně řešit, varovat další země, ale spíš věc ututlat a nehlásit se k aktivnímu přijetí řádných opatření, aby se to neopakovalo. To mi osobně vadí nejvíc. Přitom v rámci EU existuje systém rychlého varování, kam jsou členské země povinné zanášet neprodleně informace o výskytu zdraví nebezpečných potravin, tzv. systém RASFF. Další neskutečnou reakcí je to, že místo toho, aby se polští představitelé omluvili za své pochybení, začali ještě vyhrožovat zavedením kontrol českého piva (konkrétně ministr zemědělství Krysztof Ardanowski).
Neměli bychom tedy přivírat oči nad ústupky ministra zemědělství Miroslava Tomana, který podlehl tlaku Evropské komise. Je třeba požadovat pro naše lidi kvalitu a chránit zdraví našich občanů. Pokud dojde k nějakému zjištění při dovozu, je potřeba na vlastní národní úrovni zavézt a provádět kontrolní mechanizmy. A tato případná opatření odvolat teprve až dojde k nápravě, a ne kdy si Evropská komise zamane a rozhodne.
Kontrola a postih za závadnost potravin musí být plně v kompetenci národních států a ne úředníků v Bruselu.
