Ing. Vojtěch Munzar

  • ODS
  • Středočeský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,51. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

18.10.2019 17:59:00

Dnešní obhajobě paní ministryně nevěnovala ani šest minut

Dnešní obhajobě paní ministryně nevěnovala ani šest minut

Projev na 35. schůzi Poslanecké sněmovny dne 18. 10. 2019 ke třetímu čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů

Děkuji, pane předsedající.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já si dovolím na začátek několik poznámek obecně k tomuto návrhu, který má za cíl zvýšit příjmy do státního rozpočtu, a to je jediný cíl, který tento návrh má.

Já jsem slíbil svým voličům, že rozhodně nebudu podporovat jakýmkoliv způsobem zvyšování daní a tento návrh jde přímo proti mému slibu, takže mi dovolte, abych byl možná dneska trošku rozsáhlejší a obsáhlejší v mé argumentaci a diskusi. Hned na začátku, než začnu mluvit o tomto návrhu a tom, co přináší, a o pozměňovacích návrzích, které tam máme, mě dnes velice překvapilo vystoupení paní ministryně. S ohledem na to, že včera tady při projednávání zpráv České televize zástupci hnutí ANO z rozpočtového výboru argumentovali délkou vystoupení jednotlivých radních České televize při projednávání rozpočtu a při projednávání zpráv, tak jestli jste si všimli, tuším, že včera zaznělo, já si to tak nepamatuji, že tomu někdo věnoval třeba šest minut, dvacet jedna minut. Já musím říct, že u tak důležitých zákonů, které mění nejenom daně, ale mění i prostředí v naší zemi, a k tomu se dostanu, tak paní ministryně tomu nevěnovala ani těch šest minut - té dnešní obhajobě - a mě to hrozně mrzí.

Zároveň mě hrozně mrzí to, že tady se vlastně diskuse de facto nevede. My tady dlouhodobě vidíme na příkladu třeba tohoto zákona, že ten systém diskuse je veden tak, že paní ministryně vystoupí, my si tady řekneme své, my chceme diskutovat, chceme argumentovat, chceme slyšet protiargumenty a vždycky nastane to, že teprve na konci celé té diskuse paní ministryně vystoupí a shrne své připomínky k těm našim vystoupením a de facto se diskuse nevede, je to jenom shrnutí poznámek. Mě to hrozně mrzí a myslím si, že ten zákon si zaslouží, respektive ty zákony, které jsou v tomto balíčku, si zaslouží daleko větší pozornost a daleko větší diskusi, než se vede. Když vám řeknu, že k tomuto daňovému balíčku nebyla dostatečně udělaná RIA a neznáme multiplikační efekty jednotlivých opatření, která vláda zavádí, tak z toho vyplývá pouze jedno, vláda se soustřeďuje pouze na účetní stránku rozpočtu, pouze na školometské počítání příjmů a výdajů, ale nehodnotí celkové dopady do ekonomiky a nehodnotí dopady do podnikatelského prostředí, a to mě velmi mrzí.

Já bych vám chtěl, kolegyně a kolegové, na začátek ocitovat pár vět: "Prosazujeme stabilní a předvídatelné daňové prostředí. Cílíme na zajištění rovných a spravedlivých podmínek pro práci a podnikání a nebudeme zvyšovat daňovou zátěž. Ctíme princip daňové neutrality." Víte, odkud jsou tyto věty, kolegyně a kolegové? Jsou to citace z programového prohlášení vaší vlády, této koaliční vlády. A jaká je skutečnost? Předkládá se nám návrh zákona, jehož jedinou motivací je zvyšování daní, vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. Tak se ten návrh jmenuje. A už tímto samotným názvem vláda přiznává jedinou motivaci, kterou předložení tohoto návrhu má, a to je právě zvýšení daní. Tedy to, co vláda říká, a to, co dělá, jsou dvě různé věci. O důvěryhodnosti programového prohlášení vlády v tomto světle se nyní dá velmi úspěšně pochybovat. Já jsem tady při jednání o důvěře vládě říkal, že vládní prohlášení je sestaveno podle hesla "nikdo vám nedá tolik, kolik my vám dokážeme slíbit". A ukazuje se to bohužel dříve, než jsem si myslel. Hodnota těchto slov, která jsem vám tady citoval z programového prohlášení, má dnes bohužel menší hodnotu, než papír, na kterém jsou napsána. V březnu tohoto roku mi premiér Andrej Babiš v odpovědi na interpelaci od tohoto pultíku říkal, že žádné daně, žádné daně vláda zvyšovat nikdy nebude. Udělejte si obrázek sami ve světle projednávaní těchto zákonů a tohoto dnešního návrhu o hodnotě těchto slov.

Návrh zákona, kdy si vláda nenechala dostatečně spočítat dopady regulace a RIA, ukazuje, že vláda ji nepotřebuje, nechce, spočítala si skutečně jenom školometsky příjem do státního rozpočtu. A tento přístup také o něčem svědčí. Vláda tím jednoznačně ukazuje nejenom nám, ale celé veřejnosti, že rezignovala na skutečné ekonomické a fiskální řízení státu. Státní finance řídí pouze z úředního a úřednického hlediska a z účetního hlediska, a to nemůže nikdy dopadnout dobře. Tento přístup dospěl k tomu, že státní rozpočet je dnes připraven na ekonomickou krizi hůře než před deseti lety. To není jenom konstatování, to vyplývá ze závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2018. A návrh, který dnes projednáváme, tedy zvýšení daní? Tím chce vláda každoročně vybrat dalších 10 mld. korun, v následujícím roce dokonce 20 mld. korun z kapes daňových poplatníků. A je to zvýšení daní, které má jediný cíl, má zalepit díry v rozpočtu, které jste sami svým vládnutím a svým přístupem k rozpočtu a státním financím udělali. Hospodaření státu se státními financemi se za poslední dobu vytrvale zhoršuje. Přes ekonomický růst se projídá budoucnost deficitními rozpočty, málo se investuje a zejména pod vašimi vládami několik let neustále rostou provozní výdaje státu, a to na úkor investování.

Celkový objem rozpočtu sice roste, ale dlouhodobě je zde nedostatek peněz na běžné financování každoročně se opakující výdaje, a tudíž vláda se je snaží lepit mimořádnými a jednorázovými příjmy. Letos to bylo například rozpouštění rezerv z Fondu národního majetku na začátku roku. A podle návrhu v daňovém balíčku chce vláda získat třeba 10 miliard jednorázově také jednorázovým zdaněním rezerv pojišťoven. Je to jednorázový příjem, který se v dalších letech nebude opakovat. Přesto ho chce vláda využít na opakující se mandatorní výdaje. Je to zdanění rezerv, které se tvoří zejména za účelem pokrytí budoucích nároků oprávněných osob z pojistných smluv. Vláda tak tím trestá zodpovědné jednání a tvoření rezerv. A myslím si, že tímto dává trhu signál, že rezervy se v prostředí České republiky nemají tvořit, protože mohou být kdykoli v budoucnu zdaněny. Posílíte tím, dámy a pánové, pouze snahy vyvést pomocí dividend kapitál z České republiky a nikoli tvorbu rezerv. A já si myslím, že naším společným cílem by měla být opačná cesta.

Daňovým balíčkem vstupujete zároveň do sektoru bydlení, a opět negativně. Návrhem chcete opět prodražit pořízení vlastního bydlení. A ta skrytá daň, kterou chcete zvýšit, se jmenuje správní poplatek za návrh na vklad a hovořil o ní pan kolega Ferjenčík. Ten chcete zdvojnásobit. Argumentujete tím, že kvůli inflaci je potřeba k tomu zvednout tento poplatek. Ale otázka zní: Opravdu za celou tu dobu, kdy se nezvedl, byla inflace kumulovaně sto procent? Domnívám se, že je to nefér v situaci, kdy vláda zároveň vybírá nekřesťanské peníze z absurdní daně z nabytí nemovitosti a dlouhodobě odmítá náš návrh na zrušení této daně. Tato daň trestá ty, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení. Od roku 2016 daň z nabytí nemovitosti platí kupující z peněz, které již jednou zdanil. Musí zaplatit státu 4 % z ceny jako daň a k tomu musí platit poplatky za administrativní služby státu, což je právě vklad listin do katastru.

Pokud by byla ze strany Ministerstva financí ochota a ze strany paní ministryně ochota zrušit daň z nabytí nemovitosti, pak by možná byla ospravedlnitelná diskuse o administrativních nákladech na změnu vlastnictví, kterou každá tato změna přináší. Bohužel tato diskuse se nevede. Vede se tady jenom jednostranná diskuse o zvýšení poplatků a zároveň se tady odmítá zrušení daně z nabytí nemovitosti. Takhle je to snaha skutečně jenom o získání dalších peněz do rozpočtu.

Zároveň Česká národní banka v oblasti bydlení zpřísňuje podmínky hypoték a vláda k tomu předkládá, a budeme tady o něm jednat, návrh zákona, kterým chce ještě zvýšit regulační pravomoc České národní banky. Místo toho, aby vláda podporovala vlastnické bydlení, tak fakticky každým - každým - svým krokem činí pravý opak. Zároveň chce daňovým balíčkem zrušit osvobození od daně z plynu pro domácí kotelny, a tak zvýšit náklady pro zhruba 400 tisíc domácností.

Na celém daňovém balíčku je jednoznačně vidět, že jste rezignovali na tvorbu skutečné fiskální politiky a hodnocení státních kroků do ekonomiky. Řízení státních financí jste zúžili pouze na jedinou otázku, kolik ještě z lidí vymáčknete peněz. A je to vidět i na vývoji složené daňové kvóty, která byla v roce 2015 32,6 %, a před několika týdny jste si na vládě, kdy jste schvalovali výhled rozpočtu, tak jste si schválili, že složená daňová kvóta předpokládáte, že bude více než 36 %, což je dramatický nárůst.

A jak jsem řekl, vzniká zde strukturální problém, protože daleko rychleji než kapitálové výdaje rostou provozní výdaje státu. Neekonomické řízení státních financí a pouze účetnický přístup stávajícího vedení ministerstva vede náš stát bohužel dlouhodobě do stále větších a větších problémů. A ono se to ukáže, až na nás dopadne ochlazení ekonomiky v zahraničí, zejména Německa, uvidíme na vývoji státního rozpočtu v roce 2020, že možná některá čísla, která tady budeme projednávat při schvalování státního rozpočtu, jsou nadhodnocena, co se týká příjmů, a příliš optimistická, co se týká vývoje ekonomiky, a uvidíme, jakým způsobem pak zase vláda bude chtít lepit díry v rozpočtu na běžně se opakující výdaje prostřednictvím mimořádných příjmů.

Mě hrozně mrzí, že musím být takto kritický, protože bych radši, aby vláda předkládala vyrovnané rozpočty, aby nezvyšovala daně a využila prostředí růstu ekonomiky pro snižování daní, aby zůstalo lidem více v peněženkách, aby se i lidé více podíleli na ekonomickém růstu, a nejenom tak, že musejí platit více do státního rozpočtu. Nechci mluvit jenom negativně, ale chci promluvit i pozitivně o některých věcech, proto mi dovolte, abych tady vysvětlil některé pozměňovací návrhy, které já a mí kolegové k tomuto daňovému balíčku mají.

Začnu jedním, který si myslím, že je docela důležitý, je závažný, a to je návrh na zvýšení povinného limitu, resp. limitu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty. Když si uvědomíte, jedním z citlivých bodů podnikání a to, co odrazuje od podnikání, je vzrůstající byrokratická a administrativní zátěž v podnikání. A ruku v ruce s takovou zátěží rostou časové i finanční náklady na administrativu, kterou musí takový podnikatel pro stát udělat. Daňová administrativa je pak největším nositelem této byrokratické zátěže.

Český systém daní je jedním z nejsložitějších v Evropské unii. Vyplývá to například ze studie poradenské společnosti BDO a univerzit německých Paderbornu a Mnichova. Česko totiž v tomto celosvětovém srovnání obsadilo až 85. příčku ze 143 analyzovaných zemí. V rámci Evropské unie v rámci této studie měly horší výsledek Itálie, Řecko a Chorvatsko. Myslím, že to není úplně dobrá vizitka. Podle studie světové banky Doing Business na rok 2019 obsadila Česká republika až 45. místo v indikátoru platby daní. Když si to převedeme například na hodiny, tak tato studie ukázala, kolik hodin musí strávit takový podnikatel či firma svou daňovou administrativou. U sociálního pojištění je to 75 hodin za rok, u daně z příjmu 53 hodin za rok a u DPH 102 hodin za jeden rok. Dle další studie PricewaterhouseCoopers byl v roce 2017 čas potřebný ke splnění daňových povinností v České republice sedmý nejvyšší v rámci evropské osmadvacítky. Celkové průměrné časové zatížení v České republice bylo vyčísleno na rovných 230 hodin. To je o téměř 58 hodin více, než průměrné zatížení v rámci evropské osmadvacítky.

A proč o tom mluvím? Právě jedním z výrazných milníků pro podnikatele je moment, kdy překročí obrat - obrat - pro povinnou registraci k DPH, a ten je již 15 let na úrovni 1 milion korun. To je ten skok v administrativních povinnostech třeba pro OSVČ, kteří využívají paušály, a pro ně nastává nutnost daňové evidence plateb přijatých i vydaných od plátců DPH včetně povinnosti například kontrolního hlášení. Původní snahou bylo umožnit těm nejmenším podnikatelům možnost podnikat bez povinnosti registrace k DPH právě kvůli tomu, aby stát tyto nejmenší nezatěžoval daňovou administrativou. A za těch 15 let, kdy se tato hranice neposunula, došlo ke zvýšení cenových hladin, k inflaci, a díky této inflaci obrat mnohých překračuje ten 1 milion korun a daleko více podnikatelů spadá do režimu DPH, což nebylo původním záměrem. Zdůrazňuji, že se jedná o výši obratu, a nikoli zisku těch podnikatelů. Díky inflaci získávají možná více na tržbách, ale zároveň i souvztažně jim rostou náklady, a to vše posouvá obrat nad hranici 1 milion korun, který má dnes jinou faktickou hodnotu než před 15 lety.

Dle údajů z registru daňových subjektů Finanční správy pro vaši informaci narostl počet registrovaných daňových subjektů k DPH za těch 15 let od 1. 5. 2004 ze 42 971 na 115 673 podnikatelů. Jde více než o dvouapůlnásobný nárůst počtu daňových subjektů zdůvodňovaný výší obratu za dobu platnosti současné výše jeho limitu.

A z tohoto důvodu jsme přišli s návrhem - a já vás chci přesvědčit o nutnosti po těch letech zvednout mezní hranici, limit pro povinnou registraci k DPH a navrhujeme 2 miliony korun. Cílem našeho předloženého návrhu je snížit byrokracii, jež znesnadňuje podnikání v ČR a také cílem je snížit náklady podnikatelů, které nyní musí, ať už explicitně či implicitně, finančně či časově vynaložit při zpracovávání podkladů a v pravidelném vyplňování formulářů k DPH a kontrolnímu hlášení.

Limit 2 miliony korun - proč jsme přišli s limitem 2 miliony korun? Má to svůj důvod. Přes delší diskusi jsme se zde, v tomto sále, společně, shodli na možnosti uplatnění daňových výdajových paušálů na 2 miliony korun. A myslím, že srovnání této hranice potom s DPH má svoji logiku. Pomůžeme tím podnikatelům úsporu nejen jejich peněz, které musí platit svým účetním, ušetříme jim také nervy spojené s extrémně krátkými lhůtami a brutálními pokutami vyplývající z povinností týkající se kontrolního hlášení. A zejména uspoříme jejich čas.

Čas je totiž pro ty nejmenší tím klíčovým a nejdůležitějším výrobním prostředkem. Čas vynakládají nejen na činnost jako takovou, za kterou mají příjem. Mnoho času také vynakládají na to, aby vůbec sami sobě sehnali práci, zakázku apod., a to se jim v nákladech neobjeví. Stát si daňovou administrativou klade nárok na část tohoto jejich výrobního prostředku, protože vyžaduje, aby tento čas vynaložili pro stát, na vedení administrativy spojené s placením daní. Nicméně zájem státu by neměl být na tom, aby každý podnikatel byl přes den podnikatel a po nocích účetní, kdy musí dohromady dávat papíry, aby neměl s finančním úřadem problém.

Posunutím této hranice uspoříme čas nejen našim podnikatelům, a zejména našim podnikatelům, protože jejich hlavní hodnota není v tom naplňovat daňovou administrativu, ale v tom, aby se dokázali postarat sami o sobe, sami si hledat práci, mnohdy nabízet práci někomu dalšímu, nabízet své služby, přispívat do sociálního systému, platit daně a přispívat k ekonomickému rozvoji ČR. A za toto bychom si jich měli vážit a jejich hodnotu především oceníme, až nebude tak značný ekonomický růst. Pak budeme rádi za každého takového člověka, který se dokáže postarat sám o sebe.

Ale domníváme se, že tím uspoříme i administrativní náklady na straně státu spojené s výběrem DPH. Domníváme se, a jsme přesvědčeni, že přijetím tohoto pozměňovacího návrhu a žádosti o zvláštní opatření odchylující se od Směrnice DPH, může vláda dostát proklamacím v programovém prohlášení, kdy slibuje, že podnikne, v uvozovkách podnikne, další kroky směřující k maximálnímu snižování administrativní zátěže pro podnikatele.

Já musím říci, že daný návrh je zároveň v souladu, a dané opatření je v souladu s cíli EU pro malé podniky, jak je např. uvádí sdělení komise pod názvem Zelenou malým a středním podnikům, Small byznys akt (?) pro Evropu, kde komise vyzývá členské státy, aby při tvorbě právních předpisů zohlednily specifické podmínky malých a středních podniků a zjednodušily díky tomu stávající regulační prostředí. A přesto, dámy a pánové, a prosím, to je důležité, přesto je ze strany Ministerstva financí nesouhlas s tímto návrhem! A to ze dvou důvodů. A já chci rozebrat oba dva.

První důvod - a údajně ten hlavní - je to, že prahové úrovně DPH podléhají společné regulaci Směrnice Rady EU 2006/112 evropských společenství ze dne 28. listopadu 2016. A tam má ČR stanovenou výjimku ve výši ekvivalentu 35 tisíc eur. Já jsem doufal, že tento argument se v dalším průběhu projednávání např. na rozpočtovém výboru neobjeví, protože už při načítání tohoto návrhu jsme Ministerstvu financí tady jasně ukázali cestu, jak o tom jednat a úspěšně na evropské úrovni změnu vyjednat. A to přesto, že naše zázemí jako politické strany je neskonale menší, než je zázemí celého rezortu.

Ukazuje se na tom, dámy a pánové, že ten, kdo chce, hledá způsoby. Ale ten, kdo nechce, hledá důvody. (Hluk v sále.) Já tedy -

Děkuji, pane předsedající. Já to tedy zopakuji. Náš návrh kromě zvýšení toho limitu pro povinnou registraci DPH z jednoho na dva miliony korun obsahuje zároveň i odloženou účinnost na zvýšení hranice o půl roku, aby se získal souhlas orgánů EU. A my jsme se inspirovali tímto úspěšným jednáním Slovinska, které požádalo o zvýšení hranice DPH 30. července 2012 a 22. ledna 2013 bylo vydáno rozhodnutí, kladné rozhodnutí Rady Evropy o povolení zvýšení této hranice pro Slovinsko. To je pět měsíců. (Odmlka pro hluk v sále.)

Chtěl bych pozornost paní ministryně a ministerstva nasměrovat na čl. 395 této směrnice, která říká: Rada může na návrh komise jednomyslně povolit kterémukoliv členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně, nebo zabránit určitým druhům daňových úniků, nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Já chápu, že je jednodušší říkat, že něco nejde a svádět to na evropskou legislativu, než hledat způsoby, jak prosadit a úspěšně vyjednat zájem ČR a jeho občanů a podnikatelů.

Samotné rozhodnutí ke Slovinsko také obsahuje zajímavou pasáž, a to je bod 5 tohoto rozhodnutí, který si dovolím odcitovat bez čísel: "Komise do svého návrhu směrnice pozměňující směrnici - to jsou ty čísla - s cílem zjednodušit povinnosti týkající se DPH ze dne 29. října 2004 zahrnula ustanovení, která členským státům umožní, umožňují stanovit pravé hodnoty ročního obratu pro osvobození z režimu DPH až do výše 100 tisíc eur nebo jejího ekvivalentu v národní měně s možností tuto částku každoročně aktualizovat. Žádost předložená Slovinskem je s uvedeným návrhem v souladu".

To znamená, dámy a pánové, já jsem skutečně přesvědčen, že kdyby tady byl skutečný zájem vlády, této sněmovny, ministryně financí, tak se můžeme bez problému bavit o zvýšení tohoto limitu na 2 miliony korun. Protože sama EU považuje uplatnění zvýšené prahové hodnoty pro osvobození za vhodné opatření ke zjednodušení systému DPH pro malé podniky z toho důvodů - (Opět silný hluk v sále. Mnoho poslanců odchází.)

Děkuji. Já to zopakuji, že sama EU považuje toto zvýšení prahové hodnoty pro osvobození za vhodné opatření ke zjednodušování systému DPH pro malé podniky, a to z toho důvodu, že osvobozením těchto podniků od mnoha povinností spojených s DPH v rámci běžného režimu by došlo k výraznému snížení zátěže pro podnikatele. Proto obdobné odchylky jsou povoleny dalším členským státům, nejenom Slovinku. Například Belgii, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Itálii a Rumunsku. Takže argumentovat, jako hlavní argument proti našemu návrhu argumentovat právem EU, paní ministryně, argumentovat právem EU proti našemu návrhu já nepovažuji za úplně férové a správné.

Z mého pohledu je toto skutečně jenom otázka vůle, chuti a vyjednávacích schopností našich reprezentantů. Mě mrzí, že Ministerstvo financí tu chuť a vůli nemá. A pak nám zůstává ten argument druhý, a to je dopad do státního rozpočtu. Já musím říct, že my jsme to řešili na rozpočtovém výboru a já jsem požádal o zaslání metodiky výpočtu dopadů, protože původní odhadem Ministerstva financí prezentovaný na rozpočtovém výboru se mi zdál docela nadnesený.

Nakonec mi ministerstvo, dámy a pánové, doložilo dva způsoby výpočtu. Jeden je dopad 3 až 5 miliard korun do státního rozpočtu. Druhý 3,5 až 7 miliard přímo do státního rozpočtu. Ale to je jenom prvotní číslo. Naše výpočty se protínají někde na spodní hranici odhadu Ministerstva financí. Navíc se dá předpokládat, že vzhledem k charakteru podnikání a již nastavených podmínek u jednotlivých podnikatelů možná nějaká část zůstane u dobrovolných plateb DPH. Takže ten dopad by nebyl tak vysoký. 

Nicméně i kdybychom se zdrželi řekněme těch 3 až 4 mld. korun, pak se z celkových plánovaných příjmů na příští rok jedná o dopad zhruba 2 až 3 desetiny procent příjmů státního rozpočtu. Meziročně se mají zvednout příjmy státního rozpočtu o 95 mld., což je mnohonásobně více než přímý dopad našeho návrhu. A proč říkám přímý? Mrzí mě, že Ministerstvo financí uplatňuje ten jenom krátkodobý a ryze účetnický pohled. A dořeknu vám to příště. Děkuji.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout