Ani se proto nedivím, že čím dál častěji od vás slyším, jaké komplikace to způsobuje především mladým lidem. Extrémně vysoké ceny bytů jsou totiž jen těžko překonatelnou překážkou k tomu, aby se mladí mohli postavit na vlastní nohy, odstěhovali se od rodičů a založili si vlastní rodiny.

Podle oficiálních statistik je na tom ČR v celé Evropě nejhůře s dostupností bydlení. Na pořízení vlastního bydlení o velikosti 70 metrů čtverečních je u nás potřeba 11 průměrných ročních platů, zatímco v Belgii stačí 3,7násobek, v Německu 5 ročních platů, ve Velké Británii 9,8 ročních platů. A to už raději ani nechci připomínat to, že Zlínský kraj dlouhodobě obsazuje druhé nejhorší místo v žebříčku průměrných mezd

I proto jsem se v Senátu pokoušel zastavit vládní plán na likvidaci Státního fondu rozvoje bydlení, který zůstal slabým, ale alespoň nějakým vládním nástrojem v boji s bytovou krizí. Bohužel se to nepodařilo a kroky dnešní vlády nenasvědčují, že by mělo dojít k nějakému zásadnímu obratu.

Proto jsem přesvědčený o tom, že nemůžeme stále čekat na nějaký „zázrak z Prahy“ a musíme se o dostupnější bydlení začít starat také ze strany krajské samosprávy.

Jak? Třeba tím, že pomůžeme obcím s infrastrukturou, kterou potřebují k budování např. startovacích bytů pro mladé nebo dostupného bydlení pro seniory. Nebo tím, že podpoříme družstevní formu bydlení, která umí překonat např. těžkosti spojené s vyřizováním hypotéky.