Na nejnovější historku pana Stanjury ale nepotřebujete ani internet ani televizi. Prostě si otevřete poštovní schránku a rozbalíte složenku na zaplacení daně z nemovitosti. Lidi kolem mě platí o třičtvrtě víc než loni. Jeden, který má přízemní domek ve Středočeském kraji, místo dvou tisíc teď platí tři a půl tisíce.

„Nezvýšili jsme daně,“ říká Stanjura do očí živnostníkům, poté co jim přišly nové předpisy na zdravotní a sociální pojištění. Vlastně pardon. Samozřejmě, že jim to neříká do očí. To by totiž musel přijít na nějaký mítink, kde jsou obyčejní lidé, nikoli komparzisté vybraní odborem komunikace. „Nezvýšili jsme daně,“ říká Stanjura rodinám, kterým zrušil školkovné a slevu na partnera. Říká to firmám, které vidí ve svých účetních systémech, že daň ze zisku už není 19, nýbrž 21 procent. 

Když politik přestane vnímat svět, je třeba ho vyměnit. V tom je síla demokracie. Pan Stanjura už bohužel ani neví, co se děje na jeho pracovišti v Letenské 15 na Praze 1. Jeho vlastní Ministerstvo financí totiž ve své poslední brožuře nejen potvrdilo, že daně se zvýšily, a jak by také ne, když si to vládní politici odhlasovali v daňovém balíčku, ale také ta stejná brožura uvádí, že se zvýšila „daňová kvóta“, to znamená celková daňová zátěž v České republice. Pan Stanjura ve Sněmovně tvrdil, že je to naopak. 

Co myslíte, že je horší? Očividné lhaní pana Stanjury, nebo slovíčkaření pana Fialy? Mě osobně slovní vytáčky pana Fialy někdy až pobaví. Třeba teď nedávno: „Tím, že jsme museli zvýšit daně, mají lidé pocit, že jsme zvýšili daně.“ Takže pocit, pane Fialo? Věřím, že na podzim tento pocit voliči vyjádří ve volbách. 

Krásný jarní víkend, přátelé.