Já jsem záměrně nevystoupila s přednostním právem před bodem, protože jsem nechtěla čerpat čas, který bychom měli věnovat rozpravě. Takže jsem si to nechala až do rozpravy, na rozdíl od jiných kolegů, kteří vystoupili převážně k tomuto bodu. To musím zase spravedlivě říct. Převážně k tomuto bodu vystoupili a mluvili k němu, byť tedy to udělali s přednostním právem před jeho otevřením, ale prostě k tomu tématu. Většina z vás, který jste vystoupili, jste mluvili.
Já bych ještě shrnula, ona o tom mluvila moje ctěná kolegyně, předsedkyně našeho klubu Taťána Malá, a já bych ještě shrnula, protože jsem tady zaznamenala v těch přednostních vystoupeních, že snad byla malá debata. Já si naopak myslím, že ta debata byla poměrně košatá k tomuto tisku, myslím sněmovní tisk 90, zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. A jenom připomenu, že debata tisku probíhala na plénu v prvním a druhém čtení celkem 5,5 hodiny. Na třech zasedáních rozpočtového výboru, tady bych si dovolila reagovat na nepřítomného pana poslance Vlčka, kdy on říkal, nebylo to řečeno na rozpočtovém výboru a tak dále, tak tam jsme se bavili 6 hodin a samozřejmě bylo to především o mých pozměňovacích návrzích, které jsem podala v dostatečném předstihu před druhým čtením. Nebudu připomínat tady důchodovou reformu, kdy byly podány za 5 minut před nebo za 10 minut před končícím druhým čtením, a přesto to bylo uznáno Ústavním soudem jako relevantní.
My jsme v diskusi k pořadu schůze před třetím čtení 6. května hovořili, čili hovořili celkově opoziční poslanci, k tématu 9 hodin. Ve středu 13. 5. tom nastoupilo v maximální možné době do 14 hodin, jsme se bavili. Tedy to bylo vlastně tento týden. A já se vůbec nedomnívám, bavíme se i dneska, byť samozřejmě ta snaha tady o tom mluvit spíš před otevřením bodu tady byla, ale týkalo se to tohoto jednání. Takže bezesporu, pokud to bude napadeno u Ústavního soudu, tak zazní argumenty i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.
Teď mi dovolte, já už nebudu shrnovat a opakovat to, co jsem tu říkala ve všech třech čteních, co jsem tu říkala ve středu, co jsem tady říkala vlastně každé čtení, kdy jsem tu poctivě seděla a poslouchala poctivě vaše argumenty. Já si myslím, že už těch vzletných a silných slov tady ze strany opozice na adresu našeho zákona tento a minulý týden zaznělo hodně. Těch argumentů skutečných tam mnoho nebylo. Já jsem se snažila reagovat na ty skutečné argumenty, které zazněly, a některé tu byly a já jsem je tu vysvětlovala. A skutečně ty věcné a relevantní výhrady, o kterých bylo možné vést seriózní diskusi, jsem tady velmi poctivě vysvětlila a také za mě vyvrátila. Samozřejmě, kdo to nechtěl slyšet, tak to zkrátka neslyšel. K dialogu jsou totiž potřeba dva. A jak řekl kdosi moudrý, není horšího hluchého než toho, kdo nechce slyšet.
Víte, já rozumím tomu, že opozice, které notoricky chybí reálná témata, tak se snaží z debaty o rozpočtové odpovědnosti, která v Česku spolehlivě rezonuje už nejméně od dob první republiky, udělat zjitřené společenské téma. Ale v tomto případě to téma opravdu není na místě. Tento zákon sám o sobě totiž neznamená žádnou změnu v naší hospodářské a rozpočtové politice, se kterou jsme vyhráli volby a kterou důsledně každým jedním dnem naplňujeme. Tento zákon sám o sobě neznamená zvýšení deficitu ani o jedinou korunu.
Předložený zákon má jedinou ambici a jediný cíl. A já nepochybuji, že kdyby tady místo mě stál kdokoliv z opozice, prosazoval by ho stejně jako my, kdybychom byli v tom obráceném gardu. Ten zákon totiž akutně řeší monstrózní selhání minulé vlády v oblasti evropské a národní rozpočtové politiky. Nic víc, nic míň. Fialova vláda, která mimochodem Česko zadlužila nejvíc ze všech vlád v její historii, opakování je matka moudrosti, prostě nám jako svým nástupcům přichystala doslova minové pole. Evropské unii se zavázala, že v roce 2027 bude naše země hospodařit se schodkem 150 miliard korun a o rok později dokonce 126 miliard. Zároveň nám ale sama na letošní rok nechala schodek téměř 300 miliard, přes 300 miliard na letošní rok a skoro 300 miliard v roce 2025 a nepředstavila absolutně žádné konkrétní kroky, jak ho z roku na rok snížit o více než polovinu. To je potřeba, si tady připomínat. Já jsem to tedy opakovaně nazvala, že to je lest, past nebo nekompetentnost nebo od každého trochu.
To černé na bílém stvrdila ve svém vlastním listopadovém fiskálním výhledu, kde počítala s překročením nerealisticky nastavených mantinelů více než dvojnásobně. Tak děláte si tady z nás dobrý den? Vy necháte schválit Evropskou komisí fiskální strukturální plán s naprosto nereálnými možnými maximálními výdajovými rámci a schodky a v listopadu 2025, když už jste si balili na rezortech, tak pověsíte na stránky Ministerstva financí tyto výdaje více než dvojnásobné? To myslíte vážně? A teď tady nám dáváte rady a říkáte, jak by to nemělo, a co bychom měli a tak dále, jak bychom měli šetřit, ale současně bychom měli tedy tady přidat tam a tu onde a tak dále. Přece neuvěřitelné pokrytectví, které tady předvádíte! Opravdu jste si naběhli. Vy jste si k té obstrukci vybrali špatný zákon, minimálně ve špatné době.
Nejinak to ve svých predikcích viděla i nezávislá Česká národní banka. Všechny dokumenty jsou veřejně dohledatelné v otevřených zdrojích, dámy a pánové. Patřím mezi pouhé tři ministry financí v novodobé historii naší země, který může říct, že hospodařil vyrovnaně, nebo dokonce s přebytkem. Nikdo z poslanců z opozičních lavic nic podobného říct nemůže. Je mi líto. A jako ministryně financí rozhodně rozpočtové odpovědnosti fandím. Ale, vážení, to, co tady opozice předvádí, to není žádný boj za rozpočtovou odpovědnost. To jsou s prominutím Pohádky ovčí babičky, a jakkoliv jsem je jako dítě měla ráda a občas je přečtu i svým vnoučatům, v politice dávám přednost realitě. Té je přitom máloco vzdáleno víc než nesmyslná rozpočtová pravidla, která tu s vědomím vlastního konce zanechala Fialova vláda, respektive exministr financí Zbyněk Stanjura. Pro splnění těchto pravidel, jak velmi dobře všichni víme, neexistuje žádný myslitelný scénář, který by zároveň neznamenal úplnou paralýzu základních funkcí státu, ať už jde o bezpečnost, zdravotnictví, školství, o investicích a hospodářském růstu ani nemluvě.
Právě proto jsme museli přijít s tímto zákonem. Se zákonem, který tato nereálná pravidla dá do souladu s naší snahou o věrohodnou konsolidaci. Ta nebude založena na rozpočtových tricích, ale důsledných úsporách v provozní oblasti, řádném výběru daní a dobře fungující ekonomice, která je v konečném důsledku jediným dlouhodobě fungujícím receptem na zdravé veřejné finance. Schodek budeme udržovat bezpečně pod hranicí 3 procent HDP, přesně jak jsme slíbili ve volebním programu, ale i v programovém prohlášení vlády. Česko tak zůstane mezi fiskálními premianty Evropy, ale zároveň nezničí svou ekonomiku, ani nebude mít rozpočty v rozporu se zákonem, jak jsme tady sledovali čtyři roky za vaší vlády. My jsme si na rozdíl od minulé vlády nezvolili pohodlnou cestu předstírání, ke které mimochodem pro mě zcela nepochopitelně vyzývá i šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, kterého jste tady několikrát dnes citovali.
Nechceme občanům vyprávět pohádky o tom, že lze ze dne na den snížit deficit s deficit o stovky miliard a přitom neomezit bezpečnost, zdravotnictví, investice nebo školství. My jsme zvolili cestu reality, odpovědnosti a férovosti vůči občanům, koneckonců i férovosti vůči opozici.
Nebudu už reagovat na úplné nesmysly, jako že se snažíme vyjmout část výdajů z deficitu, že rozpouštíme důchodový účet, mimochodem žádný neexistuje, nebo že si otevíráme cestu k 400 miliardovým schodkům, To jsou, s prominutím halucinace asi tak na úrovni nějaké hodně nepovedené umělé inteligence v neplacené verzi. Všechno jsme vyvrátili a všechno jsme vysvětlili.
Proto se nyní s plnou odpovědností, vážností a důvěrou obracím na každého z vás napravo i nalevo a vyzývám vás, abyste tento zákon podpořili. Je to zákon nezbytný, je to zákon rozumný je to zákon osvědčený například z Německa a hlavně nemá žádnou alternativu. Alternativou je stanjurovský chaos a lži, takže dejme jim, prosím konečně už definitivně stopku.
Ještě mi dovolte zmínit, proč schválení tohoto zákona ve třetím čtení nestrpí odkladu. Máme ho tady poměrně dlouho. Nejde o nic menšího než o možnost sestavit zákon roku, tedy státní rozpočet, rozpočet, nejdůležitější zákon této země. A pokud vy, kteří ho tady brzdíte, to víte, tak to považuju za trestuhodné. Myslím si, že část z vás to neví, bohužel. Ale řada z vás to ví. A pak je to za mě trestuhodné.
Nejdůležitější zákon této země, podle kterého se zajišťují všechny funkce státu od vnitřní bezpečnosti přes školství až po důchody a sociální dávky. A také proto, že tento zákon je transpoziční a přináší do české legislativy důležité evropské regule, jako je například nutnost rozpočtovat podle strukturálně fiskálních plánů. Ano, mám na mysli transpozici, jejíž lhůta už uplynula a kterou minulá vláda transponovat nezvládla. A my to nyní děláme za ni. Dávno jste to mohli transponovat, dávno... Proč jste to neudělali? Co vám vadilo, nebo se vám to nehodilo? Nebo jste prostě na to nebrali zřetel? Dávno jste ho mohli mít transponovaný.
Je nutné to mít transponované, jsou tam, je tam nutnost rozpočtu a podle strukturálně fiskálních plánů. Ano, mám na mysli transpozici, kterou teda jste nezvládli, jak jsem řekla a zároveň, jak víte, vyjednáváme s Evropskou komisí o nové realistické podobě fiskálně strukturálního plánu. Čas běží a jeden krok navazuje na druhý. Možná se to nezdá, ale rozpočtová pravidla a termíny přípravy rozpočtu jsou neúprosná. Chci tím říct, že proces přípravy státního rozpočtu a střednědobého výhledu na roky 2027 a 2029 již započal.
Ministerstvo financí ani nemůže jinak postupovat. Nejpozději v polovině června, ale opravdu nejpozději, musíme mít jasný právní rámec, podle kterého má tato příprava vypadat, podle kterého můžeme postupovat. Již za měsíc musí být podle zákona zpracován prvotní vnitřní návrh státního rozpočtu, do 20. června musí být rozpočtovým výborem schvalovány rozpočty kapitol s odlišným režimem rozpočtování. Není jiné cesty, než dostát svým povinnostem vůči evropskému právu a dotáhnout proces transpozice ke zdárnému cíli. Neschválení tohoto zákona ponechává Českou republiku ve stavu neschopnosti reagovat pružně na případné bezpečnostní hrozby a případně sestavit rozpočet České republiky na příští rok.
Ještě jste se mě ptali, pokud si dobře pamatuji, na to, někdo to tu vyslovil dnes, jestli není v rozporu tento zákon z pohledu evropských pravidel? No rozhodně není v rozporu z pohledu evropských pravidel. To je samozřejmě zásadní věc, kterou jsme se zaobírali. A právě proto, abychom nebyli při současném znění v rozporu s pravidly, evropskými pravidly, tak musíme právě přistoupit k této úpravě, k této implementaci a jednoznačně, jednoznačně tento zákon přijmout. Protože teď jsme v podivném stavu, kdy náš zákon o rozpočtové odpovědnosti není v souladu s evropskými pravidly, která máme implementovat.
Národní doložky, na které poukazujete, nejsou řešeny evropskou úpravou. A znovu opakuji, jsou pojistkou, protože nemáme vyjednaný nový fiskálně strukturální plán, protože jste nás dostali do této situace, do této pasti, do této neuvěřitelně absurdní situace. A teď chodíte, to nesmíte a projídáte budoucnost. To je neuvěřitelné. Neuvěřitelné, co tady říkáte a kde... Absolutně si vzpomenu na naše staré moravské přísloví – drzé čelo hanby nemaje. Děkuju vám.
