Je ale smutné, kam jsme se 36 let po Sametové revoluci dostali. Na začátku roku 1990 jsem si nedovedla představit, že politické strany budou v takové míře zasaženy korupcí, klientelismem, podvody, a dokonce i propojením s organizovaným zločinem. A ty slušnější před tím zavírají oči, aby byl tzv. klid na práci.

Je nepochybné, že v politických stranách i hnutích chybí vnitřní očistné mechanismy, aby podezřelí nebo nepoctiví funkcionáři dostali "stopku" dřív, než začne zatýkat policie. To už je totiž pozdě, protože to poškozuje pověst všech politiků, i když jsou slušní a nikdy by se nezákonností nedopustili.

Také naprosto chybí kontrolní mechanismy a jen se spoléhá na pár aktivních jedinců, jestli nepodají trestní oznámení. Pak trvá nekonečně dlouho (pokud vůbec), než to začne někdo vyšetřovat. Takže například na pražském magistrátu jsou poměry stále stejné, jako za vlády pověstných pražských kmotrů. A pokud se dokonce objednají audity, které odhalí škody za miliardy, tak skončí v šuplíku a zametou se pod koberec.

Přesto to nejde vzdát. Už T. G. Masaryk řekl: "Nebát se a nekrást." To by mělo pro nás a ve veřejných funkcích platit i teď.