Pak si na premiéru pozvete vrchního bolševického rozvědčíka Petra Pavla a tchajwanského velvyslance, jenž se nedopatřením stal předsedou Se altu Miloše Vystrčila, a celá bublina modrožlutých lepševiků vám začne nadšeně tleskat, jak jste to těm sviním nandali a tváří v tvář ukrajinské realitě jste je obrátili na vaši víru.

Má to ovšem drobný háček. Hlavní protagonisté totiž nejsou žádní reální dezoláti, jež tvůrci našli na ulici, nýbrž placení herci, kteří dlouhodobě působí jako komparzisté v desítkách jiných filmových a televizních produktů. To vám ovšem režisér Kvapil nepřizná, a producenti dokonce jejich jména neuvádějí ani v seznamu herců na ČSFD.

Takže ve skutečnosti to není žádný dokument, nýbrž hraná předvolební agitka na úrovni budovatelské tvorby z dob reálného socialismu. Takže se vlastně není čemu divit, že se to agentu Pávkovi tak líbilo. Jistě jej to vrátilo do dob jeho dospívání.

Současný režim už si tak v oblasti tvorby trapné propagandy pro své ovečky v ničem nezadal s jinými totalitními režimy z 20. století. Myslím, že i Goebbels by si Kvapila rád najal. I když co se týče filmařské kvality, tak k Leni Riefenstahlové má opravdu hodně daleko.