Vpravo nebo vlevo? Hlavně ne progresivně.
Politologové Vám dlouho říkali, že se máte vybrat, jestli jste víc doprava nebo doleva. Doprava když chcete malý stát, který Vám do věcí moc nebude zasahovat, ale budete nést větší odpovědnost sami za sebe, za svou rodinu, budete mít svobodnější podnikání, méně regulace.
A doleva, když Vám přijde správné, aby ti, co hodně vydělávají, se rozdělili s dalšími lidmi, kterým štěstí tolik nepřálo a jsou nemocní, invalidní nebo nezaměstnaní a podobně. Předpokládá to silnější stát, větší přerozdělování, vyšší daně. Někdy i prograsivní zdanění – aneb o co víc vyděláte, o to větší daně odvedete.
Mladí lidé a muži měli tradičně víc tendenci volit pravici, ženy a starší lidé obecně levici. Pak se to všechno změnilo a hlavní linie začala vést mezi progresivismem a konzervatismem. Za mne osobně je nejlepší cesta přesně uprostřed pravicí a levicí a spíš konzervativním proudem (řešme dvě pohlaví, už ta mají se sebou dost problémů, nikoliv teoretické konstrukty, které znejisťují mládež). 21. století je doba, kdy se všechno hraje znovu. Jako bychom si nepamatovali chmurnou první polovinu 20. století a chtěli si to zahrát znovu, ještě jednou dokola.
Desetiletí válek a hroucení organizací
21. století je doba, kdy se všechno hraje znovu. Jako bychom si nepamatovali chmurnou první polovinu 20. století a chtěli si to zahrát znovu, ještě jednou dokola. Krásný začátek (podobně jako Belle Epoque do roku 1914 než vypukla první světová válka) už máme za sebou a teď nastává desetiletí válek (už druhé takové období v tomto století). Řekněme, že první kolo začalo 11. září 2001 (a vznikl válečný kruh kolem Evropy – širší prstenec) to druhé kolo začalo v roce 2022, válkou na Ukrajině (která doutnala už dřív od roku 2008 a předehra byla mezi lety 2014 – 2015 a konflikt nikdy úplně nevychladl, jen se obě strany mezitím dozbrojily) – to už je dost blízko, a i ta válka proti Íránu, která právě oficiálně skončila dle slov Donalda Trumpa (28. února 2026 – 2. května 2026). Bude tomu taky Írán říkat „Květnové vítězství“ nebo jen „Dvouměsíční agrese“?
Během válek na Ukrajině a proti Íránu (nepíšu v Íránu, protože tam se útočníci nedostali) došlo k zásadnímu posunu ve vojenské technice. Základny, letadlové lodě a F-35 jsou vám na nic když bojiště ovládají drony. Zajímavé je, že pan poslanec Jaroslav Bašta, pro kterého jsem jednu dobu pracovala v rámci SPD, správně předvídal, co se může stát a uspořádal v Poslanecké sněmovně v září 2022 čistě odborný seminář o obraně proti dronům. A to ještě vůbec nebyly masivně nasazovány na válečném poli. Jeho osobnost a předvídavost velmi chybí.
Slabé a naštvané USA, přeregulovaná EU, no to jsou vyhlídky
Takže jsme teď v druhém kole válek 21. století. Se slabými a naštvanými USA za zády, v Evropské unii, která se tváří, že i tuhle krizi politicky přežije a schvaluje čím dál podivněší legislativu. A s NATO, které chvíli funguje, chvíli ne. Kdy jindy se úplně racionálně zamyslet, jak věci dělat bez ideologických pouček než právě teď. Proto velmi vítám, že se vrací „politika všech azimutů“ jak za prezidenta Miloše Zemana na Hradě. To byl státník, který patřil na Pražský hrad (ne jak ten pán, co se tam „profotil“ naposled). A naštěstí stále je ve veřejném prostoru a vyjádřil se velmi vlivně, s mohutnou návštěvností akce, kde vystoupil, ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Stejně tak prezident Václav Klaus, jeho institut IVK k tomuto tématu dokonce vydal shrnující publikaci, která stojí za přečtení a také uspořádal odbornou konferenci. Naštěstí i hnutí SPD to vzalo vážně a uspořádalo pořádnou demonstraci v Brně, sbírá podpisy pod petici a činí další politické kroky.
Dobré vztahy s přáteli
Problém totiž je, aby v době, kdy některé velmoci slábnou, se na jejich místo hned nenasouvaly jiné. Jako třeba Německo a neřešilo si tak velké vnitřní problémy, které si většinově způsobilo samo (ne, ty migranty z jihu jim tam nikdo nevnucoval, a zelený program jim také nikdo zvenčí nenutil, Brusel není tak nezávislý na názoru Německa, jak se to předstírá). Takže velký pozor co se teď stane. Mít dobré kamarády je čím dál důležitější. Proto si vážím cest předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy SPD Tomia Okamury nejen na Slovensko, ale i do Srbska atd. Můžeme mít lepší vztahy i s Rakouskem, ale pozor, na rovnoprávné bázi. Možná by neškodilo oživit kontakty i s Bulharskem, Rumunskem, také je tam řada rozumných lidí. Ale nejblíž je nám samozřejmě Slovensko, teoreticky i Polsko. Tam by se rovněž mohlo vyplatit zaměřit politické úsilí, když o to budou stát, samozřejmě. A třeba to ani s tím Maďarskem nebude tak horké až se všechno uklidní, uvidíme.
Lepší průmysl - ale se zaměstnáváním našich lidí jako prioritou
Určitě v tuhle chvíli potřebujeme pomoct českému průmyslu, klidně s využitím dlouhodobě usazených osob, ale především, aby byla a zůstávala pracovní místa pro české občany (resp. ty cizince, co získali české občanství a jsou tedy dobře prověření a integrovaní). Nemá smysl si vypěstovat podobný problém jako Německo, Francie a Itálie, to je pak nevratné. V rámci podpory případných podnikatelských plánu tedy je třeba se vždycky ptát jak ten podnikatel vidí zaměstnance, zda bude najímat lidi už žijící na daném území nebo si je chce přivézt zvenčí. Tomu by opravdu neměla být dávána přednost. Potřebujeme stabilní osídlení, lidi, kteří budou řádně odvádět daně a odvody, které ale nebudou přemrštěné, aby se za to co zbyde dalo normálně žít bez půjček, strádání, druhé práce a podobně. Oživením domácího průmyslu se toho dá dosáhnout. Potřebujeme, aby si naši lidi dokázali vydělat na běžné bydlení, žádné mikrobyty, prosím. A aby v těch bytech mohli založit své rodiny. Rozvoj nájemního bydlení pro mladou generaci by měl stát usnadnit, nemusí to být vždy jen vlastnické bydlení. Nájemní bydlení za rozumnější ceny může být řešením pro Prahu a některá větší města, jinak proč nejít do osobního nebo družstevního vlastnictví. Potřebujeme širokou nabídku. Potřebujeme postupně budovat víc zařízení pro seniory, nedávno jsem o tom mluvila na zastupitelstvu Prahy 13, kde jsem zastupitelskou za SPD. To je komunální téma, ale musí s tím pomoci stát. Aby to ovšem zase nedopadlo prospěchem jen pro developery, to už musí pohlídat zodpovědní poslanci, to se doufám podaří. A brzy budeme potřebovat tu úpravu důchodů, aby se odcházelo nejpozději v 65 letech (jen dobrovolné prodloužení odchodu do důchodu, kdo by chtěl). Plus by bylo dobré k tomu rovnou připojit nápravu diskriminace nyní mladých lidí, kterým se zatím do náhradních dob pojištění vůbec nepočítá studium, tak si na to mladí myslete, kdyby se to teď nestihlo, že to potřebujete v zákoně opravit do budoucna.
Lépe a radostněji – nemusíme všechny chyby opakovat znovu
Jsou to nelehké roky, jsme příliš svazovaní legislativou EU, ale to nám nesmí bránit přemýšlet o tom, co by šlo dělat lépe, kde jsou mezery a co je třeba opravit. Budeme potřebovat všechny dobré nápady a šikovné ruce aby se to zase dalo do pořádku. A notnou dávku vlastní inteligence, ta umělá inteligence to za nás opravdu nevyřeší.
