Jednoznačně to potvrzují slova Václava Klause, který se ve svém nedávném vstoupení na Johns Hopkins University v rámci The Transatlantic Leaders Forum verbálně podepsal pod „výzvu“ Yuvala Levina, zveřejněnou v časopise National Affairs, č. 3, jaro 2010, podle níž „musíme nově formulovat důvody pro přetrvání existence kapitalismu.“ Pod výzvu, v jejíž další části americký odborník na neduhy tržní ekonomiky varoval, že je tento systém velmi nemilosrdně podrýván dvěma zničujícími tendencemi:

- narůstajícím srůstáním státu a velkých korporací a
- státem blahobytu, který expanduje daleko za úsilí o pomoc skutečně potřebným.

Náš profesor, jinak mimořádný vyznavač volného trhu a jeho neviditelné (nebo černé?) ruky, která vše vyřeší, mu dal za pravdu i v tom, že je „narůstající srůstání velkého byznysu a státu spolu s bobtnáním státu blahobytu i pro střední vrstvy výrazem dlouhotrvající nechuti k tržní ekonomice“.

Podle informací světových agentur se náš prominentní ekonomický specialista nechal ve svém vstoupení rovněž slyšet, že i, „My v České republice jsme naší transformaci od komunismu ke svobodné společnosti, k parlamentní demokracii a tržní ekonomice založili na radikální liberalizaci, deregulaci, privatizaci a desubsidizaci a na sloganu Miltona Friedmana, že my jsme „pro-market“ a ne „pro-business“. Dnes jsme zklamáni tím, že tento souboj ještě ani zdaleka není u konce a že musí být vybojováván znovu a znovu. V Americe, v Evropě i v České republice.“

Přiznám se, že slova našeho nejvyššího představitele mi neustále znějí jako rajská hudba… Zase se budeme - jako ti zpropadení levičáci - vrhat do nějakých soubojů, zase budeme něco vybojovávat… Ale kde, kdo a co???

Před dvaceti lety přebíral Václav Havel a noví domácí i zahraniční mocipáni tuto zemi bez finančních dluhů. Majetek státu a obcí činil tehdy v přepočtu na dnešní ceny asi tak 1,5 milionu korun na obyvatele. Za dvacet let, v důsledku neurvalé privatizace, která rozhodným dílem přispěla k likvidaci všeho, co vydělávalo, zbyl z tohoto veřejného majetku jen zlomek. Většina se přestěhovala do některých soukromých kapes nebo do zahraničí, naše trhy i výrobu převzala zahraniční konkurence. Přitom způsob, jakým to provedli, by v řadě jiných zemí byl trestný. Lidé si naběhli na malou privatizaci a dodnes ještě splácejí různé dluhy. Podvod s kuponovou privatizací pomohl zbohatnout pouze několika ničeho se neštítícím jedincům. Ostatní „akcionáři“ získali jen drobty z bohatého stolu a snad i pocit „podnikatelů“.Takzvaní ekonomové střídající se v různých vládách tvrdili, že privatizace naplňuje státní rozpočet, ale jak vidno, ani to nestačilo. Naopak, stamiliony korun za nesplacené úvěry byly čerpány z daní těch, kdož z nich nic neměli, z přebytků důchodového pojištění, a když ani to nestačilo, začaly se vydávat státní dluhopisy. A tak vznikal a postupně rostl dluh, místo aby z nebes kapitalismu sestoupil na zem tolik vzývaný bůh volného trhu a s ním tolik vzývaný stát blahobytu.

Stát, který, žel, i v našem případě již expandoval daleko za úsilí o pomoc skutečně potřebným… Jenomže. Kdo je to stát? Jsem přesvědčený, že za uplynulých dvacet let už všichni poctiví, pracovití, slušní lidé pochopili, že to není jakási „nehmatatelná“ politicko-ekonomická „matérie“, ale jednoznačně „viditelní“ politici s konkrétními jmény a… a hlavně s konkrétními propojeními na malé i větší, či přímo velké zahraniční korporace, jejímž prostřednictvím přivedli naši zemi do stadia, kdy i v ní důvody pro přetrvání existence kapitalismu velice rychle pomíjejí…

Luboš Ledl