Ústavní soud svým nálezem opět potvrdil, že není nezávislým ústavním orgánem, který podle Ústavy České republiky má dbát na soulad právního řádu České republiky s ústavním pořádkem. Ukázal, že stále více rozhoduje politicky o věcných záležitostech v zájmu určitých mocenských skupin. Parlament České republiky dal v minulých obdobích několikrát zřetelně najevo, že se nekloní k formám tzv. narovnání vztahu mezi státem a církvemi diktovanými jednostrannými mocenskými a ekonomickými zájmy Vatikánu. Skutečný stav v České republice je takový, že majetek, který je blokován pro církevní restituce ve skutečnosti dnes ekonomicky ovládají třetí osoby, které spoléhají na jeho následný převod od církve ve svůj prospěch. Pokud by tento majetek byl odblokován ve prospěch obcí, jejich ekonomické zájmy by byly vážně ohroženy. Z tohoto pohledu je nález Ústavního soudu rozhodnutím politickým jdoucím proti zájmu obcí a zohledňujícím úzké majetkové skupiny lobující za církevní restituce.

Komunistická strana Čech a Moravy je přesvědčena, že není třeba otevírat otázku církevních restitucí a není v zájmu občanů České republiky ani našeho státu přistupovat na vyrovnání s církvemi navrhované Vatikánem a katolickou církví, které počítá s vrácením jedné třetiny pozemků církvi a splácením zbylého majetku v hodnotě 81 miliard Kč s úroky v konečné výši 260 miliard Kč.