Dramatická situace kolem účasti prezidenta na summitu NATO v Ankaře je pouze vrcholkem ledovce sporu o podobu politického systému v naší zemi. Nejde jen o pokus o přechod k případnému prezidentskému či poloprezidentskému systému, jak se občas uvádí. Náhlý boj o prezidentské pravomoci je pouze pokusem o využití momentálního rozložení sil po volbách do Poslanecké sněmovny v loňském roce. Celý spor je však mnohem hlubší a na české politické scéně probíhá již více než 35 let.

Na jedné straně stojí ti, kteří se cítí být politickými elitami této země, kteří údajně lépe než ostatní chápou, co je pro naši zemi dobré, kteří se považují za převyšující ostatní svou znalostí vyspělého západního světa, a proto se pokládají za povolané či vyvolené ostatními vládnout. Proti nim stojí ti, kteří věří v demokracii, v národní zájmy a kteří brání suverenitu České republiky. Ti se chtějí opírat o mandát získaný ve všeobecných volbách od suveréna, kterým nemůže být nikdo jiný než lid.

Volby v roce 2025 přinesly zásadní změnu poměrů, kdy většina voličů jasně řekla, jakým směrem se má ubírat politický vývoj v zemi. A ještě jasněji vyjádřila, jakým směrem se ubírat nemá. S tím se však tábor elitářů a tzv. lepšolidí – stejně jako nikdy v minulosti – nehodlá smířit. Zájem o názor voličů mají jen tehdy, pokud lidé hlasují tak, jak si oni přejí. Pokud ne, nastává to, čeho jsme svědky nyní. Tentokrát mají v rukou trumf, který jim přinesla nesmyslná přímá volba hlavy státu. Ta vynesla na Hrad typický marketingový produkt v podobě Petra Pavla – prezidenta, který nahradil hlavy státu chovající se v uplynulých dekádách víceméně konformně se svým ústavním postavením. Místo nich nastoupil aktivista zcela ve službách jedné strany tohoto dlouhodobého sporu.

Ještě více alarmující je, že podobně jako prezident si počínají i klíčové instituce státu, které by měly hrát sjednocující a vášně tlumící roli. Především Ústavní soud, který svým rozhodnutím ve věci žaloby prezidenta na vládu ostudně selhal – a to i po právní stránce. Není to zdaleka poprvé, avšak tentokrát je jeho postup do očí bijící i pro často netečnou veřejnost. Stejně tak nelze opomenout veřejnoprávní média, která se rovněž stala baštou elitářského proudu. Konglomerát politiků, mediálních lobbistů a jejich zaměstnanců zuřivě brání jakýmkoli změnám, které by alespoň částečně mohly vrátit České televizi a Českému rozhlasu jejich původní poslání.

Česká párty považuje tento vývoj za velmi znepokojivý a nebezpečný. Strana poražená ve volbách 2025 je kvůli svým parciálním zájmům ochotna obětovat stabilitu politického systému i základní demokratické principy. Tím záměrně oslabuje sounáležitost občanů se státem, která je základní podmínkou zachování České republiky jako samostatné a suverénní země. Spolu s rozkladem klíčových státních institucí to představuje vážné ohrožení samotných základů státu. To nesmíme připustit.

JUDr. Václav Musílek
Česká párty (The Czech Party)