Začnu trochu odlehčeně, letně, ať to zvedne polemiku: Obávám se, že nízké národní sebevědomí souvisí s tím, že do vedoucích funkcí se často dostávají muži s nižším sebevědomím a mírnějším vystupováním (takoví ti nemastní, neslaní, uhlazení pánové). Naopak ženy máme většinou drsné dost, ale spíš doma. V práci nejsou tak často ve vedoucích pozicích, nicméně zajišťují hladký chod procesů a napravují mnoho chyb po mužích (trocha feminismu neuškodí). V dobách, kdy byli v České republice (Československu) u moci více sebevědomí muži (za Klause, Zemana, ale i Topolánka) se České republice dařilo lépe.
Naopak slabí lídři se obklopovali slabými spolupracovníky nebo se za nimi skrývali uhlazení gauneři (vy víte kdo). Dlouhodobý problém vzniká i tím, že i ve firmách a na úřadech bývají spíš povyšováni nadšení přikyvovači, nikoli průbojní a přirozeně schopní jedinci. Ideální systém řízení, co jsem v praxi viděla je: šéf (klidný, rozhodný, důsledný), akční mladý muž plný energie (přináší nové nápady, impulsy, je dravý, ale ne vždy to dotáhne to do konce, na to musí dohlédnout jiní), žena nebo starší muž (upozorní na rizika, má zkušenosti, připomene, co se stalo minule, získává další podpůrné informace) a případně další osoby, které tuto strukturu doplní, co se týče předestřených charakteristik.
Národní zájmy – definujme je hned, není na co čekat
Druhý problém, na který už více osob upozorňovalo, nejvýrazněji prof. Drulák a následně i další, je, že nemáme dostatečně definované národní zájmy. Nevede se o tom prakticky žádná relevantní diskuse. A měla by. Co je třeba naším hlavním zájmem v energetice? Tak jistě zajistit dostatek spolehlivých zdrojů energie. Ale navíc – za dobrou cenu a s minimalizováním politických rizik. Tedy diverzifikovat zdroje (rozložit riziko do různých směrů, které spolu nesouvisí). A jasně, když proti někomu vedeme válku (i když proxy), tak nemůžeme čekat hladký průběh dodávek energií. Ještě lepší je tu válku nevést. Ale někdy to zahájí druhá strana, pak nemáte na výběr. Když je to přímo proti Vám. Když to není přímo proti Vám, tak na výběr máte. Viz konflikt Ruska a Ukrajiny. Napřed jedni zabíjeli druhé, pak ti druhé ty první a teď oba navzájem. A nám se ti jedni v počtu půl milionu až milion přesunuli na území a naše děti mají „lehký“ problém s místy ve školách (viz před časem bitky o střední školy) s cenami nemovitostí a s cenami práce a vůbec s pracovními místy. To se Vám stane, když to s otevřenou náručí přeženete. A Němci a Francouzi by mohli vyprávět (kdyby za to nebyli trestně stíháni), jak „fajn“ je otevřít náruč a „Wir shaffen das“. Ostatně i občané Velké Británie musí „držet pusu a krok“, jinak basa. „Tak to bychom tedy nechtěli.“ Z toho vyplývá další jasný národní zájem České republiky – držet migraci na rozumných číslech a ne z jednoho stejného okruhu. Jinak se bude dít to, že ne oni, ale my se budeme integrovat. Drobně se takhle posmívám kamarádce z Belgie, že oni už se dobře integrovali. Když porovnám jejich životní styl před pár lety a teď – co dělají, s kým se druží, o kolik horší školní znalosti mají jejich děti, styl oblékání, trávení volného času, bezpečnost na ulicích. Měli bychom se honem rychle poučit. Když to neuděláme, tak pak už budou na výběr jen všechny špatné varianty. Tedy ministerstvo vnitra s přísnějšími pravidly pobytu cizinců podporuji, zase ať je to trochu rozumné (slučování rodin by nemělo být nějak drsně neférově řešeno, pokud už tady dlouho spolu bydlí, ale ekonomická migrace by neměla být žádné automatické právo). Náš stát má mít právo si dobře vybírat, kdo s námi zde bude bydlet. Lidé to i od naší vlády ANO, SPD a Motoristů očekávají.
Kvalitní a dostupné potraviny – v sezóně spotřebovávat prioritně ty české
Třetí národní zájem – kvalitní a dostupné základní potraviny, které si každý, kdo pracuje, může dovolit. Zajímavé je, že v televizi v poslední době běží vícero reklam na české potraviny. To je příjemná změna. Tak by to mělo být, že v sezóně, kdy jsou zrovna sklizené české plodiny, se mají přednostně prodávat ony, když jsou pak spotřebované, doplňujme potravinami ze zahraničí. Samozřejmě základní nabídka zahraničních potravin může být celoroční, ale první by se mělo nabízet to, co je vypěstované zde. Jen tak podpoříme zaměstnanost v zemědělství v ČR, budou zde odvedeny daň, posílí to český státní rozpočet. Nebylo by od věci pomoci i našim blízkým státům, se kterými nás pojí přátelské vztahy – Slovensko, Bulharsko, klidně i Srbsko – ti to většinou navíc pěstují přírodně, protože jim to tam roste samo (jak říkal jeden známý z Bulharska, když jsme tam byli „Něco vyhodím na kompost a i tak to roste jako divé“). Proč bychom měli jíst celoročně podivná rajčata ze skleníků v Holandsku, když jsou tu skvělá rajčata a taky broskve z Bulharska, zcela přírodní. Je samozřejmě třeba dbát na zlepšení dopravních tras. Osobně jsme za větší podporu drážní přepravy než všechno vozit kamiony, které nám znečišťují ovzduší. A také zesplavnit pro lodní dopravu koridor Odra - Dunaj – Labe, to by se mělo ještě prozkoumat. Hlavně ta cesta směrem k Polsku nevypadá marná, propojení s Labem, to už je trochu obtížnější, lze nechat na jindy. Nicméně se toho do budoucna také úplně nevzdávejme, možná by šlo propojit s drážní dopravou, aby se ušetřilo.
Dopravní trasy a export – rozšíření obchodní spolupráce
Navazuje tedy další cíl – nastavit dopravní trasy tak, aby vyhovovaly potřebám hlavně české republiky a jejím občanům a firmám. Silniční dopravu máme přebujelou, ale leckde chybí užitečné propojky, drážní doprava teď byla otloukánek a to je škoda, vraťme víc obchodních přeprav na dráhu. Lodní doprava – mizivé, ale s potenciálem rozvoje, stojí to peníze, ale je to investice do budoucna.
A co geograficky? Bylo by skvělé zase víc spolupracovat se Slovenskem a klidně i Maďarskem, až se tam uklidní situace, přestanou hrát „povolební vybíjenou“ a budou mít čas se zase věnovat regionálním otázkám. Trochu také chybí lepší kontakty s Polskem – na rovnoprávné úrovni, Bulharskem, Rumunskem a třeba právě Srbskem a Chorvatskem a dalšími balkánskými státy. To považuji za vhodnou protiváhu přílišnému navázání na Německo. Vztahy s Rakouskem by bylo dobré posílit, ale zase – jako rovný s rovným. Je zkrátka problém, když se příliš orientujeme na určité země Evropy a na jiné zcela zapomínáme. Rozvoj českého průmyslu by podpořily rozvinutější obchodní vztahy s více zeměmi. Nástroje na to máme – je zde Česká exportní banka, EGAP, Ministerstvo průmyslu a obchodu je v tomto případě gestorem a koordinátorem.
Obchodně zajímavý je pro naše firmy jistě region střední Asie, tam je ovšem vhodné nový rozvoj obchodních vztahů podpořit návštěvou politických představitelů, což už se částečně děje. Důležitá bude koordinace aktivit Ministerstva průmyslu a obchodu (5 let jsem tam pracovala), které vysílá tzv. obchodní rady na ambasády a pořádá různé výstavy a další aktivity pro navazování obchodních vztahů, s Ministerstvem zahraničních věcí, pod které spadá koordinace všech velvyslanectví. Tato dvě ministerstva, když budou dobře společně pracovat, mohou našemu zahraničnímu obchodu velmi pomoci.
Region, kde došlo k rozvoji vztahů je Taiwan, tam lze pokračovat, ale bez tak velké politické podpory, uměřeně, jinak je naštvaná Čína, daleko mocnější obchodní partner (bylo by fajn si udělat přehled jaké klíčové výrobky jsou vyráběny v Číně a mít alternativu, ale rozvíjet vztahy na co nejvyváženější bázi – třeba ve spolupráci s dalšími státy našeho regionu). Zajímavá může být spolupráce s Japonskem a Jižní Koreou, ohledně technologií. Zkrátka různě to regionálně vyvažovat. Na druhou stranu dobře uvážit dopady dohod s MERCOSUREM na naše zemědělce, a vůbec se mi nelíbí, jak nás Evropská unie nutí do obchodních vztahů pro nás nevýhodných. Ideální by bylo si některé ty pravomoci z EU stáhnout zpět, resp. velmi důrazně se ozývat, když se zase bude EU snažit některé kompetence přebírat na úkor členských států a to bez změn zakládajících smluv. To by se mělo pečlivě hlídat, dělají to opakovaně a naschvál. Na to je ovšem třeba, aby na jednání EU jezdili lidé, kteří dobře chápou české národní zájmy. A za tím účelem by je měla jednotlivá ministerstva velmi jasně definovat. Tam, kde přes to „nejede vlak“, aby se pak někdo nevymlouval, že jen něco špatně pochopil. Poláci, Maďaři, Němci, Rakušané i Francouzi o svých národních zájmech dobře vědí, umí je prosazovat, ví jaké metody k tomu použít, tak proč by to nešlo i ohledně České republiky.
Kvalitní informace z obchodně zajímavého zahraničí - nová užitečná práce pro média
Ještě k zahraničnímu obchodu - důležitá je skvělá informovanost, aby se české firmy snadno dozvěděly, v čem jim stát může pomoci, na koho a jak se obracet, kdo je pojistí, kde mohou prezentovat svoje výrobky nebo služby, kde se dozvědět o výběrových řízeních, akcích atd. Zahraniční cesty společně s politickými představiteli jsou u vzdálenějších zemí jednou z vítaných možností jak navázat v dané zemi obchodní kontakty. Pak už je to na daném podniku, ale důležité je to správné vzájemné představení. Důležité také je, aby se dalo předpokládat, že půjde o dlouhodobou spolupráci, tedy aby politika České republiky byla víc konsistentní a neměnila se každou chvíli. Je dobré, že teď jsou před námi více než tři roky „klidu na práci“, kdy se dá hodně pozitivního vybudovat.
Důležitá je oboustranná výhodnost obchodních vztahů. Ještě mne napadá, že je dobré, když jsou v médiích dostupné kvalitní informace o destinacích, které nás obchodně zajímají. To může být jeden z podnětů, jak zachovat některá média, která v současnosti strádají. Například ve Francii, když jsem tam studovala, měly noviny Le Monde dokonce několik stránek věnovaných dění v zahraničí a nejvíc se věnovaly Africe, kde měla Francie výrazné obchodní zájmy. Nebylo by tedy od věci posílit sekce zahraničních zpráv, ale těch pravdivých, nikoliv zpolitizovaných. Ono není třeba tam mít člověka, který je placen jen pro účely novinářské činnosti, dnes už lze sledovat zprávy i přes internet s vcelku dobrými automatickými překlady. Ale k tomu třeba mít síť místních zpravodajů na částečný úvazek, aby dali přesnější informace. Takový projekt by mohl propojit třeba i nějaké médium a např. Hospodářskou komoru, tak mne napadá. Protože velkým problémem při zahraničním obchodu jsou právě relevantní informace.
Definujme další zájmové oblasti
Nastínila jsem v tomto článku možnosti, jak bychom měli posílit národní sebevědomí. Je třeba si udělat souhrn toho, co máme, co bychom měli mít nezbytně, chtěli mít, pokud vše půjde dobře. Tedy žádný národní plán obnovy. Ale Národní plán prosperity a hájení zájmů. Včetně prostředků, jak toho docílit. Nemusí být nutně celý veřejný, aby nám do něj jiní „neházeli vidle“, ale měl by být jasný. Sebevědomí si můžeme dodávat i pozitivním sdílením informací o tom, co se povedlo (třeba v jednom kraji, obci, městské části, ať se ostatní mohou inspirovat a probudí to zdravou soutěživost v těch pozitivních výsledcích). Už by mělo být postupně líp a Česká republika by se měla dostávat v našem uvažování na první místo. Hlavně občanů a firmy z ČR, kteří zde řádně odvádějí daně, pracují, pilně se připravují se na budoucí povolání, pečují o děti nebo zaslouženě odpočívají po letech usilovné práce. Ti všichni už by se brzy měli mít tak dobře, jak jim to my, jako politická reprezentace dokážeme zajistit. A kdo je dlouhodobě nemocný, trpí nějakým postižením, které mu znemožňuje pracovat, aby se měl tak dobře, aby nemusel „pod most“, ale jeho utrpení se zmírnilo. Pro ty, co pracovat nechtějí a práci ani nehledají – ti se nemají mít dobře. Ti, co nepracují (a nemají žádný výše uvedený omluvitelný důvod) a jsou z jiného státu – ty nemůžeme z veřejných peněz podporovat a mají se co nejdříve vrátit nebo zde pouze dočasně žít za vlastní peníze (bez jakékoli trestné činnosti – v opačném případě bychom neměli být milosrdní a chápající). Potřebujeme vrátit náš svět do normálních kolejí. Jestli to půjde i během členství v EU, OK, můžeme tam zůstat. Jestli to nepůjde – náš národní zájem je přednější, a ať si to hrají sami.
