Pane profesore, před summitem NATO se univerzálně přijímá teze, že evropská část aliance čelí hrozbě ruské agrese, a tudíž musí masivně navýšit vojenské výdaje a výrobu munice. Je to ,,betonová teze”, o které se nesmí pochybovat?

Žijeme ve společnosti, která o sobě stále prohlašuje, že je svobodná, takže žádná agenda nebo téma, které jsou vrženy do veřejného prostoru, by neměly být nezpochybnitelné. Nevytváříme přece náboženskou ortodoxii, ale účastníme se demokratické debaty. Tvrzení, že evropská část aliance čelí hrozbě ruské agrese, je hypotézou, která se neopírá o prokazatelná fakta a jež by neobstála v žádné skutečně demokratické diskusi. Tím nechci říct, že jí část veřejnosti nevěří. Důvodem je přetrvávající, často nepřiznaně rasistická rusofobie, konformismus, který se nechce dostat do kolize s oficiální doktrínou, a v mnoha případech obyčejná hloupost, nevzdělanost a předsudečnost. Nicméně právě očividná křehkost a umělost tvrzení o „ruské hrozbě“ je důvodem, proč se její hlasatelé a propagandisté tak často uchylují k hysterii, negativním až genocidním emocím a persekuci oponentů. Militaristická a agresivní rétorika rusofobie šířená neoliberálními politickými elitami a mainstreamovými médii představuje plíživý proces fašizace evropské společnosti.

Razí se sousloví „mír prostřednictvím síly” a „efektivní odstrašení“: Že s Ruskem se dá vycházet jen z pozice síly. Kde se i 12 let po začátku potíží kolem Ukrajiny bere trvání tohoto myšlení?