Nejprve tedy obecně a spíše na okraj. Sankce za přestupek a
za trestný čin se mnohdy překrývají. Není tedy pravda, že člověk, který je
souzen podle trestního zákona musí automaticky dostat tvrdší trest, než člověk,
který je potrestán na základě zákona o přestupcích. Mezi tresty za pytláctví
podle starého trestního zákoníku byl i peněžitý trest, tedy pokuta, která se
uděluje i za přestupky. Není tedy vyloučeno, že pytlák mohl od soudu dostat
podle starého trestního zákona úplně stejnou nebo i nižší pokutu, jakou dnes dostane za stejný čin,
který bude posouzen jako přestupek, byť samozřejmě uznávám, že trestní řízení
má na pachatele větší odstrašující účinek.
Nicméně si nemyslím, že pytláctví bude moci být běžně
posuzováno jako přestupek. A hned vysvětlím proč. Je pravda, že mezi formální
znaky nové skutkové podstaty trestného
činu pytláctví byla zařazena výše škody,
resp. hodnoty ulovených ryb nebo zvěře, která musí překročit hranici 5.000,- Kč. Tuto škodu však nelze počítat
například tak, že pokud kilo pstruha stojí 200 korun, nebo jeden zajíc 500
korun, musí jich pytlák ulovit příslušné množství do 5 tisíc. Pokud by tak
policie či státní zastupitelství postupovali, o čemž zatím žádné informace
nemám, dopouštěli by se zásadního omylu. Počítat hodnotu živého zajíce
v lese či pstruha v potoce (a tím spíše srny nebo štiky) je nutno úplně
jiným způsobem.
Myslivci jsou svého druhu zvláštní sorta lidí. Starají se o zvěř, aby jí pak část mohli postřílet. Přiznávám, že v tomhle s nimi nemám společné vidění světa. Myslivost je ale nepochybně způsob, jak v současné, humanizované a kulturní krajině udržet divoká zvířata a zajistit jejich přiměřenou druhovou rozmanitost. A tím se dostávám k meritu věci. Cena zajíce není jen maso, které lze zkonzumovat. K této ceně musí být připočtena i společenská hodnota toho, že onen zajíc tvořil živou součást přírody. Myslivce to stálo mnoho hodin bezplatné práce, majitel lesa musel kvůli tomu stavět oplocenky a chránit mladé stromky. Tohle všechno onen pytlák zmařil, když živou součást přírody změnil v prakticky bezcenný kousek masa.
Možná to zní jako ušlechtilé fráze, které se těžko přepočítávají na peníze. Ale zkuste se zeptat myslivců, kolik vás bude stát, pokud si budete chtít jít jako nemyslivec jen tak bezpracně zastřelit svého zajíce. Pokud to vůbec bude možné, pak rozhodně za víc, než tu pětistovku, za kterou ho můžete někde mrtvého a staženého koupit. Nakonec i ta možnost vystřelit si legálně na divokého zajíce, bude mít větší cenu než mrtvý zajíc. Skutečná hodnota uloveného zajíce tedy není cenou jeho masa, nýbrž cenou, kterou má pro společnost jako součást volné přírody včetně ocenění práva k jeho odlovu.
Někdo může namítnout, že pokud myslivci zvěř také střílejí, v čem je pak rozdíl mezi nimi a pytláky. Jenže v tom je právě poměrně zásadní rozdíl. Nelze totiž srovnávat odstřel podle přísně daných regulí v rámci určitého chovu, jehož smyslem je ten chov udržet a dále rozvíjet a náhodným odstřelem čehokoli, co šlo právě kolem. Zvířata se zkrátka loví pouze někdy a jen za stanovených podmínek, aby to nepoškodilo jejich chov. Pytláci toto nedodržují a tím chov poškozují, čímž páchají další nezanedbatelnou škodu.
Jak tedy v praxi při oceňování upytlačené zvěře
postupovat? Jistě nelze očekávat, že by tohle zvládla sama policie či státní
zastupitelství. Ministerstvo zemědělství proto již vypracovalo ceník, ze kterého budou tyto posudky vycházet.
Zajíc v něm vychází na 3 500 korun, větší zvěř pak již spolehlivě
překračuje hranici pěti tisíc. Že se to na první pohled zdá moc? Inu, když si
svépomocí postavíte dům, taky nemá cenu jen těch samotných cihel. Má cenu domu,
i když jste ho stavěli zadarmo. Když vám ho pak někdo rozebere a cihly rozprodá, taky to neznamená, že škoda
byla jen ve výši, kterou zloděj za cihly utržil.
Vlasta Parkanová
poslankyně TOP 09
bývalá ministryně obrany ČR
