Není to tak dávno, co mě další kolega upozornil na to, že v berounské soukromé nemocnici (privatizována zásluhou bývalého hejtmana Bendla) se rušila málo lukrativní oddělení a vlastně v důsledku toho někteří pacienti musí hledat místo pro své ošetření jinde.

Vím i to, že například táborská nemocnice musela omezit počet lůžek na ortopedii, že i v řadě dalších nemocnic, včetně porodnických oddělení, došlo k restrikci péče. Nakonec je to věc, kterou, chtěj nechtěj, vysílají i televizní stanice.

Dostávám stále dotazy, kde hledat příčiny takového stavu. Odpověď je nasnadě, když si připomeneme již směšně působící slova, která po Listopadu říkal tzv. vůdce OF Václav Havel, tehdy už novopečený prezident, když jako »třetí hlavní úkol« dal »podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných...«

Představu o tom, jak naplnit tuto vizi, nám v únoru 1991 sdělil tehdy vůdčí zdravotnický reformátor vítězů z Listopadu, dokonce v jeden čas i ministr zdravotnictví, MUDr. Petr Lom: »...ano, bude si (občan) zdravotní péči přímo platit. A aby tak mohl činit, neměla by v Listině základních práv a svobod (jež má platnost ústavního zákona) být zakotvena bezplatná zdravotní péče...« tím se podle něj konečně zbavíme všech reziduí »socialistického zdravotnictví«, jinak, podle tohoto tehdejšího zdravotnického mluvčího pravice, bychom byli »odsouzeni k životu v něčem, co není životaschopné«. Mimochodem neživotaschopnost minulého systému vyvozoval z toho, že prý vybrané peníze na zdravotní péči byly před Listopadem předisponovány na »výdaje Lidových milicí či výstavbu komunistických paláců« (i tak, jak vidno, se dá využívat v propagandě lež).

A jak je tomu v současnosti? Julínkových třicet korun znamenalo přilepšení soukromých lékařů a lékárníků. Nešly do systému. Nedivme se, že okamžitě po jejich zavedení souhlas s nimi vyslovil na speciálně svolané tiskové konferenci (leden 2008) představitel Koalice soukromých lékařů a prezident České stomatologické komory. Přitom prý mělo jít jen o přípravu »skutečné zdravotnické reformy«, jak přiznal tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.

Katastrofu chtěli dovršit tím, že součástí toho byly privatizace, či příprava na ně, některých okresních nemocnic a rušení neefektivních (?) oddělení, následovat mělo zprivatizování zdravotního pojištění, proniknutí soukromých zájmů do fakultních nemocnic, či pospojování zdravotních ústavů, což v minulém týdnu ministryně zdravotnictví, i vlivem tlaku z regionů, zatím pozastavila atd.

Vládnoucí koalice ale stačila ještě stihnout vyměnit většinu schopných ředitelů fakultních nemocnic a dalších významných léčebných ústavů za své věrné, kteří by přechod na privatizaci pomohli urychlit a různými opatřeními zvýšit náklady pro pacienty. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Počátkem letošního března prezident České lékařské komory na pražském Žofínském fóru informoval, že spoluúčast pacientů stoupla na 123 procent, a dodal, že »je nejrychlejší položkou v (rodinných) výdajích a dál roste«.

Pravici se počátkem devadesátých let nepodařilo zcela zlikvidovat sociální systém ani pokusem z Listiny základních práv a svobod vytlačit princip solidarity, což se týká i zdravotnictví. Proto se pokusila Julínkovými reformami připravit půdu pro možnost jejího obcházení. Poplatky patří do této kategorie, stejně jako privatizace okresních nemocnic v některých krajích, omezování léčebné péče v případě méně lukrativních oborů, privatizace některých nemocničních služeb a krevních bank, což také následně zvyšuje náklady nemocnic i samotných pacientů.

Proto KSČM ve svém volebním programu prosazuje důsledné dodržování Listiny základních práv a svobod, jež je součástí naší Ústavy, a bude proti všem pokusům zprivatizovat léčebný systém a proti jeho převedení na komerční způsob řízení. Bude prosazovat návrat k principům solidarity tam, kde byly narušeny.

Vojtěch Filip, místopředseda PS PČR a předseda ÚV KSČM