... tedy sudetských Němců, který byl určen závěry Postupimské konference z července 1945.
Já osobně jsem vyjádřil k tomuto aktu odpor a zřejmě proto jsem byl v pondělí večer pozván do pořadu Českého rozhlasu „Pro a proti“.
To samo o sobě by nestálo za zvláštní pozornost, kdyby … Kdyby byl pořad moderátorem veden objektivně, kdybychom dostali oba stejný časový prostor, kdyby můj protihráč pan Telička nepoužíval podpásovky, kdyby se nechvástal, co vše pro Českou republiku udělal, kdybych nedostal po pořadu tolik rozhořčených sms a e mailů od posluchačů, kdyby nebyl puštěn do éteru jeden jediný telefonát posluchačky atd. Pan Telička měl na rozdíl ode mne prostor dle libosti, nebyl přerušován, bylo mu dovoleno vše i sám sebe vychválit. K tomu se znalostí věci dodám, že jako hlavní vyjednavač při našem vstupu do EU vyjednal našim zemědělcům takové podmínky, že se z toho nevzpamatovali dodnes. Proto chci využít této příležitosti k několika poznámkám a postřehům, ke kterým jsem neměl v Českém rozhlase u pana Kroce šanci.
Pokud se týká pana Bělobrádka. Podivně svojí návštěvu zamlžoval, jednou byl v Bavorsku jako křesťaň a šéf lidovců, pak že tam řešil vědeckou spolupráci, což je evidentně agenda vicepremiéra a jen tak v rámci oběda uctí památku, nic neřekne, jen se vymezí proti české opozici a dělá ze sebe hrdinu. Je to licoměrné k nám a nakonec i k těm německým obětem a hlavně to je jednostranné. Není mně známo, že by uctil památku obětí českých četníků, pohraničníků a civilistů, kteří padli za oběť henleinovskému teroru, který rozdmýchali nacisté v českém pohraničí v roce 1938. Stejně tak mně není známo, že by se pan Posselt, jehož byl Bělobrádek hostem, omluvil za nucené vyhnání Čechů z našeho pohraničí po Mnichovském diktátu.
Reakce pana Teličky v Radiožurnálu zcela kopíruje jeho dosavadní kariérní či spíše kariéristické metody. Nebyl jenom eurokomisařem, ale do minulých voleb do Evropského parlamentu byl především lobbista oscilující mezi Bakalou a Babišem, který těžil ze svých politických kontaktů v EU a jejího nejvlivnějšího člena Německa. Bez skrupulí bagatelizuje tuto citlivou pasáž našich dějin a naprosto podceňuje vnímání řadových občanů, které nezná a ani z bruselských výšin a tučných europrebend znát nemůže a pokud, má někdo jiný názor, tak jej označí za nízký. Inu, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Že je poválečný odsun sudetských Němců stále velmi citlivé téma, dokazuje přinejmenším i reakce a odpor značné části občanů proti knížecím vyjádřením z prezidentské kampaně, kdy by se neostýchal poslat prezidenta Beneše před Hágský tribunál. Zapomněl jaksi, že prezident Beneš vykonal právní akt, který na návrh Winstona Churchilla schválila konference vítězných mocností – SSSR, USA a Velká Británie.
Závěrem si nemohu odpustit, že když už někdo chce dělat osvětu o vysídlení říšských občanů sudetských Němců, proč je věc zredukována na perzekuci a násilí vůči odsunutým německým ženám a dětem (to nelze zpochybnit, ale ani zneužívat !) a bez povšimnutí ponechává odsun českého obyvatelstva z téhož území na základě diktátu zločince a šílence jménem Adolf Hitler. Netřeba k tomu zvláštních historických znalostí. Stačí si třeba přečíst od Řezáče „Město na hranici“.