Auto s kapacitou 16 kWh ujelo až 150 km. Používala ho hlavně manželka na kratší, ale velmi časté cesty (bydlíme kus za Prahou) a z hlediska celkových nákladů to bylo nejlevnější auto, které jsme kdy vlastnili.

Elektromobilitě a jejím technologiím jsem se doma učili tak trochu metodou pokusu a omylu. Od pomalého nabíjení z běžné zásuvky 230 V přes kabel s výkonem 7 kW až k prvním "rychlonabíječkám". Trasy jsme plánovali podle dostupnosti infrastruktury a občas se přitom pěkně zapotili.

Po roce 2020 naše rodina zkoušela vozy s delším dojezdem, Peugeot 2008 a později VW ID.3.
Už s nimi se dalo dobře jezdit napříč republikou, do Brna jsme ale i tak nabíjeli (abychom měli větší rezervu) na dálnici cestou tam i zpět.

V posledních pár letech ale konečně technologie viditelně pokročily. Dojezdy nových modelů se posunuly z reálných 200 km na "papírových" více než 500 km. Nabíjecí výkon stoupl z kdysi "šokujících" 100 kW na hodnoty umožňující nabít baterii na dalších 250 km za půl hodiny, a u moderních 800V aut dokonce za patnáct minut.

Dnes jezdím v Hyundai Ioniq 5. Do Brna (220 km) a zpět zvládnu jen s jedním menším, pomalým dobitím v Brně. Trasu Praha–Štrasburk ujedu na dvě nabíjení (jedno trvá méně než 20 minut). Provozní náklady jsou nízké – silová elektřina začíná na 2,5 Kč/kWh, takže kilometr vyjde při nabíjení doma hluboko pod korunu.

Pokrok v elektromobilitě je obrovský a má osobní zkušenost mě v tom jen utvrzuje - jaké máte zkušenosti vy?

Detailněji k těm mým ještě ZDE.