Proč musí restauratéři na Praze 1 platit za zahrádku dvakrát?
Jako člověk, který dlouhodobě pracuje v gastronomii a cestovním ruchu, dobře vím, že provozovat restauraci v centru Prahy není vůbec jednoduché.
Lidé často vidí plnou zahrádku, hosty u kávy, piva nebo sklenky prosecca a myslí si, že stačí postavit před restauraci pár stolů a podnikatel jen vydělává. Realita je ale úplně jiná.
Restauratér dnes platí vysoký nájem, energie, mzdy zaměstnanců, suroviny, odvody a další náklady. A k tomu musí řešit také poplatky za zahrádku.
Za jednu zahrádku se platí dvakrát
Právě to považuji za problém, o kterém by se mělo více mluvit.
Podnikatel zaplatí městské části poplatek za zábor veřejného prostranství. A potom ještě platí TSK za pronájem komunikace nebo prostoru, kde zahrádka stojí.
Formálně se jedná o dvě rozdílné platby. Jedna je poplatek za užívání veřejného prostranství, druhá je nájem za samotné využití komunikace. Ale z pohledu restauratéra je výsledek jednoduchý: má jednu zahrádku, několik stolů a židlí před svou provozovnou, ale platí za ni dvakrát.
A potom se všichni diví, proč jsou ceny v centru vyšší.
Jenže podnikatel musí všechny tyto náklady někde zaplatit. Pokud se neustále zvyšují poplatky, nájmy a další výdaje, logicky se to nakonec promítne do ceny kávy, piva nebo jídla.
Nestačí jen postavit pár stolů
Další věc, kterou si mnoho lidí neuvědomuje, je složitost celého povolovacího procesu.
Restauratér si nemůže jen tak ráno postavit před podnik několik stolů a začít provozovat zahrádku. Musí si vyběhat řadu povolení, souhlasů a stanovisek.
Musí doložit přesný plánek, kde bude zahrádka stát, kolik zabere metrů čtverečních, zda zůstane dostatek prostoru pro chodce, jestli nebude blokovat vstup do domu nebo komplikovat provoz na ulici.
V historickém centru Prahy se řeší také památkáři. Posuzuje se vzhled zahrádky, materiály, barvy, slunečníky, ohrazení, podesty i celkové provedení.
Pokud je zahrádka na komunikaci, musí podnikatel řešit také TSK. Následně potřebuje příslušné povolení ke zvláštnímu užívání komunikace. Samotná nájemní smlouva nestačí.
Celý proces může trvat týdny. Podnikatel přitom často neví, jestli všechna stanoviska dostane včas před začátkem sezony.
Restauratér musí respektovat také noční klid
A tím povinnosti rozhodně nekončí.
Restauratér musí samozřejmě respektovat obyvatele, kteří v centru bydlí. Noční klid začíná ve 22 hodin a provozovatel musí zajistit, aby hosté na zahrádce nerušili okolí.
U některých zahrádek je navíc přímo stanoveno, že jejich provoz musí ve 22 hodin skončit.
To znamená, že podnikatel nese odpovědnost nejen za povolení, vzhled zahrádky a všechny poplatky, ale také za provozní dobu a chování hostů.
Já neříkám, že se pravidla nemají dodržovat. Právě naopak. Je správné chránit místní obyvatele, zachovat průchodnost ulic a dbát na pořádek.
Ale pravidla musí být rozumná, přehledná a férová.
Nechci zahrádky všude. Chci zdravý rozum.
Neříkám, že mají být zahrádky úplně všude.
Samozřejmě musí zůstat dostatek prostoru pro chodce, rodiče s kočárky, seniory i lidi se zdravotním omezením. Zahrádky nesmí blokovat vstupy do domů ani narušovat historický charakter centra.
Ale tam, kde zahrádka ničemu nepřekáží, bychom ji měli podporovat.
Celá Evropa má zahrádky ve starých centrech měst. A není nic hezčího než si dát kávu, pivo nebo sklenku prosecca a dívat se na historické památky.
Právě to vytváří atmosféru města. Právě to mají rádi místní i turisté.
Gastronomii v centru bychom měli pomoci
Mám pocit, že Piráti a Praha sobě se v posledních letech snaží provoz zahrádek spíše komplikovat a omezovat.
Já říkám něco jiného.
Tam, kde zahrádka nepřekáží, splňuje pravidla a respektuje místní obyvatele, bychom ji měli podpořit.
Lokální restaurace, kavárny a hospody zaměstnávají lidi, platí daně a dávají centru život. Bez nich by se historická část Prahy postupně změnila v prázdnou kulisu.
Je podle mě čas otevřít debatu o tom, proč musí restauratéři za jednu zahrádku platit dvakrát. Je také čas zjednodušit povolovací proces, aby podnikatel nemusel kvůli několika stolům před provozovnou týdny obíhat úřady.
Restauratéři nechtějí žádná privilegia.
Chtějí férové podmínky, méně byrokracie a trochu zdravého rozumu.
Praha 1 má být živým srdcem města. Ne skanzenem bez života.
