Lidice nesmíme zapomenout.
Je tomu 82 let co došlo k vyhlazení obce Lidice na Kladensku. Je třeba si tyto nelidské skutky a hrůzné počínání německých nacistů připomínat a nezapomínat nedávné temné období našich dějin.
Místopředseda Trikolory
Je tomu 82 let co došlo k vyhlazení obce Lidice na Kladensku. Je třeba si tyto nelidské skutky a hrůzné počínání německých nacistů připomínat a nezapomínat nedávné temné období našich dějin.
Blíží se nám volby do Evropského parlamentu, instituce velmi vzdálené až pro mnohé neuchopitelné, málo srozumitelné a dokonce bych si dovolil konstatovat že mnohému jedinci lhostejné. Lhostejnost k evropským volbám je však nesmírná chyba.
Bohužel dnešní trend, či přání některých je zapomenout či zlehčovat přínos jednoho a já bych řekl toho nejdůležitějšího člena protihitlerovské koalice a to Sovětského svazu a Rudé armády.
Dnes je mnohými zatracována a karikována role Rudé armády, nehodlám naskakovat na tento módní a lživý trend. Rudá armáda nese nejvyšší zásluhu na osvobození naší země a patří jí za to vděk a respekt. Byla to právě ona která Terezín osvobodila
Obrovské selhání diplomacie, tak se dá stručně a výstižně popsat situace na dnešní Ukrajině. Neúprosná krvežíznivost našich elit je děsivá.
Je fascinující ta neochota vůbec pochopit že buď vykročíme se statusu Quo, nebo jsme odsouzeni k ekonomickému paběrkování ale i k nepříjemné každodennosti .
Protikuřácký zákon byl prvním zásadním průlomem do svobody podnikání, svobody volby a svobody občanů naší země. Je to zákon především antitržní, extrémně levicový a pro každého svobodomyslně uvažujícího člověka nepřijatelný.
Když se řekne Bedřich Smetana tak se mi hned vybaví Vltava, nepochybně patří k tomu co zná u nás každý. Ač osobně inklinuji k největšímu velikánovi naší vážné hudby Antonínu Dvořákovi, Bedřicha Smetanu však řadím k Janáčkovi a Dvořákovi.
Komunisté nás neohrožují, progresivisté ano . Je třeba to mít na paměti. Bojujeme bitvy dnešní nikoliv minulé. Svoboda je to nejcennější co máme ,zase nám ji chtějí ukrást. V tomto podobnost s rokem 1948 není náhodná.
František Vláčil fenomén české kinematografie od jehož narození 19.2. 2024 uplyne sto let, jistě stojí za připomenutí, jelikož je zapsán v myslích i srdcích mnohých z nás.
Kdysi tu byla omezená suverenita, mluvím o Brežněvově doktríně zásada že socialistické zřízení v jakémkoliv socialistickém státu je třeba bránit i za pomoci vojenské síly.
Nežijeme v pohádce nýbrž v realitě všedních dnů Jak jsem mnohokrát psal, jaká bude naše realita, náš život i atmosféra v naší zemi je na nás.
Rok 2024 je rokem volebním, je začátkem naděje jak ven z pasti. Nesmíme pasivně přihlížet, ale aktivně se voleb zúčastnit, že to je velká naděje pro nás všechny nepochybuji.
O čem budou volby do Evropského parlamentu, řeknu to dosti prozaicky, jasně, zřetelně. Bude to střet mezi suverenitou a lokajstvím Bude to souboj dosti odlišných až antagonických konceptů, vidění světa, názorů na Evropskou unií a její další vývoj
Jeho neotřelost, pragmatismus ,oproštění od ideových dogmat bylo něco čím skutečně své okolí převyšoval a čím se neodmyslitelně zapsal do historie
Celé působení vlády mi přijde jako lékař který léčí angínu projímadlem. Symbolicky se dá konstatovat že tu máme vládu doktorů Cvachů ve smyslu Dietlova seriálu Nemocnice na kraji města.