Přiživit se na tomto „výročí“ rozhodl i pochybný spolek Milion chvilek pro demokracii, známý před tím spíše svými protesty proti Andreji Babišovi a Marii Benešové. Jeho demonstrace opět ukázala, jak si tito lidé představují demokracii ve svém podání. Před sídlem ÚV KSČM v Praze provedli morbidní happening, při kterém na silnici nakreslili pět mrtvých z pouličních konfliktů 21. srpna 1969 a přinesli rakve s jejich jmény. Bohužel však nezůstalo jen u toho a podobné konflikty se udály i na jiným místech republiky, například v Šumperku byla poškozena vitrína KSČM a na hlavní třídě někdo napsal nápis „KSČM je zločinecká organizace“. Opět tak vidíme, kam až tzv. demokracie může zajít. Tito lidé mající plná ústa demokracie ve skutečnosti žádnými demokraty nejsou, jejich pokřivený obraz demokracie, sloužící jen v jejich zájmu a k jejich prospěchu, pouze ukazuje, kam česká společnost 30 let po převratu v roce 1989 došla. Nenávist k těm, kteří před rokem 1989 budovali tuto zemi, ač se kromě úspěchů potýkali s mnoha problémy, ne vždy jejich kroky vedly správným směrem a dopustili se mnoha chyb včetně vražd, které však byly na obou stranách, dosahuje vrcholu a je přetavována směrem ke KSČM. Další takovou příležitostí zcela jistě bude také připomenutí 17. listopadu 1989. Oslavy tohoto výročí budou zcela jistě velkolepé, stejně jako z něj čišící antikomunismus, ale jiné výročí zůstane jako vždy v jeho hlubokém stínu, a to připomenutí událostí 17. listopadu 1939. Česká veřejnost přestává znát svou historii. Zkresleně jí jsou servírovány události let 1948 – 1989 jako období největšího temna naší vlasti, bohužel je však zcela opomíjeno skutečné temno československých, potažmo českých dějin, období okupace v letech 1939-1945 či léta druhé republiky po okupaci českého pohraniční nacistickým Německem v září 1938. Přitom tato léta přinesla statisíce zavražděných občanů Československa, statisíce dalších skončili v koncentračních táborech, v lepším případě na nucených pracích v Německu a v jím okupovaných zemích. Vojáci Rudé armády, kteří osvobodili většinu území Československa a bez jejichž obětí, které jdou do desítek milionů, by Evropa zcela jistě nebyla tak rychle osvobozena, jsou dnes vyvrheli, vrahy a okupanty. Pražský primátor Hřib s odkazem na údajnou studii Vojenského historického ústavu odmítl vrátit na zeď Staroměstské radnice poděkování občanů Prahy Rudé armádě za její osvobození s tím, že Praha při vstupu Rudé armády byla již údajně osvobozena. Ptám se kým? Vlasovci? Tedy kolaboranty sloužícími nacistickému Německu, kteří následně při útěku před Rudou armádou na západ se snažili získat plusové body. Jak primátor Hřib vysvětlí to, že v údajně osvobozené Praze, ještě 9. května 1945 umírali vojáci Rudé armády? Je snad film Němá barikáda fikcí a výmyslem? Rozhádaná koalice v Praze se po dlouhé době shodla na jediném, vybudovat a otevřít do roku 2022 v Praze muzeum totality, komu bude věnováno je více než jasné!

Česká společnost je nemocná, nemůže však za to prezident Zeman ani Andrej Babiš, ti jsou spíše již její výsledek. Tato nemoc začala již 17. listopadu 1989 a jmenuje se kapitalismus. Vidění světa dnešních dnů je pokřivené. Kdo za to může? Média? Sociální sítě? Výchova? Řekl bych, že všechny tři jmenované faktory a nejen ty. Společnost totiž zavírá, resp. jsou jí zavírány oči před skutečnými sociálně ekonomickými problémy, před přicházející novou ekonomickou krizí a jako závažné jí jsou servírovány ty méně podstatné až nepodstatné a ona se s nimi často slepě ztotožňuje. Lidé dnes řeší existenční problémy, týkající se například založení rodiny, ale i pořízení vlastního dnes extrémně drahého bydlení, pro mnoho z nich je tak pohodlnější se oprostit od toho závažného bezprostředně se jich dotýkajícího a hledat problémy jinde či se starat jen o sebe a svou rodinu a tzv. nevybočovat z davu.

Ludvík Šulda, předseda OV KSČM Prostějov